83 0

Má zasloužená dovolená nastala, moc se těším, že se pustím do dalšího dobrodružství na mém Bucketlist. Jedu směrem Kolín nad Rýnem, kde jsem si přes internet spontánně objednala pojízdnou útulničku. Nic nestojí v cestě a nedaleko hranic mne čeká Nizozemí.

 

 

Hned vyrážím na pěší túru v údolí Eyserbeek u Maastricht, ze začátku se trošku zajdu, ale o to je to zábavnější. Kroky mne vedou malebnou krajinou až k nejvyššímu bodu výletu – na 208 m vytyčenému větrnému mlýnu v soukromém vlastnictví. Podzim se pomalu vkrádá a hospodáři mají plné ruce práce.

 

 

Dobrých 15 kilometrů v nohách a spoustou pěkných fotografií se ukládám ke spánku. Hned v prvním kempu bylo zavřeno již v 17 hod., protože hlavní sezóna už pominula. Ve druhém byla otevřená brána, zaparkovala jsem, osprchovala jsem se a šla spát. Pro dnešek už stačí a zítra uvidíme. Příští den si dopřeji aklimatizaci. Noc byla velmi chladná, zato bude hezký, slunný den. Přihlásím se na recepci – nacházím se v Citykemp Valkenburg u Maastricht. Je to sympatické místo s různými možnostmi.

 

 

Začíná nový den a s ním nová dobrodružství. Jedu směrem Kampina, jedno z nejstarších chráněných oblastí Nizozemí. Největší organizace na ochranu přírody Natuurmonument tuto část zakoupila již v roce 1920 a během 10-ti let jí rozšířila na přírodní rezervaci. Jen tak se procházím, jak se mi zrovna líbí a strávím tři hodiny v přírodě. Domácí a cyklisté jsou tu také. Co mnoha lidem uniká, zachycuji objektivem kamery. Holandsko mi učaruje krásnými alejemi. Právě procházím dubovou a přede mnou se mihne obyvatel lesa. Koně zde žijí volně. V pozadí šumí říčka Beerze. Téměř deset kilometrů dlouhé putování končí. Dá se zde opravdu projít a krásně relaxovat.

 

 

Pokračuji dál a po krátké přestávce nalézám díky internetu výborné řešení na přenocování. Pokud mně v životě nikdo nezklamal, tak jsou to hospodáři. Díky stránce Minicamping nalézám řadu různých nabídek na malá místa, teď už musím mít jen štěstí, aby zbylo místo. V 19:30 přijíždím do Wilgenweide, vstřícně přijata mohu přenocovat. Klidná oáza na dvě noci, 17,55 € za noc. Sociální zařízení naprosto čistá, co víc si přát. Začíná pršet, předpověď počasí není příznivá. Uvidím zítra, ale teď už dobrou noc!

 

 

Večer usínám s deštěm, ráno se s ním probouzím. Sobota venku odpadá, musím najít spontánní řešení. Ve městě Breda si nakoupím. A vzápětí se nabízí řešení – nedaleko odsud se nachází Vincent van Gogh Huis v obci Zundert. Velmi krátce je zde představen jeho život a rodina. Za svého času nebyl znám, dnes patří k světovým malířům a ačkoli zemřel v sedmatřiceti letech, byl umělecký velmi produktivní. Jeho nejdražší obraz byl v aukci vydražen za 82 milionu $ a další obrazy se prodávají rovněž v milionech. Zemřel na střelné zranění do prsou, které si pravděpodobně způsobil sám. K výstavě patří i obrazy jiných umělců, velmi se mi líbí pestrobarevnost.

 

 

Táhne mně to dál, chci se dostat na pobřeží Holandska. Ocitám se v Domburg, zde začínají nekonečné písečné pláže. Počasí si tropí hlouposti a ty mohu v různých fázích fotit.

 

 

Vydávám se na procházku po pláži přes duny porostlé zakrslými duby ( je to celoevropská rarita), až k hradu Westhove.

 

 

Restaurace na pláži – pobřežní paviljoeny si získali hned mé srdce a v jednom z nich – Karel si dopřávám dobré jídlo s příjemnou obsluhou. Opět po pláži mířím zpět, na večer zůstávají jen zamilovaní a Latte macchiato s krásným výhledem. Stojím před dalším problémem – musím ještě najít místo k přenocování, odpoledne mne 3x odmítli.

