Konečně nastal můj čas prázdnin. Přesně na den vloni jsem navštívila Kanárský ostrov Tenerife a hned mne okouzlili dva menší ostrůvky v dáli – El Hierro a La Gomera. Oba patří k nejmenším a především El Hierro je znám svou odlehlostí. Moc jsem to chtěla vyzkoušet, se tam dostat. 
Velmi strategicky jsem si vše zorganizovala, při cestování mi nezbývá než věřit tomu, co je napsané v internetu. A opravdu, v realitě to pak bylo úplně do písmene stejné. Cesta ode mě až k pronajatému autu trvala 22 hodin devíti různými prostředky. Vlaky, auto, autobusy, mezinárodní a vnitrostátní let. 
Přivítal mě, jak jinak, silný vítr. Poté i obláčky. Taky dlouhé čekání na autobus, který jel ale na čas. A odměna? Bydlení u moře. Hned první večer…
Moje dobrodružství začíná na pláži Arenas Blancas. Nádhernou krajinou se na prvním putování dostávám k ikonickém místu Torso de la Arco. Skupina španělských turistů prochází a já se tu ocitám opět sama. 
Odtud mne Fika veze dál k osamělé pláži Playa Verodal, kde si dopřeji něco na zub, pár lidí se koupe, ale jen zkraje, moře je nebezpečné. 
Vulkanickou krajinou a stoupáním se dostávám různými vyhlídkovými body k další úchvatné scenérii -Faro Orchilla. 
Tento maják byl vystaven v letech 1924 až 1930, do provozu byl uveden v roce 1933. Bylo náročné ho stavět, už kvůli strohé krajině. Tyčí se zde 199 m vysoký Vulkán Orchilla, který rovněž vystoupám. 
Slunce míří k horizontu a mne to táhne ještě k pláži Muella Orchilla. Jak se ukázalo, bylo to fantastické rozhodnutí a na mě čekají červánky, šplouchání moře a klidná noc, spíme tu dva, ještě jeden pán a opuštěná kočka.
A ráno začíná obdobně, nádherným východem slunce. Není kam spěchat, všude se otvírá v deset. Tentokrát musím opět vyjet tou nádhernou krajinou, chci navštívit nejsvětější místo ostrovanů, který je známo i mezi putovníky – kostel Ermita Virgen Nuestra Senora del Reyes. Je to maličký kostel s nádherným výhledem na moře. Zde už turisté přicházejí, pomodlit se nebo jen tak jako já navštívit toto místo.
Poznávací výlet pokračuje dál návštěvou Centro El Julan. Zde se dovídám o původních obyvatelích ostrova – kmen Bimbasch. Na této náhorní plošině žili svůj pastevecký život, nachází se zde vzácné kresby na skále, které jsou dodnes zahaleny tajemstvím, protože se je nepodařilo rozluštit. 
Nastal čas navštívit civilizaci, jestli se to tak dá nazvat. Městečko La Restinga patří k oblíbeným místům hlavně u potápěčů, podmořský svět zde patří k vůbec nejkrásnějším v Evropě. V roce 2011 muselo být městečko dokonce evakuováno, pět kilometrů od pobřeží se aktivoval podmořský vulkán. 
Dopřeju si pauzu a tentokrát mě to táhne na pláž Playa Tacorón. Tady nás už bude přenocovat asi šest, ale i zde je toaleta a hlavně klid, bezvětří. 
Ránko je zamračené, mám celkem radost, protože mě čeká pohyb a vzdělání. Po ranním kafíčku se vydávám na drobné putování na Vulkán Montaňa Naos, procházím se lávovým polem. Těsně před vrcholem je však cedule se zákazem – od února do června z důvodu rozmnožování ptáků je zakázáno vstoupit do této zóny. Na ostrově je na tisíc různých vulkánů, některé nemají ani jméno a daně taky nebudu platit menší. 
Spokojeně se vracím, dopřeju si studené pití, ještě procházkou po promenádě v La Restinga, než se vydám jen o pár kilometrů dál do Geopark. 
Ten je věnován vulkánům, jak vznikají, ve videoverzi se lze dozvědět o již zmíněné erupci z roku 2011. Místo erupce zároveň patří k přísně chráněným a pobřeží je hlídáno. 
Muzea jsou malá, ale velmi roztomile prezentována a byla jsem tam často sama. 
