27 0

Dnešní výlet nás zavede do Zoo Hodonín. Uplynulo přesně 366 dní od ničivého tornáda tady na Moravě. Zoo měla velké štěstí, tornádo už po mnoha kilometrech pustošení nemělo takovou sílu a v pozdních večerních hodinách zasáhlo pouze psí útulek a vyvrátilo stromy. 

 

 

I www.helenea.com samozřejmě přispěla finančním obnosem, a tak je načase se podívat, jak se Zoologické zahradě daří dnes. Na výlet se mnou pojede mamka, která je rovněž kmotrou zvířátek. Zoo patří k nejmenším a nejmladším ze šestnácti Zoo v České republice, fungovala v roce 1977 jako Zookoutek, který vznikl už ale v roce 1972. V současnosti Zoo chová na 900 ks našich i exotických zvířat ve 250 druzích. Třetina je na listině ohrožených druhů. Je velmi teplé odpoledne, spousta zvířat odpočívá ve stínu. Dnes se podíváme nejenom na obyvatele zahrady, ale také na jejich zvláštnosti.

 

 

Hned na úvod nás čeká želva, žijící na březích jezera a řek. Pohlaví Želvy závisí na teplotě při inkubaci. Při 28°C se líhnou samičky, při 30°C se líhnou samečci.

 

 

U jezírka se pyšní Plameňáci růžoví. Mají rádi slané přímořské jezera, většinu života tráví ve vodě. Po vylíhnutí jdou mláďata do ptačí školky, růžové peří je podporováno karoteny, proto je důležitý příjem potravy.

 

 

Ve venkovním výběhu smíme obdivovat Tygra ussurijského. Není zrovna jednoduchého ho najít. Vyhledává rád tajgy a lesy – velká, člověkem nedotčená území. Žije samotářsky, loví ve dne, rád plave. Je největší kočkovitou šelmu. V zajetí žije 200-300 tygrů, ve volné přírodě asi tisíc. 

 

 

V dalším výběhu žije Lev jihoafrický. Dospívají mezi 4. až 5. rokem života. V zajetí se mohou dožít až 30 let, ve volné přírodě asi polovinu. Existuje dokonce i v bílé formě – jsou to geneticky mutanti, kterým chybí kožní pigment.

 

 

V horkém dni se pod stromy skrývá rodina velbloudů, která přivítala počátkem března mládě. 

 

 

Hned naproti sdílí výběh Přímorožec arabský. Toho už znáte z mé reportáže z Arabských Emirátů z rezervace ostrova Sir  Bany Island. Přímorožec umí vycítit déšť a může za ním jít i několik týdnů než se dočká vody. Kvůli ropným společnostem byl na Arabském poloostrově vyhuben. Díky chovu v zoologický zahradách se ho v roce 1980 podařilo znovu vrátit do přírody, kde žije v malých stádech tvořených samcem a několika samicemi s mláďaty.

 

 

Nyní je čas na pauzu. Trošku ledové tříště v teplém dni osvěží. 

 

 

Prohlídka pokračuje Ovcí ouessantskou. Pochází z malého ostrova francouzské Brittany, díky drsnému podnebí je odolným plemenem. Jsou velmi nenáročné na chov. Je zároveň nejmenším plamenem ovce na světě a produkuje nejvíce vlny ze všech evropských plemen.

 

 

A na řadu přichází Koza kamerunská, výborně adaptována na polodivoký pastevecký způsob života. Příčinou jejího vzrůstu je takzvaná achondroplazie, mutace genu pro vzrůst končetin. Mamka je její adoptivním rodičem, jméno je hezky vystavěno na obdiv.

 

 

Tentokrát přijde na řadu ovce domácí Walliserská. Moje cynické já už křičí, teď jsme jako doma! Ano, jsou to obce pocházející z kartonu Wallis. Jsou velmi nenáročné, rohy mají jak berani, tak ovce. Každá vyprodukuje asi 4 kg vlny za rok a její plemeno se objevilo již v 15. století.

