Jak jsem v poslední reportáži BEA Expo 2019 slíbila, vydáme se s kamerou do zákulisí švýcarského hospodářství. Moje cynické Já mě při oblékání komanduje: Honeeem, pooohni! Ty, jako mám jet na tom kole nahá nebo co? Tak můžeš. Sportovně oděná a s kamerou v batůžku vyjíždím na malou projížďku k hospodářům, které již dlouho znám. Počasí je slunné, to bude dnes krásný den!
Tak jako vždy, když mám u sebe foťák, skáčou mi fotky přímo před objektiv. Jen několikrát šlápnutí do pedálů, ocitám se u Včelína u Tunelu. Proč Tunel? Jen několik sekund poté duní IC rychlík z Ženevy směrem Bern – Curych. Pana Včeldu to nezajímá, ten má teď jiné starosti. Moje cynické Já je nadšené: Ten je přece v době pandemie příkladně oblečen! Fakt, že jo – perfektně zamumlaný kontroluje úly. A už sbírám napínavé informace.
Proč je tak oblečený? Jak pan Včelda říká – musí, protože se právě dívá, jak se včeličkám daří. V jednom úlu sídlí pouze jedna královna a na 40.000 včel. Ty létají až 3 kilometry po okolí, aby nasbíraly nektar. Tak vyprodukují kolem 3-10 kil medu za rok. Pochopitelně to závisí na počasí. Co je pro včelky nejnebezpečnější? Zcela jasně pesticidy. Usmívám se na pana Včeldu a on na mě. Ještě mávnutí a už pedáluju dál.
Po pár kilometrech zastavím před prázdnou maštalí ve vesničce Lanthen. Pokud hledáte hospodáře, tak ho najdete na poli. Hospodář Pascal, který chová dojnice, obstarává večerní krmivo. Zvířátka odpočívají venku, užívají si hezkého dne. Dle nových předpisů postavená stáj poskytuje domov 42 kravám, teď má Pascal 37 kusů.
A právě přijíždí a rychle rozmístí trávu po stáji. Vše je na večer nachystáno, už zas pádí dál. Běží na oběd a jak známo, ženy s obědem nerady čekají. Tak jo, dobrou chuť!
O dvě minuty dál bydlí Heri. Ocitám se v ráji, jeho hospodářství je balzámem na duši. Teplé počasí nechá hrát všechny barvy přírody. Kvete do krásy a její malý svět má spoustu práce.
Jako každý rok obdivuji perfektní rozměry zahrady Heriho maminky Therese. Paní Therese je vášnivou zahrádkářkou a ze zahrádky to není daleko do kuchyně. Jak sama říká, je třeba deště, je moc sucho. Chválím zahrádku, paní Therese se usmívá, její úsměv oslaví v prosinci 90 let.
Jdu se podívat na stádo matek. Krávy s telátky odpočívají, chci si je vyfotit. To není tak jednoduché, protože jen vytáhnu kameru, už je mám před objektivem. Moje cynické Já už mává a hned slyšíme otázku: Znáš pravidla, že? Moje hubaté cynické Já nasadí nejkrásnější úsměv. Pochopitelně – nesmíme říct jediné škaredé slovo o krávách. To je jako běžet proti zdi.
Ještě honem napapinkat a je čas vyrazit zase na pastvy, kde stádo tráví svůj čas až do poloviny listopadu. Letošní jaro je velmi slunné, ale bez deště. Je to znát i na vyšlapaných cestičkách.
Má obhlídka hospodářství pokračuje. Nahlédnu do haly s téměř čtyř tisíci kuřaty, vzorně zařízenou. Kuřata nezajímám, jejich jedinou zálibou je zrní. Pokračuji dál přes prázdnou maštal, nastal čas úklidu – mého času s Herim má nejoblíbenější činnost. Víte proč? Protože stát v hovnech byla vynikající terapie. Hůř než stát v hovnech už nejde.
Přichází pán domu – Heri. Má vyřizování – již přes dlouhá desetiletí si hrstka hospodářů z okolí vzájemně pomáhá při vyklízení drůbežárny. Za odměnu následuje pohoštění. To teď ale není možné, podávat se budou pouze sendviče a pití ve flaškách.
Ještě naposled mrknu na výběhy – stádo užívá oběda a hezkého počasí. Je čas jet zpět a tak zaberu do šlapátek a jedu dál.
Nemohu zabrat do šlapátek, protože chci nakouknout do sýrárny. Ta se nachází přímo u hlavní silnice, je klid, tak jako vždy v tuto dobu. Ale navečer to bude vypadat jinak. Okolní hospodáři přivezou mléko. Z něho bude pak rodina Sturny vyrábět lahodné pochoutky.
Chytrý automat nabízí různé laskominy. Buď proslulý AOC Greyerský sýr a nebo lahodné Fondue. Prodejna je otevřena večer, když hospodáři přijíždí s mlékem. Výběr je veliký: různé druhy sýra, jogurty, na objednávku chutné obložené mísy.
A líp už to popsat prostě nejde. Přesně tak, jak to zrcadlení vystihuje: V odrazu skla se spokojeně pasou krávy a výrobky za sklem jsou z jejich mléka.
Za dva týdny navštívím hospodářství v Lanthen zase. Blahodárný déšť posledního týdne dal přírodě tolik potřebnou vodu. Maštale vyčištěné, zahrádka v plném květu. Je neděle.