 

 

Dopadne to tak, jak to dopadnout má. Opět mi pomůže farmář. V 19:30 bezproblémově zaplatím 15 Euro na ruku a můžu přenocovat. Celou noc prší, budík zakokrhá 05:56 – kohoutek mi dvakrát připomíná, že je čas vstávat.

 

 

Prší, putování nepřichází v úvahu. Po pár kilometrech ale se nabízí další řešení – DeltaPark Neeltje Jans v regionu Zeeland. Ten se nachází na volném moři nebo pod jeho hladinou. 31. ledna 1953 zde došlo k největší přírodní katastrofě v dějinách Nizozemska – obrovským záplavám. V roce 1979 začala stavba povodňových zátaras a byla uvedena do provozu v roce 1986. Od té doby byly využity celkem 27 krát, protože hladina moře nebezpečně stoupla.

 


Tehdejší události jsou velmi emotivně vylíčeny ve 4D animaci. Procházkou areálem lze pozorovat hráze a turbíny. Další součástí parku je Bluereef Aquarium, krmení lachtanů a výstava s tematikou velryb.

 

 

Odpoledne vyrážíme na půl hodinovou okružní plavbu lodí. Holanďané vyřešili problém s vodou po svém, jde o největší stavbu tohoto druhu na světě a je považována za 8. div světa.

 

 

Ještě chci na chvíli navštívit pláž. Počasí si dělá co chce, takže ještě honem Latte macchiato v paviljoenu a zpátky k autu. Opět přespím u hospodáře, bez problému za 20 € v 19:30 se nechám zaparkovat. Bude to větrná noc.

 

 

Další den vstávám pro změnu s kapkami deště. Mířím směrem Rotterdam, kde navštívím největší přístav Evropy – Maasvlakte. Zde kotví lodě s více než 20. 000 kontejnery na palubě. Na terase s jedinečným výhledem ve FuturLand nahlížím do zákulisí mé práce, protože i to je součástí práce s kamionem. Mezitím se nakládá loď, jedna právě odplula. Promítá se film o práci jeřábníka, který říká přesně to, co říkám já: Miluji svou práci. Práci jeřábníka si můžete vyzkoušet na simultánním počítači. Nejlepší čas na naložení kontejneru je 1,5 minuty.

 

 

Další den se počasí opět ukáže z uplakané strany. Vybírám si ale výborné místo – městský kemping Rotterdam. Odtud je to jen kousek na zastávku autobusu, kterým zamířím do centra města.

 

 

Navštívím moderní tržnici – Markthalle, kde se život teprve probouzí. Je ráno 10 hod., v Nizozemí se tak začíná. Dopřeji si malou přestávku na kafe a trochu žvatlání s turisty z výletní lodi.

 

 

Přímo v centru jsou Kubuswohningen. Jeden byt z osmatřiceti kostkových apartmánů navržených architektem Pietem Blumem lze navštívit za poplatek 3 €. Byly postaveny v letech 1982-1984, jsou identické, obydlené, okna umývá déšť. Žijí zde kreativci, freelanceři. Moje cynické Já ještě tiše šeptá: Čtenáři chtějí znát cenu. Samozřejmě. Nachystejte si 380 000 €.

 

 


Přímo z terasy Kubuswohningen si lze vychutnat výhled na starý přístav Oude Haven s restauracemi. Je čas oběda, vybírám si malou kavárnu. V Rotterdamu zažívám první šok – ve Starbucks a kostele se dalo platit pouze platební kartou. Vzhledem k tomu, že platební kartou platím pouze v nouzi, odcházím na místa, kde se dá platit hotově.

 

 

Brzy se stmívá a i večerní město má svůj šarm, vše utichá a já jedu zpět metrem a autobusem.

 

 

Čas letí a už je čtvrtek. A konečně slunce. Hned vedle kempu se nachází můj další program – Zoologická zahrada. Dirgarden Rotterdam je velmi populární, jsem tu již před 9. hodinou, přijíždějí první návštěvníci. Zoo je dobře strukturovaná, lze se dostat i do blízkosti zvířat. Byla založena v roce 1857, plochu o 28 ha ročně navštíví asi 1,5 milionu návštěvníků, kteří zde mohu obdivovat 618 druhů zvířat a asi 18 000 jedinců. Přestože přichází denně téměř 4000 návštěvníků, vzhledem k velikosti zahrady nemáte pocit, že je tu mnoho lidí, ba naopak – často jste i sami.

