Mým prázdninovým místem je město Zlín, které je neodmyslitelně spojeno se Zoo Lešná, která patří mezi deset nejnavštěvovanějších turistických míst v České republice a každoročně sem zavítá přes 600.000 návštěvníků. Areál byl založen na přelomu let 1804 -1805, Zoo bylo otevřeno v roce 1948 a dnešní rozloha čítá 74 ha a žije zde na 226 druhů živočichů.
Moje slavné cynické Já se těší, uvidí zvířátka, třeba se dozvíme něco nového. Je fakt, že mám k zoologickým zahradám zvláštní vztah. Když nám na základní škole pančitelka oznámila, že pojedeme místo vyučovaní na exkurzi na africké slony, moje malé, dětské, po dobrodružství toužící cynické Ja balilo batůžek a těšilo se do Afriky na školní výlet. Jaké ale bylo rozčarovaní, když nás za necelou hodinu od školy autobus vyplivl na Lešné. Mému malému cynickému Já se shroutil svět, pančitelka zase bodovala. Dnes jsme opět po pár letech zde na návštěvě, vždyť na co jezdit do Afriky?
Hned po zaplacení vstupného může každý návštěvník přispět žetony na různé projekty ochrany zvířat po celém světě.
Přicházíme ve správnou dobu k snídani, právě začíná krmení lachtanů.
V tropickém skleníku se ocitáme v království deštného pralesa. Zvířata se zde pohybují volně a mne vždy fascinuje fotografovat za takových podmínek. Vlhkost a teplota jsou velkou výzvou pro kameru a objektiv. Pestrobarevné ptactvo, opice a nadherna, tropicka flora nám nedají klid, hledáme mezi listy obyvatele skleníku.
Opět se ocitáme venku a procházíme kolem výběhů rodiny velbloudů, která si užívá odpoledního šlofíka. Velbloudi jsou známí svou schopností přežít dlouhou dobu bez vody. Je zároveň jediným savcem, který pije slanou vodu.
Na cestě k dalšímu výběhu se přihodí velmi trapná situace, moje cynické Já se taky ulekne. Nachytáme pár Ara vojenských, přímo in Flagranti. Stydím se, moje cynické Já se stydí, páreček se stydí také. Ale krátce na to se zase oddávají své lásce, oddechnu si, nejedná se o státní aféru.
U ptáčků a párů ještě zůstaneme a obdivujeme zoborožce přilbového, ten s červenou barvou je sameček. Hnízdění trvá až 30 týdnů, žijí monogamně. Opodál se nachází Tučňák Humboldtův. Ti patří k nejteplomilnějším tučňákům, žijí na pobřeží Peru, hrozí jim vyhynutí. Slučují se do kolonií, jsou ale svému partnerovi velmi věrni po celý život.
Teď se ale ocitáme v úplně jiném světě – prohlížíme si akvária a jednu z nejmladších atrakcí v Zoo – zátoku rejnoků. Ty smíte za velmi přísně dodržovaných podmínek krmit. Musím se přiznat – rejnoci to ovládají perfektně a nechají se krmit. Dle vědců se odhaduje výskyt rejnoků do období před 150ti miliony let.
Čeká nás krátká přestávka na kafe a příjemné počasí nám dovolí si užívat terasy restaurace. Kulisa jako z pohádky, před námi se rozprostírá zámek se zahradou.
Ze zátoky rejnoků přejdeme přímo do země sucha, která je rovněž součástí této planety – do Afriky. Velké, elegantní žirafy žijící s divokými prasaty a pštrosi.
Další obyvatel upoutá mou pozornost – sova. Pro mne jsou sovy symbolem moudrosti – jsou aktivní v noci, tiše a rozvážně se vydávají na lov. Jejich velká, jasná kukadélka vyzařují něco hodně mystického. Tento Výr bělavý pochází rovněž z Afriky a je největší sovou kontinentu.
Krátký pohled, hodně vzruchu, jeden vždycky hlídá. Hvězdy zvířecí říše nás zdraví, moje slavné cynické Já má velkou radost a už mává Surikati. Tak jak vypadají, takoví také jsou – začíná přátelská konverzace: Co to tady stavíte? Dálnici až do Afriky!!
A na co máte ty červené lampy? Ty to nevíš na co to je? Moje cynické Já neví. A já to taky nevím.
No když stavíme, tak se zapotíme. Pak máme přestávku a sluníme se pod těmi lampami. Sušíme si bříško. Vystrčíme bříško do tepla. Rozumíš tomu?
Moje slavné cynické Já hledí, já hledím taky. Ještě jednou: Když se zapotíte, jdete si osušit bříško? A jak to pokračuje dál? No to se otočíš na bříško a sušíš si záda! Rozumíš? No teda ruku na srdce, to je geniální. A celá rodina je pohromadě! Vy to ve Švýcarsku tak neděláte? Myslíš vystrčit bříško a sušit ho? To musíme prvně navrhnout, ale vše musí pak schválit parlament! Rodinka Surikati jde hrabkat dál svou dálnici do Afriky, teď se bude pracovat a ne politizovat!
