507 0

 

Je neděle, první únorová. Dny jsou už o poznání delší, vstávám líně z postýlky a pohled z okna hlásí – Perinbabka je i u nás v Elswil. Moje slavné cynické Já už feministicky mudruje: Kam čert nemůže, tam strčí ženskou. V klidu posnídám a vypravím se na svou pravidelnou procházku naším okolím. Těžké vločky padají z nebe a pokrývají láskyplně přírodu, která si užívá zimního spánku. Svět se pomalu probouzí, první psíčkaři, poctivě plnící své úkoly.

 

 

Přicházím k našemu kostelu, vstupuji a jsem zde sama. I když nejsem zbožný člověk, napadá mne, že přes všechny moderní vymoženosti dnešní doby je kostel nejkompetentnější místo odkud můžete poslat pozdravy tam, odkud není návratu těm, kteří už nejsou mezi námi. Jemný plamínek svíčky, kostelní hodiny odbíjí další hodinu, hlas zvonu mne volá zpět do reality. Zbožňuji roztomilé kontrasty a tak z kostelíka mířím hned do místního baru – krátká zastávka a poslechnout si, co nám švýcarská média chtějí říct. Až někdy žasnu, co vše se tam člověk doví. Aspoň jsou tam obrázky, aby tomu člověk líp rozuměl.

 

 

Pokračuji dál ve své procházce, dálnice A 12, svět se nezastaví ani v neděli a opodál nacházím opět klid našeho kraje. Prostor mezi nebem a zemí není znát. Procházím naším lesíčkem, na poli se pasou srnky. Je pozdní odpoledne, šedo. Jen bodláky se statečně usmívají na svět. Pár zamilovaných si užívá romantickou procházku. Další most, dálnice, ten samý obrázek, jiná auta. Zvedá se silný vítr, který jistě přinese jiné počasí, otázkou je, jaké.

 

 

To poznám hned druhý den zrána. Moje slavné cynické Já mne už honem táhne z postele a velí kupředu: Hora volá!!! Víš, co je nejhezčí na pondělí? Že aj děcka musí do školy!!! Budeme mít klid na sjezdovce!!! V zimě patří Schwarzsee milovníkům lyží a tento rok Perinbabka opravdu nezklamala. Čím víc se k hoře plné pohádek blížím, tím víc se těším. Parkoviště se už zaplňuje, školní výlety, děti, důchodci, psíčkaři, procházkáři. Schwarzsee žije jednodenním turismem. Čeká mne krásné dopoledne. Některé sjezdovky si “odstojíme”, Bodelilift je nepřírodnější sjezdovkou, stín má v zimě blahodárnou moc. Sjezdovka je jednoduchá a na zahřátí dobrá. I děti už poctivě trénují.

 

 

A pak už mířím na Kaiseregg. Vzpomínáte? Hnali jsme zde v létě jalovičky na druhou stranu hory. Teď chce hora klid a v zimě je Kaiseregg téměř nepřístupný. Lavinové nebezpečí zde nesmíte podcenit. Hlavou mi jede nezapomenutelný film: když jsme v létě hnali, měsíček šel tady spát, teď tam svítí sluníčko. Moje slavné cynické Já se mne ptá: Zbláznil se svět? Svět blázní neustále, ale hvězdné Universum šlape neomylně.

 

 

Čas něco požvýkat, mířím k mé milované Salzmatte. Ta přes týden tiše odpočívá a o víkendu slouží našemu lyžařskému klubu Enzian. Skromná svačina a výhled k nezaplacení. Není to nádhera?

 

 

Po dopoledni plném lyžování je čas jít domů. Parkoviště je beznadějně zaplněné, sluníčko láká lidi ven. Na terase restaurace Gypsera si užívám sluneční paprsky, personál má jako vždy spoustu práce a moje slavné cynické Já už šeptá: Jen šetři sílu na večer do rachoty. Poslední mrknutí na horu plnou pohádek – láska na první pohled, kterou nosím v srdci již téměř dvacet let.  A čekají mne další nástrahy Perinbabky.

Známe to všichni – když zima udeří, je to jedno, jestli ve městech nebo na venkově, strhne na sebe všechnu pozornost. Inu, je to opravdu ženská a ještě k tomu hvězda. Přijde, kdy se jí zachce, neptá se, jestli se nám to líbí nebo ne, mluví o ní celý svět.