 

 

Zahrada je rozdělena do tematických oblastí. Nejdříve obdivuji Oceanium a svět který téměř neznáme.

 

 

V Amazonica je extrémní horko, objektiv se neustále zvlhčuje a létající motýly musíte nejprve najít. A když je najdete, přemluvit je, aby se nechali vyfotit.

 

 

V Zoo strávím celý den a jsem moc ráda, že se zvířátka zúčastnila focení a trpělivě stála portrét, mockrát děkuji!

 

 

Loučím se s Rotterdam a mířím dál do kempu Zeeburg u hlavního města Nizozemí – Amsterdamu. Odtud se velmi snadno dostanu městskou dopravou přímo do centra města – Museumkwartier. Památek je zde spousta, v blízkosti tramvaje.

 


Vzhledem k tomu, že u sebe nemám kreditní kartu, nemohu se dostat všude, ale maximálně toho využívám díky prodej vstupenek – nejdříve navštívit Muzeum diamantů. Některé exponáty jsou originály a u korunovačních klenotů z různých zemí se jedná o repliky.

 

 

Dále pokračují do RijksMuseum – naprosto vynikající volba. Je zde vystaveno 8000 obrazů ukazující historii a zlatý věk Nizozemí. Mezi mnoha autoportréty, bitvě o Waterloo, vynikají taková jména jako Vincent van Gogh nebo Rembrandt van Rijn. Jeho “Noční hlídka” v rozměrech 363×437 cm je jedním z nejdražších a nejznámnějších obrazů světa a je vystaven ke konci Galerie.

 

 

Muzeum The Moderne Contemporary – Moco, které bylo otevřeno v roce 2016, navštívit v pozdějších hodinách a lze jej rezervovat i online. Jedná se zde o moderní umění – Banksy, v současnosti jeden z nejhodnotnějších Street umělců na světě slouží jako magnet. Jsou zde vystavena díla moderního umění jako Andy Warhola, JR nebo projekce pomocí počítačů – to přitahuje mladé publikum.

 

 

Město se zahaluje do hávu noci a teprve opravdu ožívá. Než se zase vydám zpět, dopřeji si dobrou večeři v italské restauraci. V noci bude velká bouře, mladí lidé spící ve stanu mají za sebou náročnou noc a já jsem ráda, že mám tyto mladé léta už za sebou.

 

 

Příští ráno se konečně na mne počasí usměje. Sluníčko svítí, plná motivace vyrážím směrem venkov. Čeká na mě tří hodinová tůra na poloostrově Marken – idylickém zákoutí na břehu Markenmeer. Ostrov od pevniny oddělila bouře ve 13. století. Kvůli povodním si lidé stavěli domy na kůlech, takové stavby naleznete pouze zde. Fouká silný vítr, potkávám hrstku lidí. Procházím se kolem moře k majáku, pak zpět do přístavu. V roce 1957 byl Markem znovu připojen k pevnině výstavbou hráze. Poté vyjíždím za dalším velkým dobrodružstvím.

 

 

Za krátkou chvíli se mi podaří online rezervovat další výlet. Protože jsem opět pozdě na cestě, vyskočí mi přímo před nosem další možnost přenocování. Jedná se o místo, které je teprve ve výstavě, je zde pouze elektřina a internet. Peníze se vhazují do schránky se jménem a číslem auta v obálce.

 

 

Velice doufám v dobré počasí. A druhý den se mi Nizozemí ukazuje ze své nejkrásnější stránky. Parkuji v Harlingen a jedu trajektem směrech ostrov Vlieland. Asi 100 kroků od přístaviště si pronajímám kolo a takto chci obdivovat rozmanitost jednoho z pěti  západofríských ostrovů.

 

 

Ostrov je (téměř) bez aut ideální na jednodenní výlet. Dopřávám si klidnou přestávku na terase Posthuis. Ostrov je 12 kilometrů dlouhý a dva kilometry široký. Zaparkuji kolo, jdu si dlouhou procházkou po pláži, mnoho lidí si tu také užívá. Mrzí mne, že zde neuvidím západ slunce. Ale i tak šlo vše velmi snadně – od rezervace přes internet až po parkování a transfer do přístavu a samotnou cestu.

