Den s ošetřovateli v Záchranné stanici Landshut
Nastal můj volný den, jedu s mým cynickým Já a objednanýma Croissants směrem Záchranná stanice Landshut. Tu znáte již z mé reportáže https://bit.ly/3CeSqI1. Dnešní den strávím s ošetřovateli a nahlédnu do zákulisí jejich práce.Jen co dorazím, ocitám se přímo v dějišti práce. Manuela mne provádí, právě se připravuje krmení.Nyní se bude věnovat prohlídce pacientů. Jako první přichází na řadu hranostaj, který byl nalezen sám a kterému je asi 5 týdnů a dobře přibírá.Manuela mi přísně vysvětluje, že nesmí vzniknout žádný vztah se zvířaty, neboť se jedná o divoká zvířata. Malý se mezitím ztratí v dece v čisté bedýnce.Jako další je na řadě myš lesní a rejsek. Jak si mohu přečíst ve zprávě, byla nalezena v obývacím pokoji. Telefon zvoní, Záchranná stanice nabízí rovněž poradenství. A já smím pomáhat – umývám malé bedýnky a ponořím je na hodinu do dezinfekce.Má návštěva pokračuje dál a ja poznám místnost na odchov ptáčků. Ta je zcela nově vystavena, věnována zpěvným ptákům, kteří byli napadeni kočkou a nebo nalezeni osiřelí. Zde se seznámím se Simonem, Aninou a Elisou. Jak se dovídám, tento rok je spousta práce.Pečuje se zde o dva druhy – o opeřence, kteří tráví čas v hnízdě a mladé mimo hnízdo. Pozoruji klece a některé druhy už velmi dobře znám. Také se mohou v kleci zdržovat různé druhy ptáčků, musí být ale stejného stáří.Bude každých 15 min. krmení, všichni tři ošetřovatelé mají plné ruce práce. Každý den se postupuje stejným způsobem – všichni pacienti budou váženi, vše se zapisuje.Opět mohu přiložit ruku k dílu, dva kosy musím prvně lapit, nemají ze mne zrovna velkou radost. Poté s nimi vycházíme ven, abychom je vypustili do voliéry. Mají velkou radost z koupání a hned toho využívají.Elisa mi vysvětluje – hnízda musí být zahřívána na 35 – 38°C a já smím opět pomáhat – krmit Mlynaříky nebo aspoň se o to pokusit. Elisa patří rovněž k dobrovolníkům, přijde asi tak dvakrát za měsíc, pomůže kde se dá, musí se rovněž hodně ptát. Svou dobrovolnou práci vnímá jako malou pomoc přírodě.Využívám také možnost klást ošetřovatelům otázky mých čtenářů – proč dělají tuto práci a co je vlastně největší výzva? Anina je rovněž dobrovolnice a miluje zvířata, doma se o nějaké také stará. Do Záchranné stanice se dostala náhodou – chtěla se informovat o dravcích, později přišel email s žádostí o pomoc u zpěvných ptáků. Anina ji přijala, mezitím oběhlo 5 let, sama považuje tento čas za velmi poučný. I nadále se angažuje v ochraně přírody, zajímá se o medicínu a – jak sama zdůrazňuje – chce zde zůstat ještě hodně dlouho.Přestávka je tu, jako pohoštění jsem přivezla Croissants. Posadíme se na čerstvý vzduch a povídáme si, neboť brzy budeme pokračovat dál.
