Čas prázdnin je tu, vycestovat někam dál v tomto roce není v plánu, v plánu mám ale prozkoumat Švýcarsko. Dostalo se mi spousta inspirace a tak hodně brzo ráno vyrážím, Šampáňo – turismus na mne čeká. Co je Šampáňo – turismus? Prostě moc nedělat a přesto být na cestách. Jedu směrem silniční tunel Gotthard – ten už znáte z mé reportáže http://bit.ly/35Wu3yS . Pro dnešek ale ponechám silnice stranou a pojedu přes průsmyky. Ty jsou zhotoveny pro turistické účely a jsou zajímavou švýcarskou atrakcí. V létě vládne hlavní sezóna a v zimě zimní spánek. Přes Andermatt v kantonu Uri přijíždím za východu slunce přímo na Gotthardpass. Všude se rozprostírá klid – ještě. Protože předpověď počasí hlásí slunečno, je pátek, přijde spousta lidí.
Kulisa na 2091 m.n.m. mne vítá. Potkávají se zde dva světy. Táborníci a sportovci na jedné straně a k mému údivu a zlobě alternativní energie. Vyběhnu k pomníku Suworow, cítím ranní kuropění a jako vždy žasnu, jak nádherná dokáže být příroda na 2000 metrech.
Najednou zaslechnu tak známý zvuk. Přijíždí kamion a veze vrtuli. Tak jak to u takových speciálních transportů chodí, jde vše velmi profesionálně kupředu, kamion se otáčí, před nosem mi prosviští lopatka a kamion jede na místo vykládky. Spousta technické práce a i svět hor zasáhla mimozemská technologie.
Prozkoumávám ten malý flek tady nahoře. Historie průsmyku sahá daleko do 12. století, tehdy byl zdoláván pěšky a s pomocí zvířat. Muzeum je momentálně v rekonstrukci, první vandrováčci se vydávají na svou pouť, alpský svět je zde lákavý. Měsíc na nebi mne bude provázet celý den, co víc si přát. Moje cynické Já už žvatlá – tak čajček a croissent by taky nebyli špatné. To je dobrý nápad, navštívím restauraci, popovídám si s obsluhou. Daří se dobře a přes den bude plno. Za velmi korektní cenu si vychutnávám svou snídani s krásným výhledem.
Ještě poslední pohled na krajinu a nechť mne modlící se Madonna di Fatima ochraňuje a už pádím dolů směrem na kanton Tessin.
Ale ještě jiná cesta vede k průsmyku Gotthard – původní silnice Tremola. Stoupání je enormní a velmi oblíbené cyklisty. Jen sem tam vyjíždí nahoru auto, mladí sportovci na kolech se řítí dolů. “Kočičí hlavy” jsou v dobrém stavu, neboť v zimě zde čtyři metry sněhu nejsou ničím neobvyklým.
Znovu se ocitám na průsmyku Gotthard se naposledy rozhlédnu a zase sjíždím dolů a po dálnici pokračuji do kantonu Tessin k obci Biasca. Ocitám se v jiném světě – tak typické domky v italském stylu a přírodě s jižanským charakterem.
Dostávám se na další průsmyk – Lukmanier – široké údolí s vrcholy Alp na 1915 m.n.m. Jalovičky se spokojeně pasou, pomalu přijíždějí další návštěvníci. Oba průsmyky lze navštívit s pomocí hromadné dopravy, čehož využívají rodiny s dětmi a starší generace. Terasa v restauraci se zaplňuje, dopřeji si Latte a dokonce i cukr se narodil v mém znamení Vodnáře.
Přehradní hráz Santa Maria mi nedá pokoj, voda je tak barevná a průzračná.
Nemohu odolat a nechám kameru dělat svou práci. Podvodní svět a okolní vrcholky hor splývají ve společný obraz. Jak čistý, tichý a přesto fascinující svět se skrývá pod hladinou! Na sluníčku se dá krásně smát, ještě povinná fotka “byla jsem tu”, zařadím a mířím dál.
