Salaš Riggisalp a Rainlihuus

Je pátek odpoledne a poslední lanovkou vyjíždím za dalším dobrodružstvím v horách. Tentokrát se vydáme po velmi úspěšném videu při přechodu s jalovičkami , video zde https://youtu.be/rtdslPaA6fU?si=OZzO1HCKUGfg8BKW přes 2000 m vysoký průsmyk do zákulisí švýcarských žen, farmářek tady v horách. Navštívíme salaš Riggisalp, která je ve vlastnictví Alpského sdružení obce Schmitten, asi 30 km odsud. Členové sdružení zde během přibližně 100 dní ponechávají své jalovičky v rukou najatého hospodáře. Tím je od roku 2002 rodina Pellet. Je po páté hodině odpolední a salaš žije svým životem. Telátka čekají na večeři, dojnice během hodiny nadojí mléko do přilehlé sýrárny. O všechno se spolu s pomocníky stará Renate. Po hodině je podojeno a krávy se vydávají zpět na pastvu až do rána. Teď je třeba dezinfikovat a postarat se o telata i zbytek hospodářství. Po práci následuje večeře v kruhu rodinném, slunce zapadá a já se pozdě večer vydávám do postele. Na terase salaše Rainlihuus si ale ještě s Karin a jejím manželem Ivanem vychutnáme kávu. Ani se neptejte, jak se po ní parádně spalo.  Sobota začíná brzy. V šest ráno už hory žijí. Dojení, krmení, kontrola a dezinfekce, telátka mají neustále hlad. V osm si dopřejeme všichni vydatnou snídani, než se den naplno rozběhne a každý se rozběhne za svými úkoly a povinnostmi. Salaš Riggisalp leží v nadmořské výšce 1437 metrů a byla postavena roku 1873. Toto léto se tu pase 271 kusů dobytka na 300 hektarech. V dobách největšího rozkvětu jich tu bylo o stovku více. Vyrážím do terénu. Jezírko Ritz se ukazuje ze své nejkrásnější stránky, jalovice se přichází napít, slunce vychází nad vrcholem hory Kaiseregg. Prochází zde také první poutníci, kteří míří na salaš Salzmatte a poté k vrcholu hory Kaiseregg. A nikdo se tady dole u jezírka nezastavil, ani si neumíte představit, jak krásné to je, když nikdo nemá čas a já se mohu v klidu věnovat točení filmu a focení. Vracím se zpět do hospodářství. Na farmě panuje rozmanitost: motýli, prasátka, slepice, morče, želva, oslíci, pejsek Luna i kočička Simba, která o návštěvníky nejeví zájem. Kolem poledne přicházejí první hosté na terasu a i nás čeká oběd. Ve tři odpoledne se dojnice samy vrací z výběhu, ve stínu si odpočinou a oddojí mléko. Na nás čeká domácí zmrzlina od farmářky z nedaleké vesnice. Pozdní odpoledne vystupuji na nejvýše položenou salaš Ritz, ve výšce 1725 metrů. Pase se tu stádo 48 mladých jalovic. Výhledy jsou královské, terén strmý, a přesto zvířata působí spokojeně. Salaš postavená roku 1923 slouží jen výjimečně. Jalovičky jsou velmi mladé, tudíž bez býka ve stádě, na to mají ještě čas. Na večer mne cesta od této salaše vede strmě zpět k jezírku Ritz. Slunce zapadá, na terase salaše je rušno. Renate s pomocnicí Rachel ještě o půl jedenácté připravují bramborový salát na zítřek. Další nádherný den v horách je za námi. Nedělní ráno začínám na salaši Rainlihuus, stojící ve výšce 1476 metrů, která byla postavena už roku 1802 a nabízí 90 míst pro dobytek. V zimě je vítaným místem pro zahřátí u sjezdovky. Karin se tu stará o malinké hospodářství, statek mají dole v údolí a sem si vzali jen dva koně a dva poníky, dojnice a jalovičky se pasou ve stádech na salaši Riggisalp.  zatímco v sýrárně místo staré maštale na Riggisalp vystavěné v roce 2018 pracuje její manžel Ivan se zaměstnancem Markem. Vyrábějí jogurty, Raclette, sýrové bochánky a slavný sýr Gruyère Alpage, tedy sýr vyrobený v horách. Čerstvé bochníky putují každou středu malým kamionem do větší sýrárny do sklepa, kde zrají několik měsíců. Nic nepřijde nazmar, každý týden se zde vyrobí na 200 litrů smetany a zbytky slouží prasátkům.Po ranní práci následuje společný oběd u Karin, opět naprosto jednoduchou, ale vynikající kuchyní od hospodářek tady. Nedělní odpoledne plyne klidně. Arthur se na Riggisalp věnuje úřední práci, to abyste si nemysleli, že v horách neví, co je internet. Karin a Ivan vítají hosty na terase Rainlihuus a jejich dvě dcerky se chystají do školy, vůbec jim to nezávidím. Nastal čas, rozloučit se a vrátit se lanovkou zpět do civilizace. Pochopitelně s velikou parádou, každá z farmářek má vlastní recept na dobré kafe a že to chutnalo. Ještě se rozloučit s nejmenšími a lanovka mne nese dolů.V úterý se také budou vracet dojnice zpět do údolí a sýrárna naposledy toto léto vyprodukuje sýr. Kontingent, tedy množství mléka, které smí v sezóně nadojit, je vyčerpán, horské léto se pomalu ale jistě kutálí do podzimu. Tak krásný víkend lze strávit na úpatí hory Kaiseregg, v nádheře hory plné pohádek. A pak že nejsou pohádky!‼ Mockrát děkuji a příště zas.

T