Teď se o mě postará Mischa. Ocitáme se u venkovní voliéry. Vysvětlí mi dokumentaci, co vše musí být zaznamenáno – druh, věk, pohlaví, číslo kroužku. Mischa je v civilní službě – slouží dvakrát půl roku. Na internetu se poohlédl po žádostech a našel Záchrannou stanici. Má rád zvířata, starat se o ně a pustit je zpět do volné přírody. Mezitím obdivujeme Luňáka. Tato voliéra slouží k tréninku létání, aby dravec mohl být rychleji vypuštěn. Naše obhlídka pokračuje dál – od dubna se zde rehabilituje Puštík obecný. Byl napaden vránami. Mezitím jdeme zpět do stanice – telefon vyzvání, tazateli bude objasněna jeho otázka.Příjem pacientů se rozjíždí – Manuela se ujímá práce. Ošetřovatelé jsou vyškoleni a všechna zvířata jsou ošetřována pod narkózou. Tento ježek byl nalezen u Bernu. Následuje vyšetření – je plný blech a má malé zranění na hlavě – možná kousnutí.Vyšetření pokračuje dál – ježci mají rádi šneky a ti přenášejí plicní parazity. Nemoc se projevuje v šesti stádiích – první tři jsou léčená, ze zkušenosti se v dalších nepokračuje.Dívám se Manuele přes rameno – je ošetřovatelkou již 10 let, jeden rok pracuje zde. Ošetřuje ránu, ježek bude prohlédnut na parazity jako blechy, klíšťata a svrab. Ten je přenosný na člověka, zákožky svrabové žijí ve spodní vrstvě kůže, kde vrtají chodbičky a kladou vajíčka. Malé vyrýpnutí a mikroskopické zkoumání jsou negativní – což je pozitivní pro pacienta. Na řadě je kožní rána. Mezitím proběhne honem závozník s kartuší s kyslíkem. Ježek má šanci, nachází se v dobrém zdravotním stavu. Rána musí být ale zašitá, Marco pomůže, vybírala se nit, ošetření probíhá klidně a rutinně.Vyšetření je u konce, ještě injekce antibiotik pro plicní regeneraci. Nářadí bude dezinfikováno, první 3 dny dostane ježek vitamíny, jeho exkrementy budou vyhodnocovány. Vše se zapisuje a asi 14 dní zde zůstane. Mezitím zvoní telefon: Otázky kvůli Vrabčákovi. Ježek se už ale nachází na odpočinkové stanici, kde dostane vodu a výživu mezi rozstříhanými kousky časopisu, aby neonemocněl ještě víc z toho, co se děje ve světě.Teď budu s Marcem – ten se věnuje administrativním záležitostem. Marco je zde v učení na ošetřovatele zvířat, které trvá 3 roky. Chtěl vždy pracovat se zvířaty, především divokými, které se opět vypustí do volné přírody. Jeho cílem je cestovat světem a poznávat různé druhy zvířat. Teď pracuje ale na počítači a odpovídá na různé otázky.Zde se zrovna hodí další otázka mých čtenářů – dá se podpořit stanice také jinými prostředky než penězi? A opravdu – např. darováním krmiva, i když je třeba hlídat obsah a složení. K vybudování hnízdeček a voliér je vhodná vlna, plyšová zvířátka nebo ručníky, které mohou dárci po telefonické dohodě přinést na stanici. Opět zvoní telefon: Mladý čáp nemůžu létat, vypadl z hnízda na dolní střechu. Mezi ošetřovateli se rozběhne debata – jak ho krmit, přijme pomoct od člověka, do které voliéry ho usadit? Na pomoc přichází internet, budou plánovány různé verze.Odbíjí dvanáctá hodina, je čas oběda. V příjemné venkovní atmosféře se probírají věci ze soukromí a říše zvířat a přestávka uběhne jedna dvě.Odpoledne startují po boku Lary. Ta mi ukáže stanici svým způsobem. Rychle prohlídneme ještě ježka z rána – bedny jsou každý den dezinfikovány, měněny, dezinfikovány. Ježek spí. V jiné místnosti se nachází regály pro sovy, dravce a datle. Nástěnka shrnuje informace o zvířatech v Záchranné stanici – momentálně je zde asi 80 zvířat, z toho 65 zpěvných ptáků.Ve venkovních prostorách pozorujeme veverky – jedna byla moc slabá a sama hledala pomoc lidí a druhá byla nalezena, nyní si ale užívají společně svůj výběh. Stanice je přes den otevřená, na naučené stezce potkáme několik návštěvníků. Ti se právě dívají na staré známé domácí – Näbi, Turmi, Puštíka a Výra. Rozhovor s Larou pokračuje – už od dětství má ráda zvířata a přírodu a svou prací jí může něco vrátit. Na otázku mých čtenářů, co jí připadá náročné? Práce s Rorýsi – pohybují se a pojídají pouze ve vzduchu, což je při těžkých zraněních vlastně ortel smrti. Také práce s mladými zvířaty je náročná, neboť je