Po cestě obdivuji celé dílo, hráz není plná.
Odtud pokračuji do kantonu Graubünden a tu a tam fotím místa, která známe z katalogů.
A již brzy na mne čeká další průsmyk a s ním opět kanton Uri. Jízda vyžaduje spoustu ohleduplnost, autobusy také přijíždějí. Úzké zatáčky a spousta zručnosti a vše jde jako po másle. Zastavím v horní zatáčce a chci se porozhlédnout. Ocitám se v chráněném území rostlin. Tam, kde je ochrana, zahlédnete vzácné druhy a tak si motýlci tancují mezi květy.
Malá exkurze je u konce, vyjíždím na Oberalppass a 2044 m.n.m. Je po třinácté hodině, moje cynické Já a já taky máme hlad. Usedám na terase, obsluhuje příjemná slečna. Těším se z krásného dne. Lidé přicházejí, lidé odcházejí, zazní čeština. Z rozhovoru se servírkou se dozvím, že se daří dobře. Slečna dojíždí každý den z obce Andermatt, jen kuchař zde přespává.
Cena je v mezích, 36 CHF. Moje cynické hubaté Já se už vtírá: A nechce se nám ještě s gondolou nahoru dát si zákusek s výhledem? Jo, to se nám chce.
Cena za jízdenku mne bude stát víc než jídlo v restauraci. Pěkných 38 CHF, ale k tomu dostanu slevu 10 CHF na konzumaci v restauraci. To zní lákavě a už se nechám unášet k výšinám. Protože se jedná o prostředek hromadné dopravy, musím mít roušku. Musím se vám přiznat, vypadám inteligentně a medicínsky.
Výlet na Schneehüenerstock na 2600 m.n.m. se vyplatil. Dopřeji si meruňkový koláč se šlehačkou a Latte Macchiatto. Výhled je ohromující, okolní krajina nabízí spoustu možností k vandrování. Teplota je příjemná a Švýcaři si vyměňují odborné znalosti o okolních vrcholech a jejich názvech.
Čas utíká, sjíždím opět dolů. Stojím před rozhodnutím, je pátek, pozdní odpoledne, domů je cesta ještě daleká. Na dálnici bude zácpa a tak se rozhodnu pro průsmyk číslo čtyři – Susten.
Tak jo, jak jsem řekla, tak jsem udělala. Tunel na průsmyku se opravuje a tak se i tak ocitám v zácpě. Neva, užívám si výhled a fotím.
Čekací doba se protáhne, trvá to déle, ale i my se smíme rozjet. V tunelu to bude hodně těsné, tuneláři stále pracují. A na konci tunelu už září světlo.
Svět na 2224 m.n.m. a Sustenpass se předvedou v plné kráse. Ještě povinná fotka a protože je to tu prima, koupím si limonádu a nechám se rozmazlovat slunečními paprsky. Autobus plný turistů přijel a asi osm Ferrari a Porsche z Anglie. Co je velmi důležité při takových výletech – něco vidět a hlavně být viděn. Říká se tomu luxus a tato skupina nebyla dnes v horách jedinou.
Pojedeme domů. Ale moje cynické Já si myslí – zahrajeme si taky na Šiki Miki a luxus? No jasně. Před nedávnem jsem si pořídila kabriolet. Nebylo to v plánu, tak se to prostě stalo. Střecha v kufru, boží brýle, modrá bunda a nádherná kulisa v pozadí umocňují vše o to víc.
A bylo opravdu vše na výletě perfektní? Našla jsem tři odpadky, sesbírala jsem je a vyhodila. Věřím tomu, že je to možné, navštívit přírodu a přesto ji ponechat její krásu. A ještě jedna věc se mi líbila: Podél cesty byly vystaveny záchodky. Znáte mou reportáž “ Posraný svět”? http://bit.ly/2leRQbW .Konečně se začíná něco dít. Tak jo, zase jsem něco zažila a viděla! Dojedu dobře domů, moje hubaté cynické Já je spokojené, to byl zase pořádný výlet! Tak opět příště nashledanou!