 

 

Opět pohled z okna, podvečer a je čas vyrazit do práce. Během chvilky je vše pokryto bílým pláštěm a sníh přibírá na síle. Čeká na mne dálnice Bern Solothurn Curych. O dálniční rychlosti nelze mluvit, hlemýždím tempem se suneme kupředu. Mám ale štěstí, v Solothurnu už “jen” prší. Proč tu Dragon stojí sám? Kalamita ve frankofonní části byla tak obrovská, že museli uzavřít dálniční tobogán u Chatel St. Denis. Je pátek, ti šoféři to dnes už prostě nestihnou, zboží naložené, budou se měnit plány, trasy. I pro mne se mění práce, dnes musím v Curychu jen “ přesedlat “. Rychlá výměna návěsů, mířím opět zpět. V depu si oddechnu, byl to opravdu jednoduchý den. Ale Perinbabka to umí ještě jinak.

 

 

Podvečer a čas vyrazit do práce. Z okna se už se radši ani nedívám, jen se tiše modlím, aby to dnes šlo v pohodě. Jak silná kalamita uhodila poznám už odpoledne, náš regionální recyklista sbírá papír až navečer, protože jeho zaměstnanci jsou na silnicích se sypači a starají se o to, aby lidé mohli zase bezpečně jezdit. Přesto svou úlohu splnil a já se nemusím o nic starat. Mířím na dálnici Bern Solothurn a ve šneččím tempu se suneme dál. Někteří profíci jedou stejně rychle jako v létě. Moje cynické Já říká: Jasná věc, těm se přece nemůže nic stát!

 

 

Přebírám Dragona od kolegy, začíná nám šichta a vydávám se směrem Curych. Vyjíždějí sypače, jedeme tempo 40 km/h. Odbočuji na benzínku, jdu na kafe, nemá to smysl. Kafe mne zahřeje, 15 minut klid a vše už vypadá jinak. Sypače odvedli prima svou práci a já mířím dál. Dnes nejde v žádném případě o to být rychlý, ale hlavně se s Dragonem vrátit do depa v pořádku a bez nehod. Jsme oba profíci, zmákli jsme to, ztratili jsme hodinu. Je krátce před půlnocí a Dragonovo tiché: Už jdi, Helo, domů, chci svůj klid. Ano ano, Dragon pracuje 16 hodin denně.

 

 

Zase mne čeká cesta domů a dnes už podruhé budu hledat moje auto. Odklízení sněhu palí dobře kalorie. Na dálnici vyjíždějí další sypače. Jeden z mnoha dnů paní Zimy je za mnou. Přemýšleli jste někdy nad tím, kdy vlastně začíná zima? Znáte to přísloví: Až se zima zeptá, co si dělal v létě? V teple auta  na cestě domů vzpomínám.

 

 

Červencové léto, sluníčko nádherně hřeje, dny jsou téměř nekonečné, čas plavek. Čeká mne cesta do Basileje, do prodejny soli. Jsem pyšná, protože dnes pojedu 24 tun soli do naší obce Wünnewil. Vše jde dobře, zásoby se naplňují, mohu pokračovat pro další fůru pro další obec. Na podzim musí mechanici připravit auta na zimu, vše musí být připraveno již v říjnu, paní Zima se neptá. Koloběh silničního provozu, připravenému štěstí přeje.

 

 

A co vy? Máte rádi zimu? Já jo, ikdyž je bílá, je velmi pestrá. Dlouhé večery mne vytáhnou do kina, ráda čtu, zajdu na lyže, moc ráda si užívám tepla postýlky a ten klid, dopřeju si různé čaje a vitamínové bombičky, dlouhé pohodové snídaně, svou kuchyni, vyřeším spoustu drobností, dopřávám si klid a čerpám síly ve wellness. Taky nevyjíždím s autem, když to není třeba, svět se obejde i beze mne. Nadáváte na silničáře? Perinbabku nezajímá, jestli mají jejich děti besídku, přítelkyně na večeři nebo že jsou dvě hodiny v noci, oni musí vyrazit na silnice za jakýchkoliv okolností. Přivstaňte si i vy…Jeďte dřív, dejte si kafíčko někde v klidu, vyřešte zprávy na mobilu. Kdy jste naposledy napsali své lásce: Posílám Ti lásku na vločkách sněhu. Přijdu později, myslím  na Tebe, miluji Tě…A hned je svět hezčí, přítulnější…

Dnešní den a nejenom ten dnešní je věnován všem dětem zimy – všechno nejlepší k vašim narozeninám…Je věnován všem těm silničařům, kteří se starají o to, abychom mohli bezpečně dorazit tam, kde chceme být.

 

…VY DĚLÁTE SVĚT HEZČÍM UŽ JEN TÍM, ŽE JSTE…

 

 

 

 

 

 

 

 

Sdílet příspěvek

Foto 2018

« Předchozí příběh

…na cestách pro vás…

Další příběh »

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..