39 0

Je neděle a dnes se mění čas. To znamená, že mohu spát o hodinu dýl, ale vstávám o hodinu dřív. Moje cynické já se těší – dnes pojedeme na návštěvu do obce Utzenstorf, kde navštívíme záchrannou stanici Landshut, která pořádá malou prohlídku pro své dárce.

 

Záchranná stanice se nachází v blízkosti zámku Landshut, posledního vodního zámku v kantonu Bern. Ten je obklopen nádherným parkem, podzim se ukazuje v nejkrásnějších barvách, spousta návštěvníků si užívá čerstvého vzduchu.

 

 

I ryba radostí dělá stojky. Přicházím zpět v záchranné stanici, spousta dárců různého věku přichází – rodiny s dětmi, mladé páry středního věku a ti trošku starší. Dnes můžeme nahlédnout do zákulisí stanice.

 

 

Přivítá nás veterinářka a vedoucí provozu paní Ulrike Eulenberger. Ta nás rozdělí do 4 skupin, děti budou mít svou vlastní. Já se přidám k té pod taktovkou Ulriky. V sympatické němčině nám ukáže svůj revír – záchranná stanice je nemocnicí a rehabilitací pro zvířata žijící v divoké přírodě – pro zraněné, nemocné a nebo osiřelé zvířátka, která sem přinesou myslivci anebo privátní osoby. Zde budou ošetřovány, aby opět mohly být vysazeny do divoké přírody, na místa, kde byla nalezena nebo jim podobným. Stanice byla založena v roce 2009 a začínala asi s 1000 případy za rok. Tento rok už jich bylo ale 2780 a případů přibývá. Druhým úkolem této stanice je výuka o životným prostředí – jak se lidé mají k přírodě chovat a jak udržet životní prostředí. Nadace nese i poslání mladé generaci a organizuje pravidelně výuky pro děti, v období prázdnin, Mikuláše. Zároveň se také podílí na studiích, při výzkumu, monitorování s jinými organizacemi. Stanice je financovaná výhradně ( jak v bohatém Švýcarsku již zvykem ) finanční podporou na dobrovolné úrovni. A jak veterinářka sama říká – je to pernamentní boj o přežití.

 

 

Stanice je v podnájmu u zámku Landshut. Přicházíme do voliéry – odtud je to jenom kousek ke svobodě. Je to poslední  část rehabilitace – kondice a létání se zde pravidelně trénují než bude pták vypuštěn do přírody. Protože jsou ptáci v rehabilitaci, nemůžeme pacienty navštívit, velmi by je to stresovalo.

 

 

Prohlídka pokračuje dál – stanice se také stará o ježky. Tento rok jich bylo přes 1200! Spousta je napadená parazity, ježci mají velmi špatnou možnost přežití, protože jsou aktivní v noci. Jen každý 4. ježek přežije svoje první narozeniny.

 

 

Ulrike nám ukáže jednoho pacienta a jak sama zdůrazňuje – ježci jsou velmi rychlí. Moje cynické Já tiše žvatlá: No, to známe!!! Vzpomínáte na mou reportáž  od nás z vesnice? https://bit.ly/3dL5Jqc

 

 

K další velké skupině pacientů patří veverky. Ty jsou momentálně ale již také ve volné přírodě a žádná se zde nenachází, tento rok bylo ale hodně mladých.

 

 

Přicházíme do venkovních voliér. Zde řídí trvalí hosté – ty kdysi dávno stanice zdědila. První pták Nebi byl vychován člověkem. To vedlo k tomu, že velmi silně chrání svůj revír, což mu brání přežít v divoké přírodě.

 

 

Poštolka se silně zranila a není schopná letu. Puštík se schoval tak, že jsme ho ani neviděli.

 

 

Výr byl s největší pravděpodobností obětí nehody, neví se o něm zhola nic. Je mu asi přes 20 let a dle slov veterinářky už ztrácí zrak.

 

 

Skupinka se posouvá dál a my se dostáváme do leteckého tunelu pro netopýry. Jednoduše ušitá imitace slouží pro netopýry jako věšák v přírodě – mohou se zde jistě schovat a zavěsit. Tyto boxy jsou pak zavěšeny do tunelu, kde se netopýři učí lítat.

 

 

Ještě malý pohled do zákulisí voliér pro různé druhy ptáků. Teď je ale vše připraveno pro ježky, kteří možná ještě přijdou a nepřežili by přicházející zimu.

 

 

Po spoustě informací na nás čeká malá přestávka. Jak se Ulrike zmiňuje, celé pohoštění je sponzorováno Pekárnou a cukrárnou Stucki z vedlejší obce Bätterkinden. Na výběr máme mezi svařákem a oranžovým punčem, návštěvníci si vyměňují zážitky.

 

 

Přesně tak jak to u takových akci bývá. Moje cynické já je šťastné. Tento rok jsme podpořili sovu a veverky. Ty mohou teď žít svůj život tam, kam patří a kde je jim nejlíp – v přírodě.

 

 

Přípitek je za námi a představení pokračuje dál – v uzavřených prostorech předvede veterinářka práci ze zákulisí a různé highlights posledních dvou let. Pro mě ale výlet končí, půjdu se projít ještě do parku a užít si podzimního dne a to vše, co jsem zde viděla nechám ještě chvíli působit.

 

 

Proč právě Záchranná stanice Landshut? Mám zde dobré zkušenosti – tak jako u jiných, které jsou vedeny ženami. Zaplatit se dá složenkou a nebo přes internet, vše proběhne jednoduše. Pravidelně dostávám poštu s novinkami ze stanice a života pacientů.

 

 

Na 3000 pacientů je tu ročně ošetřeno. My jsme jim směli pomoci finanční částkou. Je toho ale ještě tolik na práci, ty nádherná budoucnosti! Sluníčko zapadá v horizontu, ještě poslední pohled k Záchranné stanici – dobrou noc a příště nashledanou! Tmavá noc pomalu pohltí Landshut a mě pohltí dálnice.

Dnešní otázka zní:

Už jste někdy adoptovali zvířátko? Tak drahé to také není a uděláte něco užitečného pro přírodu. Přeji z celého srdce všechno dobré celému týmu v Landshut a nejlepší zdraví všem pacientům! Zase přijdeme, brzy nashledanou!

 

 

Sdílet příspěvek

Kmotra a zvířátka

« Předchozí příběh

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..