La Gomera

Jako mávnutím kouzelného proutku se za několik hodin od odevzdání auta, dvěma autobusy a lodí ocitám opět na ostrově Tenerife, tu už znáte z loňského roku a ve stínu terasy přístaviště se již chystám na další plavbu, tentokrát na ostrov la Gomera. A za necelou hodinu se ocitám v přístavišti San Sebastián. Od odevzdání auta v La Frontera až sem uběhne přesně osm hodin. Protože je už osmá hodina večerní, po převzetí auta se rozhodnu zůstat na noc v tomto městě. Je v něm cítit ten turistický šarm, a i když není sezóna, přístav žije svým životem. Je jasné, že je to větší ostrov a že tu bude jiná nabídka.  První den jsem věnovala odpočinku, protože mě přepadla únava. San Sebastian je jako stvořený pro lenošení – člověk může pendlovat mezi pláží, restauracemi a zmrzlinou za pár minut. Dobré ránko a už vyrážíme. Toto je Arango, který mě ukáže ostrov a bude mým společníkem. Čeká na mě putování podél moře ke kostelu Seňora Nostra de Guadalupe. O koupání nemůže být řeč, jsem tu sama, můstek není chytře vymyšlený. A navíc se tu perou krabi o stín a vlny nabírají na síle. Po výšlapu mě čeká odměna, jdu se chvilku flákat na vedlejší pláž Playa Avalo.Překrásnou skalnatou krajinu mířím do údolí Hermigua, večeři si dopřeji ve výborném baru s terasou Bar Pedro. Dnes vyzkouším ostrovní kuchyni Garanbazos, cizrnou polévku a chléb s paprikovou máčkou, jejich oblíbené kafíčko Barraquito. I ty jsou na ostrovech vyhlášené. Za hukotu na pláži Lepe budu prima sama usínat. A zamračený východ slunce vypadá na uplakaný den. To je dobře, vyrážím do muzea Les Telares, vyprávějící o životě na tomto ostrově, hospodářství a vývoji. Ostrov la Gomera je nejstarším z Kanárských ostrovů, ale původní obyvatelé nemá. Pokračují dál přes vesnici Abulo, kde žil umělec José Aguiar, jehož malby lze nalézt i na různým místech vesnice. Je pátek, ostrované se chystají na víkend. Ještě kousek k pobřeží, zde jsou ostatky bývalé nakládky banánů a rybárny.Stavba byla dokončena v roce 1933, jak náročné to tady muselo být. Provoz po mnoha letech ukončila modernizace a hlavně – silné vlny.  Dnes mířím dál do Vallehermoso. Toto údolí patří k turistickým destinacím ostrova. K mému údivu tady na mě ale čeká absolutní prázdnota, jen jsem tam se někdo zastaví a jede dál. Na přespání to stačí. Některé stezky jsou kvůli padání kamene naprosto uzavřené. Ve zřícenině se rozsvítilo světýlko v okně, objevila se tu kočka. Místo je strašidelné, zvedá se vítr. Ve 22:11 přijíždí druhý kamper, dobrou noc. Ráno se probouzí, sluníčko svítí, bude hezký den, dopřeji si snídani a chvilku opalování na pláži. Vyjíždím a ani ne po kilometru se mi pokazí auto. Vše nahlásím, problém je v tom, že v Hermigua  probíhá horská automobilová Rallye, takže je trasa neprůjezdná. Pomohl mi pan Sergio, který šel zrovna na zahrádku a který majiteli telefonicky všechno vysvětlil, ještě dokázal zjistit, co přesně je rozbité. Stihli jsme dát kafe, mockrát děkuji, samozřejmě jsem zaplatila. Za nějakou dobu přijíždí majitelé auta a kamion, který musí odvézt auto zpět do San Sebastian. Majitelé mi nabídnou jiné řešení, Arango musí v pondělí do garáže, tak dnes pronajmeme auto na dva dny. Tak si odpočinu ve městě a zítra pojedu dál, přičemž se na noc musím vracet přespat do auta ve městě.   Pokusím se navázat tam, kde jsem skončila. Musím tady opět na druhou stranu ostrova do údolí Valle Gran Rey. Ten je čistě turistický, vládne tu němčina, místo bylo kdysi hlavním městem ostrova, je zde i přístav. Dopřeji si oběd, zde se nic zajímavého nekoná, ale samotná cesta je velkým zážitkem. Na ostrově se nachází asi čtyři čerpací stanice. Auto ukazovalo při pronájmu 1/4 rezervy benzínu. Myslela jsem si, že to na dva dny bude stačit.Mířím vesele do dalšího údolí, do absolutně odlehlé Playa Alojera, zde je malá restaurace s rybářskými specialitami a s apartementy k pronájmu. Přichází jedna rodina a manželský pár rybaří, další pár se koupe. Auto si usmyslelo, že má málo benzínu, ovšem nejbližší stanice už zavřela. A další je opět ve Valle Gran Rey. Tady jsem se pěkně sekla, teď se za všech modliteb vláčím nahoru, dolů lze jet pak na neutrál. Dobře to dopadne, otevřeno je do deseti, mladá žínka mi natankuje, požvatláme a za prima servis zaplatím kafe. A za ty nervy mne čeká aspoň krásný západ slunce, tak se to vyplatilo. Ted’ ale musím zpět do San Sebastián vyspat se do auta. Jedu nocí a dorazím v jedenáct v noci. Startuji odhodlaně do pondělního rána a navštívím pláž La Caleta. Z vyhlídky se nabízí úchvatný výhled na obě pláže Lepe a La Caleta. Tady dnes přespali dva kempaři, španělská rodina si dopřává piknik, pán čte knihu, mladí lidé fotí, jsou zde konzervy pro kočky, jen kočky nikde.  