 

 

A hned druhý den pokračuje ve stejném duchu! Nyní je na řadě Fríský ostrov a Ameland. Opět si půjčím pedál, abych se podívala na krásy ostrova. Jsem zde již v 8 hod. ráno, potkávám pouze místní. Jsem ráda, že hlavní sezóna již skončila. V nádherném plážovém Paviljoenu The Sunset si dopřávám dlouhou pauzu s výhledem na moře, nastává příliv. Začíná se zatahovat, dnes je můj poslední den na pobřeží.

 

 

Pedálničím dál, navštěvuji maják. V roce 2005 zde pracoval poslední strážce, od té doby pobřeží hlídají kamery. Abych si užila výhled, musím zdolat 236 schodů. Svět mi najednou připadá tak maličký. Ameland se těší ocenění Modré vlajky – za čistotu vody.

 

 

Krajina se mění, v dálce šumí moře, tuleni lenoší na malých ostrovech. Nebe se zatahuje, moře daleko na obzoru, čas tak rychle utíká – musím se vrátit se do přístavu.

 

 

Dnes jsem opět velmi pozdě na cestě, rozhodnu se strávit noc tak, jak to znám – na odpočívadle mezi kamiony. Jen postavím střešní stan, už usínám. Ráno vyrážím již směr Německo, zbývají ještě dva dny.

 

 

Hned ráno mířím přímo do vězení. Navštěvuji Vězeňské muzeum Veenhuizen. V bývalém nápravném zařízení můžete nahlédnout do zákulisí Holanské justice a dozvědět se o vývoji kriminalistiky a trestního práva. Dokonce se na chvíli můžete stát soudcem a vynést rozsudek. Na výběr pak máte 3 možnosti a pro nás laiky je jeho objasnění téměř vždy nepochopitelné.

 

 

V audioverzi lze také poznat osudy pěti vězňů – z jejich pohledu, od počátku trestného činu až po život poté. Výrazem “Státní hotel” mi to velmi připomíná Švýcarsko, také ty vysoké finanční náklady. Lidé na okraji společnosti – výrazy jako drogy, násilí, smrt vlastního dítěte, sebevražda, klinika pro závislé.

 

 

Když už jste tu, smíte si také vytvořit vlastní vězeňskou kartu – moje cynické Já je nadšené, vždycky toužilo vyzkoušet si vězení. Teď to máme černé na bílém.

 

 

Každý máme svůj život ve svých rukou a opět se mi o to víc potvrzuje – lidé se málokdy mění, ať je investice času a peněz sebevětší. Ve stylové restauraci s vtipnou nabídkou se mi uleví, že žiji v jiných dimenzích.

 

 

Muzeum je obklopeno chráněnou oblastí s různými trasami a rozhodně stojí za procházku.

 

 

Nastal můj poslední den dovolené v Holansku. Je zataženo, oblékám se na svůj poslední výlet. Navštívím a zdolávám jednu z nejkrásnějších hor země – Archemerberg ve výšce 77,9 m n. m. O hoře nemůže být řeč, je to malý kopeček z mnoha lukami a stádem ovcí. Pomalu se vkrádá podzim, vítr mi šumí ve vlasech, Nizozemci si užívají své dovolené.

 

 

Večer nacházím opět místo u hospodářky za 10 €, v posteli nechám bloudit myšlenky o tom, co vše jsem zažila a myslím na všechny ty lidi, kteří mi tolik pomohli. Venku se prohání vítr, noc je neklidná. Moje cynické já tiše šeptá – víš co to znamená – je čas rozloučit se. Odjíždím do Německa a zpět domů. Kvůli počasí a malé odřenině na autě ( kauce 500 € ), placení kreditkami a otevírací době 10:00-17:00 to bylo dost náročné. Podařilo se mi ale najít dobrá řešení a Nizozemci jsou velmi příjemní a ochotní, co se týče přenocování a turistických destinací.  Všechny výlety, které jsem absolvovala, lze bez problémů učinit i na kole, neboť Nizozemí je zemí cyklistů s excelentními stezkami. A ano, v Nizozemí smíme kouřit Cannabis – trávu, na mnoha místech jsem ji cítila. A nikde není tak silná, jako zde. Tolik na téma kouření. Tak jo, další dobrodružství je za námi. Heel erg bedankt voor alles en een fijne dag!

 

Krátké ohlédnutí za krásami Nizozemska si můžete prohlédnout na mém YouTube kanále kliknutím zde https://youtu.be/mza0OwqRUxA

 

Sdílet příspěvek

Chamonix Mont Blanc

« Předchozí příběh

Susten – Furka – Grimsel

Další příběh »

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..