422 0

Opouštím vesničku Ngawi a vydávám se k hlavnímu městu země Wellington. Silné stoupání lesnatou krajinou, více provozu. Mé GPS mne zavádí hned na mnou základnu, Holiday park. Vše výborně zapadá: adekvátní zařízení, teplé sprchy, kuchyň, autobusové spojení přímo do centra, internet a opět špatné počasí. Píše se 01.02.2018 a nastává “mezisezóna”. Za 35 NZ $ luxus. Také první známky městského života: voda z kohoutku teče po celou dobu. Stačil by jen dobrý instalatér. Hlavní večerní zprávy oznamují, že město Dunedin na jižním ostrově zasáhla vlna Tsunami a silný vítr zastavil veškerý provoz na wellingtoském letišti.

 

 

Vydávám se do víru velkoměsta. Musím přiznat, že ze začátku mi Wellington připadá opravdu jako místní architektura. Navštívím Muzeum Te Papa, s různými expozicemi. Ta nejhezčí, Light and Shadow, pojednávající o kultuře místních Māori, za doprovodu jejich zpěvů. Zde je z pochopitelných důvodů veškeré focení zakázáno. Přesto muzeum nabízí spoustu dalších zajímavostí.

 

 

V roce 1926 se Nový Zéland stal rodištěm valacha Phar Lap – jednoho z nejslavnějších dostihových koní všech dob. Poté byl prodán do Austrálie. Ve třicátých letech 19. století v době hospodářské krize byl pro spoustu lidí symbolem naděje. Zvítězil 32x z 51 dostihů. Zahynul dne 05. dubna 1932 za záhadných, spekulativních dodnes ne jednoznačně vyjasněných okolností na otravu arsenem. Jeho vypreparovaná srst je vystavena v australské Národní galerii v Melbourne, jeho srdce bylo věnováno Institutu anatomie v Cranberra a jeho kostra je vystavena právě zde. Natočila se o něm spousta filmů, napsala spousta knih. I koně mají svůj osud.

 

 

Zaujímá mne i jiný exponát. Největší monolit, který byl kdy nalezen. Vědcové mu odhadují přes 140 miliónů let. Co je v našem životě 140 miliónů let a jak vypadaly tehdy mušle.

 

 

V další etáži Museum Te Papa se nachází výstava The Passports. Téma světové migrace, téma jak je vidno známé i na konci světa. Mladí emigranti, kteří popisují své dojmy a nynější život zde na Novém Zélandě. Rok 1968, který politicky ovlivnil mou zem, tehdejší Československo. Od té doby má rodná země zažila spoustu dalších politických událostí. A svět se hýbe politicky i dál. Rok 2015 píše další politické příběhy.

 

 

Wellington se chystá na odpočinkový víkend. Ustává doprava, vrací se pohoda víkendu. A i počasí si dá pomalu záležet.

 

 

Slunné počasí dalšího dne mne vyláká na vyhlídkový bod. S Cable Car se nechám vyvést a užívám si trochu sluníčka. Botanická zahrada, bez kytiček a zázraků přírody to prostě nejde. Také zákoutí Observatoria, která mi opět jen potvrdí, jak malinkatí jsme v té nekonečnosti Universa.

 

 

Víkend přináší příjemné počasí a tak si užívám tu večerní atmosféru. Drink někde u přístavu, pohled do malebných uliček, mladí umělci a nebo jen tak pozdravit “Otce” Wellingtonu – John Plimmer ( 1812-1905), který se zasloužil  jak politicky, tak hospodářsky o vzestup tohoto města. Často zde byl vídán na procházkách se svým pejskem Fritzem.

 

 

A koneckonců také mé “turistické povinnosti”. Zbožňuji posílat přátelům, rodině a známým pohledy z mých cest. Ruku na srdce: Kolikrát jste už dostali momentku přes internet? Nesčetněkrát. Ale takový krásný pohled z konce světa potěší jinak, že? Ještě asi o to víc, že někteří dostanou buď se známkou KiwiStamp a nebo prostě a jednoduše ještě s vánočním motivem, zatímco u nás v Evropě už se bude pomalu probouzet jaro. O tom to vlastně je. Tím končí moje návštěva v hlavním městě země. Pokračuji dále, do jiného extrému. Čeká na mne pyšný, krásný, neodolatelný Mount Taranaki v Egmont National Park. Ale o tom zas příště.

 

 

 

Sdílet příspěvek

Nový Zéland 2018 10.část Palliser Lighthouse

« Předchozí příběh

Nový Zéland 2018 12.část Mount Taranaki, Egmont National Park

Další příběh »

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..