O výběh dál – hyeny. Nepatří zrovna mezi nejkrásnější zvířata, ale musím uznat, že když je smíte pozorovat tak zblízka, vypadají mohutně, jsou ale velmi čistě a zdravě.
Před námi je další highlight – opice. Moje slavné cynické Já je velkým zastáncem Teorie evoluce Charlese Darwina o kterou se dodnes vedou spory. Moje cynické Já už mává nadšeně opici a volá nahlas: Halooo, lidstvo také pochází z opic! Hurónský smích se rozezní na celou Zoo – ach, synku, prosím tě, jen to ne, jen to ne! My opice s vámi lidmi nechceme nic mít, nic! Vás stvořil Mistr a v ten den, kdy vás stvořil nebyl zrovna ve formě! Ten se spletl! Moje cynické Já přemýšlí, možná na tom něco pravdy je.
Návštěva Afrikou pokračuje dál – pod přísným dohledem lemurů fotografuji ty nejznámější obyvatele – lvi, slony a nosorožce. Moje slavné cynické Já si dělá starosti, jestli fotografujeme správně a jestli by se to fotoobjektům také líbilo?
Upoutávka upozorňující na vybíjení nosorožců a hlavní postava stojí přímo na mušce mého objektivu. Zaostřuji, mířím, objekt je zcela blízko. Jedno stisknutí – a nádherná fotka majestátního stvoření je v suchu. Následuje pohrdavé vzdychnutí – tím majestátním stvořením myslíš mne? Jsem uprchlík, cítím se zde líp než ve vlastní zemi. Vaše úžasná lidskost, která se tak plazí za dokonalostí, nás chce vyhubit. Proč? Co je na nás dokonalého? Ta tlustá kůže? Naše nemotornost? Vrásky? Ty suvenýry z našich kostí? Naše rohy jako medicína ve vašem farmaceutickém světě? Jste směšní, dokonale směšní. Moje slavné cynické Já mlčí, stydí se. Vždyť je to pravda.
Opouštíme Afriku a obdivujeme japonskou zahradu Mu – Shin. V překladu to znamená “ bez myšlenky “. To je mi teď třeba. Je to největší japonská zahrada na území České republiky a můžete zde shlédnout tři stoleté borovice z Japonska. Opět tankuji svou energii.
Tento rok jsem zahlédla tolik párů jako nikdy. Ani ve zvířecí říši to není jinak…
Kde jsou páry, jsou pak zpravidla i potomci. Klokani rudokrcí poskakují po louce. Děťátko zůstane 40 týdnů u své matky, nejdéle ze všech klokanů.
Opičky, tentokrát ty americké, vědí o mém cynickém Já. Ne ne, my s vámi lidmi opravdu nechceme mít nic společného, my jsme slušné opičky. Ne takové jak vy. Upřímně řečeno – já ty opičky chápu.
Poslední zvířátko na našem výletě říší zvířátek je jako ironií osudu Nandu Darwinův. Jsou výborní běžci, dokáží dokonce plavat, mohou žít až na 4500 m.n.m. a o vejce a potomky se stará pan manžel. Moje hubaté, cynické Já se mne ptá: Kde je hranice mezi člověkem a zvířetem, kde začíná lidstvo?
Spousta nových projektů je ve výstavbě. Návštěvníci mohou vše sledovat na internetových stránkách Zoo. Další hezký výlet se chýlí ke konci, jsme zase o kousek chytřejší. A nebo ne? Možná jsem zažila víc uvědomění a soucitu?
Všude také uvidíte tabule se jmény lidi, kteří finančně podporují obyvatele Zoo a vybraným zvířátkům pomohou. Jména jsou vypsána a moje malé, cynické Já si představuje ty přátelské tváře. Tváře, které stojí v pozadí a chtějí pomoci.
Někteří obyvatelé se nám neukázali a užívali si svůj klid a harmonii stranou veřejnosti. Jiní nejsou obyvateli Zoo a doprovázeli nás na každém kroku. Návštěva Zoologické zahrady Lešná se opravdu vyplatí, Zoo je krásně udržováno.
Večer v postýlce se mne moje slavné cynické Já ptá: A pochází lidstvo z opic nebo ne? Tak výjimky se najdou vždycky. Zároveň si lidstvo umanulo, dělat pokusy na zvířatech. Jsem striktně proti pokusům na zvířatech, ony nenesou zodpovědnost za náš život. A stvořila nás vyšší síla? I to je možné, ale nespletla se ta vyšší síla? A možná by bylo nejlepší, kdyby lidstvo převzalo samo zodpovědnost za sebe samého a podle toho také jednalo. A jsou ty zvířátka v Zoo šťastná? Přizpůsobili se a vykouzlili ze svého osudu to nejlepší. Já si spíše myslím, že my lidé žijeme více v zajetí a vězníme sebe samé než všechny ty zvířátka, která jsme dnes viděli. Dobrou noc!
