452 0

Je sobota a budíček zvoní a ještě chvilku a ještě chvilku se válet v postýlce. Jenže povinnosti volají a tak v civilu mířím do práce. Slezina je na benzince. Jednu sobotu v roce věnujeme my, šoféři z povolání našemu povinnému školení. Jedeme společně do města Murten k Záchranné službě Murten. Dnes je na programu “ Pomoc v provozu.”

 

 

Na nás 16 pilotů z povolání čeká vedoucí kurzu Kurt Liniger, který je již 34 let ve službě a asistoval u více než 8500 nasazení. Nehody se stávají. Neustále. To víme všichni. A každý může dokázat zachránit lidský život. Během dne se budeme učit na různých situacích a příkladech kam zavolat o pomoc, využívat moderní techniku a aplikace, jak reagovat při nehodě nebo úrazu na pracovišti.

 

 

Během rána sbíráme spoustu informací. Jsem vděčná za oběd a přestávku v místní restauraci. Ve třídě máme k dispozici kávovar a dobře naladěni pokračujeme dál.

 

 

Teď ale přichází náročnější situace: Ve skupinkách se učíme na panákovi masáže srdce. Čas běží, ve třech se střídáme v pravidelných intervalech. Jde o lidský život, 30x masáž srdce a dvakrát vdechnutí, znova a znova, to celé sedm minut. Výsledky na malém digitálním přístroji nám ukazují, zda jsme uspěli. 72% říká ANO, cítíme obrovskou úlevu a také mí kolegové jsou úspěšní. Teď vážně, ikdyž je to jen cvičení, do smíchu mi není.

 

 

Moje slavné cynické Já se mne ptá: A zachránila by si taky tak své kolegy? Moje ženskost se filozoficky zamyslí: Přes sedm let jsem ve firmách s kamionem jedinou ženou, tak mi připadá, že je na světě mužů dost…A že mi taky někdy jdou úžasně na nervy, tak si říkám o jednoho chlapa víc nebo míň na tomto světě… – z mých morbidních myšlenek mne probouzí další úkol. 

 

 

S pomocí různých nástrojů, cizojazyčných nebo rozlišného vybavení se učíme návod na použití defibrilátoru. Jak vypadají kapesní dýchácí masky? A nebo kardiostimulátor? Je libo malý nebo velký? Tiše obdivuji jak je dnešní moderní medicína daleko.

 

 

Naše školení pokračuje. Jak se zachovat při nehodě na pracovišti, u popálenin, mdlobě? Předstíráme nehodu motorkáře. Mí spolupracovníci se viditelně baví, ale zasahují příkladně.

 

 

Ke konci se smíme podívat na základnu. Napínavá atmosféra, protože shlédnout zákulisí záchranné služby nebývá na denním pořádku. Vládne zde klid, Kurt nám ukazuje sanitku a je co obdivovat – vybavení je prostě a jednoduše geniální: ruční lékárna, vybavení pro pacienty, webkamera, která umožňuje kontakt mezi záchranáři a ordinujícím lékařem v nemocnici, další on-line monitory, GPS atd. Jedna věc je jasná nade vše: Švýcarské zdravotnictví je na velmi vysoké, moderní úrovni, ale žiji zde dlouho na to, abych věděla, že něco takového má i svou cenu: přibližně 250.000 CHF. Ani to mne tak moc nepřekvapuje, ale na otázku, KDO to vše financuje, když záchranáři se svými zásahy pokryjí asi jen dvě třetiny potřebných na provoz, dostáváme šokující odpověď: jsme závislí na peněžních příspěvcích dárců a sponzorů. Je čemu se divit, protože ve Švýcarsku jsou zdravotní pojištění k nezaplacení, ne proto, že si za ty peníze koupíte zdraví, ale proto, že jsou tak drahé, ale sanitky jsou závislé na finančních darech.

Naše školení se chýlí ke konci. Ještě s ironií spojené Na-nikdy-shledanou, což je za takových podmínek pochopitelné.

 

Hned jak mi to čas dovolí, chci vyzkoušet moderní aplikace v praxi a chci obhlédnout místa, kde se nachází kardiostimulátory.

 

 

Využívám informací mé aplikace a musím přiznat, že je to poměrně jednoduché: Jako nejlepší řešení shledavám zcela jasně banku, která se nachází přímo u hlavní silnice naší obce Flamatt. Sem dovnitř se dostane každý a kamera v horním rohu se postará o to, aby nedošlo ke zneužití takového vzácného a jistě drahého přístroje.

 

 

Ani ne o 200 metrů opodál je sportovní hala, ale tam se nedostanu dovnitř. Znám také jiná místa, kde jsou tyto přístroje viditelně umístěny – na pracovišti nebo na Obecní radnici. Moje cynické Já už filozofuje: Ted´ už víš, kam jít, až půjde do tuhého, jen aby to věděli i jiní lidé.

 

 

Možná se ptáte, co takový kamioňák na svých dlouhých cestách zažije. Spoustu. I nehod, nejen vlastních. Viděla jsem ležet lidi na zemi, zničená auta, drobnou nehodu, kdy vystoupila z auta mladá žena a hladila si své těhotné bříško. V mých kamionových začátcích jsem při opravě silnice stála jako první u semaforu a čekala jsem na zelenou, z kolony za mnou se před můj kamion zařadil motorkář, oblečený v jasném, signálním oděvu stavařů. Na zelenou vyjel , i já a než jsem se pohledem stačila vrátit ze zpětného zrcátka na silnici, ležel 30 metrů přede mnou mrtvý na zemi. Zlomený vaz, do cesty mu “odbočilo” auto. Přítomní lidé okamžitě pomáhali, ale tady přišla jakákoli pomoc pozdě. Zemřel 27-letý člověk a kolika lidem se v ten den změnil život. Fotky nemám, takové události se nefotí, mohu pouze pomoci nebo jet dál a nechat lidi, kteří tomu rozumí, dělat v klidu jejich práci.

 

Dnešní otázka zní:

Jakou cenu má v dnešní moderní společnosti lidský život?

Ruku na srdce: Věděli byste jak zachránit lidský život?

Co si myslíte o takových školeních pro nás řidiče z povolání? Já se účastním velmi ráda, něco se přiučím a potkávám nové lidi.

Co říkáte na ty moderní aplikace, které nám ulehčují pomoc?

Dnešní den a nejenom ten dnešní je věnován s hlubokým respektem všem těm lidem, kteří dokázali zachránit lidský život, nebáli se a prostě do toho šli. Je věnován všem těm záchranářům, kteří neúnavně zasahují v každodenním boji silničního provozu.

…VY DĚLÁTE SVĚT HEZČÍM UŽ JEN TÍM, ŽE JSTE…

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Sdílet příspěvek

Vděčnost 2017

« Předchozí příběh

Podzim na řece Sense

Další příběh »

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..