444 0

Další den je před námi a dnes se vydáme s tetou na našich toulkách po krásách mojí rodné vlasti do Rožnova pod Radhoštěm. V plánu máme Národní muzeum v přírodě. 

 

 

Hned z kraje poznáváme historii samotného města sahající někdy do 12. století. Rožnov je rodištěm velmi významných postav našich dějin. Do počátku vzniku patří zemědělství, hlavně pastevectví, postupem doby se ale Rožnov vypracoval na oblíbené lázeňské místo, městu textilní výroby, papírnictví a uměleckých řemesel obohaceno gastronomií a odborným školstvím. 

 

 

Kolem 16. století se k místním obyvatelům přidala etnika Valachů, živících se převážně pastevectvím. K velikánům místní kultury patří bezpochybně František Palacký, který napsal Dějiny národu českého v Čechách i na Moravě a jež je považován za zakladatele moderního českého dějepisectví.

 

 

Po teoretické části na nás čeká příroda. Vydáváme se do Valašské dědiny. Hned zkraje se koná velmi zajímavá výstava – Opravdu ztracený svět? Výstava plná kontrastů porovnávající tehdejší a dnešní dobu. V několika sekcích je zde jednoduše ztvárněno to, čím se zabývám sama ve svém životě. Kolik materiálních věcí musíme vlastnit, abychom vůbec mohli fungovat. 

 

 

Výstava je názorně doplněna rekvizitami. Je libo namlet si k snídani zrní?

 

 

V příštím kontrastu je znázorněna vděčnost k půdě a pozemskům ze kterých čerpáme suroviny. Moderní svět ale využívá pozemky spíše k prodeji. Je to rozumná volba?

 

 

Vystavené jednoduché pomůcky do kuchyně a v pozadí spousta krámů, které naleznete v dnešních domácnostech a nejen tam.

 

 

V dávných dobách byla návštěva lékaře témeř finančně nedostupná. Lidé dali na moudrost produktů přírody. Dnešní obchod se zdravím je bojem proti našemu vlastnímu zdraví.

 

 

A koneckonců tehdejší obživa a současná honba za potravou. V dávných dobách byl malý výběr, dnes ani nevíme, do si vlastně vybrat.

 

 

Nyní už ale vcházíme do dědiny. Připadám si jako v pohádce, jakoby se zastavil čas. Je zde vlastně vše, co do takové dědiny patří. Obydlí, zvířata, úly, škola, zvonice. 

 

 

S tetou procházíme vesnicí, nádech podzimu se zrcadlí v korunách stromů. Zavítáme do dob minulých a způsobu života vesničanů.

 

 

Nabízí se nám krásný výhled na školu z dob minulých a o kousek dál výhled na moderní město Rožnov.

 

 

Obdivujeme sad s ovocnými stromy a políčky. Těch je zde hned několik. Lidé si v minulosti ovocných stromů vážili, pro zdejší podnebí je charakteristická jabloň, hruška a švestka. Z obilnin pak žito, oves, ječmen, brambory a zelí. Nejvíce práce bylo vždy v době žní a na podzim při sklizni úrody.

 

 

Naše procházka podzimní krajinou je obohacena o sportovní vystoupení veverčáka, který pomalu, ale jistě sbírá zásoby na zimu.

 

 

Za podpory norských ganantních fondů byla zrealizována stavba poměrně netradičního kostela, který se nachází v blízkosti velkého mlýna.

 

 

Malebnost některých domečků láká k nahlédnutí. Jak žili lidé v dobách minulých? Z mých toulek po švýcarských horách už víte, že se jisté prvky prolínají i do součásnosti.

 

 

Kouzlo podzimu dodává vesničce její romantický nádech. Procházíme hospodářským stavením, hospodáři herci se starají o zvířata – krávu s teletem, kozy, ptactvo…Po témeř dvou hodinách končí naše procházka Valašskou dědinou.

Je pozdní odpoledne a čeká na nás ještě Dřevěné městečko. Hned zkraje nás upoutá úchvatný dřevěný kostel. Není velký, několik lavic vevnitř a krásná výzdoba lákají k zastavení.

 

 

Sluneční paprsek na krátkou chvíli ozáří sochu Anny. Pokládám svou bibli – Jsem šťastnější, když smím cestovat – a vnímám atmosféru tohoto místa. Přicházejí další lidé, aby rovněž obdivovali krásu této budovy. 

 

 

Ke kostelu patří i hřbitov. Zde odpočívají v pokoji urny lidí, kteří se zasloužili o chod muzea, významní umělci a sportovci pocházející z okolí Rožnova pod Radhoštěm, kteří se dostali do podvědomí naší vlasti. Jeden z nich se ale dostal nejdál ze všech – do podvědomí světové atletiky. Vzpomínáte na mou reportáž Olympijští vítězové všedního dne z Olympijského muzea Lausanne? http://bit.ly/2V7R9yy Emil Zátopek – Česká lokomotiva. V Lausanne jsme s tetou obdivovaly jeho sochu, zde stojíme nad jeho hrobem. Dožil se úctyhodného věku, jeho choť – paní Dana Zátopková stále žije a do lidského rekordu 100 let jí chybí 3 roky. V současnosti se městem každoročně pořádá Běh Emila Zátopka. 

 

 

Místní hospůdka se specialitami z Valašska a hlad je nejlepší kuchař velí k přestávce. Velký výběr pochoutek a lidová výzdoba doladěná muzikou s typickým valašským nářečím uprostřed krásné jizby jemně dolaďuje krásu této kultury. Teta si vybírá halušky se slaninou a brynzou. Pro mně šéfkuchař připraví bramborové knedle plněné uzeným, maštěné cibulkou, zelé. 

 

 

A jídlo bylo naprosto vynikající!!!

Po velmi chutném, tradičním pokrmu obdivujeme další objekty Dřevěného městečka. Poštovní úřad, obecní dům. 

Opouštíme městečko a muzeum. Dny jsou kratší, podzim přebírá žezlo koloběhu čtyř ročních období. Ještě jedna zajímavost se tyčí nad celým městem – Jurkovičova rozhledna, navržena v roce 1896. Stoupáme lesem nahoru.

 

 

Postavena byla ale až v roce 2010, zpřístupněna pak v roce 2012. Krásné podzimní počasí umocňuje náš výhled. Vyhlídka přilákala hlavně rodiny s dětmi.

 

 

Jak nádherný je můj domov, podzim pomalu přichází a propůjčuje přírodě jedinečné barvy. Mockrát děkuji za poučné odpoledne a těším se na další dobrodružství.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Sdílet příspěvek

Toulky domovem 2. část – Hody Dolní Věstonice

« Předchozí příběh

Toulky domovem – 4. část Zámek Buchlovice

Další příběh »

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..