Stádo krav s telátky se vyhřívá na nové pastvě. Leží tam tak spokojeně a věrohodně, že na mne leze spánek taky.
Na vedlejším výběhu je další stádo, jalovičky. Ty patří Pascalovi, který je dlouhá léta Heriho společník. Protože je ve Švýcarsku spousta drobných provozů, hospodáři si vzájemně vypomáhají například zapůjčením různých strojů, podílnictvím a nebo jako Pascal a Heri odchovem. Mladé jalovičky jdou k Herimu a tráví u něj čas do doby, kdy se začnou telit, pak se vrátí zpět k Pascalovi. Vzpomínáte na mou reportáž z loňského roku z hory plné pohádek? Jak jsme hnali jalovičky na salaš Riggisalp k rodině Pellet? http://bit.ly/2MQEwaE . No vidíte, tak toto je letošní várka. Dojné krávy jsou ochočené a zvědavé, jsou klidného charakteru.
Sluneční brýle, je krátce po obědě, traktor dupe na plné obrátky, Heri nemá čas. Čeká ho seno, až se paní zima zeptá, co jsi dělal v létě, z krásné postavy v plavkách se krávy nenažerou. A už pádí pročesat seno, jen se po něm zapráší.
Rozhlížím se po okolí na malebnost krajiny, vládne klid a mír. I když stádo krav s telátky vypadá romanticky, zdání klame. Limousinen – ta hnědá rasa, jsou velmi charakterní, žijí ve stájích s výběhem, v létě na výbězích a jsou známy svou až silnou agresivitou. Na to je třeba dát si pozor při vandrování v horách mezi stády s telaty. I Heri to ví, některým svým kravám se přiblížit nesmí, zaútočily by na něj, protože brání své telátka. Oproti tomu ty flekaté – Simmenthaler, jsou mnohem vlídnější. Je čas se rozloučit. Moje hubaté cynické Já už mává – brzy na viděnou! A ospalé telátko? Ty mě taky, brácho!
Ptáte se, jestli mám pracovně co dočinění s hospodáři? Moje cynické Já se urazí – copak je to za otázka? U Fernanda, který je sám velký hospodář a vlastní kamiony, jsem jezdila brambory, krmení a sůl pro zvířata. A nebo zelený odpad, který se kompostuje a který jsem vezla na pole. Co nesmíte zapomenout! Pozdravit a pohladit telátka a za odměnu zajet k ženě na kafe do obchůdku!
Můj další šéf, Richard, měl taky kamiony, nebyl ale hospodář. Za to ale jezdí kombajnem celé léto po polích. Pro mou kameru nová výzva! Ještě teď cítím tu vůni slámy, slyším vtipy u piva po práci. A těším se letos zas!
Můj šéf Marc, tam jsem jezdila hospodářům krmení pro dobytek. Především importované zboží. A také čerstvé potraviny největšího on-line prodejce ve Švýcarsku.
A můj současný šéf Christian? To je největší firma, kde jsem kdy pracovala. I za těch osm let v mé práci se svět trochu změnil. Kromě hnojiva z Evropy a semen z Nového Zélandu mám naloženy produkty hospodářů jako Bio-stelivo pro koně, víno a nejen to švýcarské – dnes už všichni známe produkty Faire Trade, vegan a Bio.
No a nakonec se projdeme po okolí naší vesničky.
Přes den se dojnice spokojeně pasou. Mají padla, teď si užívají sluníčka. Vítr pročesává vysokou trávu v rytmu valčíku. Mrknu honem k rodině Perler, která dnes vede bio hospodářství. Ten super trávník, který vidíte, to není golfové hřiště, to je výběh pro slepičky. Ty budou klást bio vajíčka, která jsou k zakoupení i s bramborami v domečku. Už brzy budou kvést třešně a s nimi čas čerstvého ovoce.
Hospodáři mají plné ruce práce. Seno čeká, brambory, česnek jsou zasazeny. Tento rok hrála hlavní roli řepka olejná. Krásná žlutá pole vynikala v zeleném pozadí.
Naše malá procházka se blíží ke konci. Ještě honem se podívám k louce, která už dlouhá léta leží úhorem a nabízí útočiště hmyzu a zvířátkům. Úhor plný barev a různorodosti. I takové je zemědělství.
Včelky poletují od květinky ke květince. Jestli jsou to včeličky od pana Včeldy? Pracují pilně, tak je nebudeme rušit. Den je ještě mladý a já taky musím do práce! Šťastný let vám přeju!
Další reportáž je u konce, ale koloběh zemědělství se točí dál. Stolečku, prostři se neexistuje a když jdu na nákup, tak vím, že bez zemědělství a hospodáře to prostě nejde. Jsem ráda, že se v dnešní době hospodáři dokážou zviditelnit a že můžeme zakoupit regionální produkty. Zvyky se mění, výběr jídla je obrovský. Z mého života ve Švýcarsku mohu říct, že věřím práci hospodáře.
Dnešní den a nejenom ten dnešní je věnován zemědělství a hospodářům. Za jejich prací se neskrývají jen zkušenosti, ale také spousta oddanosti pro tuto práci, neboť příroda nezná čas. A i tak je to čas, který dokáže ze semínka vykouzlit chutný plod. Jdu teď uvařit prima jídlo a budu myslet na hospodáře.
…VŽDYŤ VY DĚLÁTE SVĚT HEZČÍM UŽ JEN TÍM, ŽE JSTE…