Pokračuji dál, tentokrát na mne čeká Mirador Abrente. Střemhlav dolů se dívám na vesnici Agulo, k vyhlídce patří restaurace, která ale není v provozu. Majitel se k tomu nemá. Zde je možné se projít, klimatickými podmínkami se zde vytvořila červená, prašná zem se znatelnými rýhami od deště.  K vyhlídce navazuje Centro Visitante, kde se v malých místnostech lze dozvědět o požáru z roku 2012 v Národním parku Garajonay, požár vznikl lidskou nedbalostí. V malé zahradě lze obdivovat vegetaci rostoucí na ostrovech, muzeum se nachází v rekonstrukci a to již několik let.  Cesta parkem je lemována spousta vyhlídek a mne nepřestává udivovat, co tu příroda vytvořila. Rozhodně stojí za zastavení.  Arango je opět opravený a mohu dodělat ještě pár věcí. Vydám se do dalšího údolí jménem Santiago, i toto městečko je turistické, je zde přístaviště a o kousek dál dokonce letiště. Lze zde zaslechnout němčinu a angličtinu. Kromě pláže a pár restaurací s občerstvením zde nic jiného není. Tak nic, poskočím dál. Cesta samotná je ovšem úchvatná, dlouhé a s mnoha zatáčkami tak typickými pro tento ostrov. K největším skvostům ostrova ovšem patří Národní park Garajonay. Ten se dá krásně provandrovat dobře značenými cestami. Pokrývá 10% ostrova a byl v roce 1986 vyhlášen přírodní památkou světového dědictví UNESCO.  Jelikož na ostově La Gomera dokonce i prší a mlha rovněž slouží k ovlažení ostrova, vydám se na malý výlet k přírodní nádrži Presa Meriga. Rovněž jsou zde stále znatelné stopy požáru parku z roku 2012. Samotný park lze projet pohodlně autem a lze na různých malých zastávkách s výhledem obdivovat tu zeleň. I když ptačí svět lze dobře slyšet, je velmi těžké, vůbec nějakého ptáka přímo v lese zahlédnout.  Čeká mne hlavní vrchol ostrova, 1487 metrů vysoký Alto de Garajonay. Protože leží asi kilometr od parkoviště, není to nic složitého, výšlap si v pohodě užiju, dokonce mám poměrně štěstí a počasí mi přeje a tak uvidím aspoň část ostrova.  Tam, kde vše začalo, tam to také skončí. V městečku San Sebastián. To se těšilo nemalé pozornosti korzárů, dokonce je ostrov spojen se jménem nejznámějším-Christopher Columbus. Ten zde pobýval a čerpal z místních produktů na cesty do Ameriky.  Městečko je malebné a tak typické ostrovní architekturou. Dodnes je zachována Torre del Conde, kamenná věž z 15.století, rovněž lze nahlédnout do kostelíka na náměstí, možná právě farář píše něco do mobilu. A také lze navštívit malé muzeum, ještěrky na každém kroku. A tady končí můj výlet po Kanárských ostrovech. Je čas rozloučit se a poděkovat, čeká na mne dlouhá cesta do kontinentální Evropy.

La Gomera je už turističtější, tam čeština byla, přesto tam byl klid  Mají jednoduchou, vynikající a cenově naprosto dostupnou kuchyň, porce jsou velké

V noci pozor na silnici na zvířátka migrující za potravou

Parkem přes pozdní odpoledne nejezděte, autobusy s turisty zastavují na všech vyhlídkách, ostrov je zaměřen na jednodenní exkurze

Jsou zde jen čtyři čerpací stanice, jen ve velkých místech, personál vám natankuje a pomůže vám, rádi se zajímají, odkud jste, zpestří jim to den. Kafe tu stojí 1.5 Euro, kupte jim to za odměnu, ocení to úsměvem a dá jim to smysl jejich práce. Poruchou auta se mi vše hodně zkomplikovalo, ostrov je ovšem trošku náročnější než El Hierro, je třeba počítat s delší cestou k místům. Některé pláže jsou naprosto nedostupné, některé putování dlouhé hodiny a kilometry. Přesto jsem viděla zase kus světa, mockrát děkuji, že mne čtete a brzy na viděnou!!!