Pro dnešek stačí, k večeři bude pizza a přespím klidně v La Restinga. 
Aklimatizace se zdařila a mohu vyrazit dál. Jak se později ukáže, bude to velmi náročný den. Chci vystoupit na nejvyšší vrchol ostrova, Malpaso 1501 m. Pohodlně z parkoviště stoupám asi dva kilometry, na vrchol dokonce můžete přijet i autem, spíše ale terénním. Odtud vidím na El Golfo a ostatní tří ostrovy – Tenerife, La Gomeru a La Palma. A také na další vulkám Tanganasoga. 
Tam se chci vypravit, co bohužel nikde není napsané, že musím strmě dolů až na úpatí vulkánu a opět stoupat. Vulkán je nádherný, teď musím ale tou samou cestou opět nahoru, slunce začlo pálit. 
Po krátkém vydechnutí a načerpání sil a hlavně pití na mne čeká ještě jeden vrchol. Cesta povede nádherným borovicovým lesem, který je tady prostě úchvatný. Pohodlnou cestou se dostávám na rozhlednu Mercadel na 1253 m. Kromě dělníků, kteří tady konají svou práci, jsem tu úplně sama. Jsem moc spokojená, co jsem dneska zažila. 
Teď mám v plánu přenocovat tady v lese v oficiálním kempu. Jak se ale s recenzí na Google dovídám, je třeba povolení úřadu ve Valverde, což časově teď už není možné a v době internetu naprosto nepochopitelné. Tudíž se vracím zpět do La Restinga, i to má své výhody, zažívám nádherný západ slunce. Ještě na oslavu pizza a pak už opravdu spát. 
Červený západ slunce je předzvěstí dne bez mráčku. Dnes bude pohodový den, dívánkový. Můj pátý den začíná návštěvou dalšího muzea, tentokrát geologického. Ten se opět zabývá geologickým rozložením ostrova, tudíž lávou a vznikem ostrova. Muzeum se nachází v malinkaté vesničce Isora, je tu ale aspoň malý obchod, kde si pořídím pár věcí na občerstvení. 
Ujíždím dál krajinou a po vyhlídce Mirador de Las Playas s širokým výhledem na můj další cíl. 
Mne čeká malé muzeum Center of the Biosphere Reserve, moc pěkně to na sebe navazuje. 
I když je Las Playas překrásné místo, je velice vzdálené. Večeři bude v restauraci Bohemia, přespí tady jeden Němec a dvě Španělky v jednom vanu. Místo je krásné, na přespání ale dost složité, velice tady fučel vítr. Opuštěné kočky přijde nakrmit paní, jejich tady přes dvanáct. Kromě pár aut tady ale jinak nikdo nebyl. I takovou cenu má krása.
Hned ráno se ještě porozhlédnu po okolí a kromě rybářů a koček tu nikdo není. 
Opět se zvedá vítr a já mířím do Tamaduste. Tady na mě čeká krátké pobřežní putování, Atlantický oceán ukazuje svou sílu. Místečko výhledu je věnováno mladému člověku, který zde rád trávil čas a pro nějž byl pobyt zde velkou radostí. 
Pobřežím pokračují i další návštěvy. Přírodní koupání v El Charco Manso a Pozo de Las Calcosas. Serpentinami to jde strmě dolů, kromě rybářů a pár návštěvníků je tu svatý klid.
Teď pojedu do hlavního města Valverde. Dopřeji si ve velice pěkné kavárně snídani, všechno bylo čerstvé a výborné. V tom jsou ostrovy naprosto jedinečné a na Španělech mám ráda jejich vřelost a pohostinnost. 
Etnologické Muzeum se nachází v překrásné budově z lávových kamenů, tak typické pro tento ostrov. V šesti místnostech se zde prezentuje ruční práce, jedna z tak mála možností živobytí. I když ostrov rozhodně nádherný je, s krásy se nenajíte. Sama si myslím, jak náročné a přitom jednoduché tady musí být žít. 
Je neděle, mám opravdu lenivý den. Dalším krásným místem je Restaurace s výhledem Mirador de La Peňa. Restaurace sice rezervovaná je, jedno místo na jídlo si tu najde. Užívám si nad talířem špagety Carbonara nedělní atmosféru ostrova. Vnímám španělštinu, přede mnou je poslední den a zároveň výhled nejen přes velkou část ostrova, ale i na místo, kde to vše začalo. 