třeba je neustále pozorovat při jejich vývoji. Dostáváme se k další venkovní voliéře – tady hnízdí ježčí máma s pěti dětmi – při spoustě stresu je může zakousnout. Dalším hostem v Záchranné stanici jsou řecké želvy. Nějaký dobrák je prostě vypustil v zámeckém parku a tak se jich ujala stanice.Další zákazníci zvoní – opět ježek – velmi hubený, s abscesem mezi nožkama. Další ježek nevyléčitelně kulhá, k tomu vrabec i sýkorka museli být uspáni. Sara a Marco připravují vyšetření. Na řadu přichází ježek s abscesem. Bude vážen, vše bude zapsáno. Ti lidé, kteří tyto zvířata nalezli, budou informováni a zaslouží si upřímnou odpověď. Na srsti a kůži je již vidět, že je napaden roztoči, je vyhublý a v oblasti genitálií rozhnisaný. Silný zápach nechá tušit pokročilé stadium otravy krve. Probíhá diskuse, Sara se domnívá, že v období rozmnožování zažil ježek moc stresu. Pohled do mikroskopu je zničující, hemží se to parazity, ježek musí být uspán. Tentokrát se ptají ošetřovatele mne, jestli mi to vadí se dívat. Vadí, z etických důvodů to špatně nesu.K tomu se hodí další otázka mých čtenářů – jak lze zacházet emocionálně s takovou prací? Dle Sary si nelze brát tuto práci domů a je třeba nastavit si hranice. Zároveň je ale ráda, že ježkovi mohla pomoci tím, že už nemusí dál trpět. Další výzvou je práce s mláďaty, kteří se dostali do nesnází neúmyslně skrze člověka. Sára zde pracuje od března 2020 a je fascinovaná domorodými zvířaty. Chce přispět, aby se jim dařilo líp. Zákoutí medicíny ji rovněž velmi fascinuje.Nový host – mládě čápa – přitahuje všechny zvědavce. Pro začátek dostane jméno Dino. Jeho výživný plán je stanoven, každou druhou až třetí hodinu bude krmen. Po devíti týdnech začne létat.Odpolední přestávka je tu, sedneme si venku. Vedoucí provozu a veterinářka Ulrike nás navštíví – co se dnes vše stalo a co vše je ještě v plánu.Můj den v záchranné stanici pokračuje – s Lukasem půjdeme krmit. Lukas je rovněž v civilní službě, pracuje rád se zvířaty, shledává zajímavé, co vše se zde děje. Rovněž se ucházel o civilní službu. Debatujeme o pacientech, stav zvířat je pečlivě zapisován. Naprosté hvězdy se ale schovají – Plchové zahradní.
Lukas vypráví veselou historku. Jeden švýcarský velkoobchod si nechal ze Španělska importovat stromy, rodina Plchů měla ve stromě svůj domov. Ve skladišti se přišlo na to, že přijeli na návštěvu cizinci. Tak se dostali Plchové na stanici. Nyní se pracuje na tom, jak se zase povezou zpět do Španělska. Musím se vážně smát. Jsou tu báječně ošetřování a jsou to opravdoví cestovatelé.Obhlídka je u konce a do ordinace byl při našem Vrabčák, kterého napadla kočka. Hrudník je poškozen, Ulrike pomáhá, rozebere situaci a vysvětlí zranění. Ty jsou moc vážná a ptáček musí být uspán.A již zvoní další pacient – ježek. Je těžce zraněn. Zajetí vyvolává u divokých zvířat stres, proto nemohou být dlouho hospitalizováni. Ježek má zlomeninu přední nohy, končetina je ohnutá, musel být zraněn již delší dobu. Není východiska – připravuje se eutanazie.Moje cynické já se mě potichoučku ptá: Podíváme se? Jen jedinkrát? Maličké tělíčko leží na stole. Ochlupený hrudníček se zvedá nahoru a dolů. Nasládlá vůně narkózy se rozplývá vzduchem. Nádechy se zpomalují – nahoru, dolů, nahoru a pomalu dolů – najednou se vše zastaví. Srdíčko dotlouklo, ježek odešel za duhový most. Šťastnou cestu, chlapče. Nastal čas rozloučit se. Napínavý, poučný a velmi emoční den s ošetřovateli ze Záchranné stanice Landshut končí. Dny půjdu dál, každý bude jiný, dnes byl vyjímečně klid, neboť v náročných dnech je ošetřováno až na 50 případů. Můžete se také zúčastnit, po domluvě se stanici za 250 SFr. Hodně štěstí.Tento výlet se mne, jako spousta jiných, emočně velmi dotkl. Můj všední den pokračuje, jsem pyšná, že mám svou Vrabčí rodinu. Co jsem do této chvíle vůbec netušila, že jsou vrabčáci na Švýcarsku už dlouhá léta chráněni. Tak jo, máme ještě spoustu práce, ty nádherná budoucnosti!
Dnešní den a nejenom ten dnešní je věnován všem, kteří se tam láskyplně věnují záchraně zvířat.
…VŽDYŤ VY DĚLÁTE SVĚT HEZČÍM UŽ JEN TÍM, ŽE JSTE…