To je ale ještě kus cesty. Cestou se mi nabízí spousta krásných výhledů – Mirador de Jinama nebo Hoya de Fireba. 
Vzácný strom Arbol Garoe, ke kterému vede cesta náročným terénem, je rovněž součástí muzeí. Na prohlídku stačí deset minut, nakonec jsem tam opět sama. 
Mlha připomíná čas pohádek. Je to zemědělská část ostrova. 
Je čas jet na koupátko La Maceta. Sluníčko jde spát, já si dopřeji ještě drink v místním baru hned u pláže. Oki, tak dobrou noc. 
A poslední den, ultímo día je tu. Protože jsem udělala chybu, musím znovu stoupat na průsmyk, na jedno z vůbec nejznámějších míst ostrova- El Sabinár. Vítr tady fučí tak, že jsem štěstím bez sebe, že mám o pár kilo navíc a jsem stabilní a neuletím. Síla větru je vidět právě na stromech, rostou tu věčnost a odolávají větru svým způsobem. Jsem tu úplně sama, procházím se tou nádhernou zahradou. Pod kopcem žije hospodář, minule byl u něj kovář na koně. Kozy se procházely po silnici, teď nikde ani živáčka. Ještě poslední pohled na tu vulkanickou krásu, teď mne čeká městečko La Frontera. 
Tady navštívím Muzeum vesnička Guinea. Půjdeme do podzemí, kde se vytvořil vulkanický tunel. Vede nás průvodkyně, vše je ve španělštině, dostanu německé papíry. Prohlídka ale stojí za to, v teráriu žijí ještěři, kteří zde byli prakticky vyhubeni. Pár domků charakterizuje vesničku z různých období století. 
Večer strávím opět na pláži a je čas rozloučit se. Co dodat? El Hierro je diamant Kanárských ostrovů, rozhodně se vyplatí si sem jet odpočinout, nechybělo mi zde nic, měla jsem zde svůj klid, vše na sebe krásně navazovalo, šlo to opravdu jak po másle.
A ještě pár zajímavostí:
Cesta autobusem za každý lístek jen 1.35 €, jedna řidička tam byla, bez úsměvu.
Pozor, ty autobusy jezdí opravdu přesně, málem mi ujel ten do přístavu, seděla jsem na špatné zastávce, byl by to obrovský průšvih zmeškat loď
Ostrované jsou velice uvolnění lidé, mají vřelý charakter a slunce v krvi
V La Frontera se mi podařilo vyřídit v okruhu 300 m vše potřebné od mytí auta, přes vytisknutí papírů, poštu, kafe, jídlo, pohledy
Ženy jsou protivné i tady bez ohledu na věk
Šofér kamionu s odpadem má nejkrásnější výhledy na světě
Byli dny a místa, kde jsem byla úplně sama
Jediný člověk se kterým jsem mluvila kromě sebe byl personál v restauraci
Byli tu Švýcaři, Francouzi, jeden anglicky mluvící pár, Češi jsou velmi vzácně na návštěvě, vzešlo to z dokumentace z muzeí, kde se při vstupu na to ptají Ten Passaport El Hierro do všech šesti muzeí stojí 18 Euro a stojí rozhodně za to
Kafe s mlíkem 1.50 €
Ještěrky hnusničky mi vlezly do tašky a uklofly mi chleba
Španěl z Barcelony se ptal, co má na ostrově navštívit
Organizace v internetu klapla na chlup super i v realitě 
Fika byla super, malou bouli řeší pojišťovna
V moři jsem se nekoupala, jen na okraji v bazénkách, ty vlny byly nebezpečné 
Pohledy dorazily do Švýcarska a České republiky za přesně sedm dní, to je super. Na Kanárech je spousta opuštěných koček, lidé se o ně starají, hlad nemají, ale chybí jim pohlazení a důvěra v člověka.
El Hierro je absolutním diamantem Kanárských ostrovů, je vhodný pro ženy, které cestují samy, naprosto si tam odpočinete.
Se vším všudy jsem najezdila něco kolem 400 km, jsou tu pouze tři čerpací stanice.
…A AŽ TAM POJEDETE, CHOVEJTE SE TAK, JAKOBY JSTE TAM NIKDY NEBYLI…