 

 

A u koz ještě zůstaneme – nám tak dobře známá holandská zakrslá koza. Tato koza nemá žádný hospodářský význam, je často chována jako společnice nebo ke spásání pozemku. Navzdory svému jménu nepochází z Holandska, ale ze západní Afriky. Jsou býložravci, jako pamlsky zbožňuji tvrdé pečivo nebo třeba jablíčko. Moje cynické já tiše šeptá, tu známe i ve Švýcarsku. A co přesně dělají ve Švýcarsku? Jsou okrasou trávníku.

 

 

Dalším obyvatelem ZOO je rys ostrovid. Je největší kočkovitá šelma v ČR. Za denního světla dokáže zpozorovat myš na 70, zajíce na 300 a srnce na 500 metrů. 

 

 

U jezírka si užívají želvy a labutě černé. Nepřelétá, místo výskytu uzpůsobuje. Je monogamní – žijí spolu celý život. Na Novém Zélandu byla již ve volné přírodě vyhubena, navrátila se ale jako zvíře chované v okrasných parcích. Želvy nádherné patří k nejchovanějším sladkovodním druhům želv na světě. První zmínka o jejich chovu v zajetí pochází už z roku 1656. Většinu času tráví vyhříváním, reguluje tak tělesnou teplotu. 

 

 

Jak se reguluje tělesná teplota se můžeme přesvědčit hned o kousek dál. Pes hřivnatý prostě o nás nemá zájem a odpoledním spánkem si zpříjemňuje svůj den. Pes je stejně jako velbloud mimochodník – pohybuje se vždy oběma levými a pravými končetinami. Na spoustě míst byl dnes již vyhuben, protože byl intenzívně loven pro svou kožešinu. 

 

 

Ocitáme se v říši ptáků. Přenádherný Toko Deckenův je pojmenován po německém cestovateli Karl Klaus von Decken, který se jako první pokusil zdolat nejvyšší horu Afriky. Žije do nadmořské výšky 1700 m od Etiopie po Tanzánii. Samci se odlišují od samic barvou zobáku, samice jej má černý, samec červený.

 

 

Majna Rotschildova je endemitem ostrova Bali. Ve volné přírodě žije méně než 20 ks těchto ptáků. V lidské péči je okolo 700 jedinců.

 

 

Z dalekých exotických končin se ocitáme opět doma. Ve stínu si v klidu odpočívá Osel domácí zakrslý. Dožívá se až 35 let, zmínky o něm pochází už ze starověkého Egypta. Osel je stejně jako kůň, zebra nebo nosorožec lichokopytník.

 

 

Tentokrát opět na druhou stranu zeměkoule – můžeme obdivovat Klokana rudokrkého. Klokani mají velmi zajímavý reprodukční proces. Narozené mládě váží kolem 1 g a ihned se přesouvá do vaku. Samice může mít až 3 mláďata najednou – nejstarší mládě má ve vaku, druhé je přisáto na bradavce a třetí mládě je v děloze, ve stadiu oplodněného vajíčka. Díky husté srsti je výborně chráněn před mrazem. Na některých místech v Anglii zdivočel a na dvou místech žije ještě ve volné přírodě dosud.

 

 

Opět se dostáváme do říše ptáků. Jeřáb panenský žije zásadně v párech. Je stěhovavý, někteří zimují v Africe, jiní v Indii. Při přeletu Himalájích jich mnoho zahyne. Dožívá se až 20 let. V Pákistánu a Indii je významným symbolickým ptákem.

 

 

Akaninda pochází z Bolívie, ve volné přírodě žije pouze asi 300 jedinců, většinou žijí v párech. Je kriticky ohrožených druhem, v důsledku lovu pro trh s domácími mazlíčky.

 

 

Tentokrát se dostáváme do venkovních voliér s dravými ptáky. Puštík brýlatý obývá zejména tropické deštné lesy střední a Jižní Ameriky. Žije jednotlivě a aktivní je v noci. V oblasti, kde se pohybuje, bývá největší a taky nejdominantnější sovou.

 

 

Výr velký je noční a samotářský tvor. Léta velmi tiše. V přírodě se orientuje hlavně sluchem. Jako cenná trofejní zvěř byl na území ČR již jednou téměř vyhuben. Nejstarší Výr chovaný v zajetí se dožil 60 let. V přírodě se dožívají tak 19ti let. 

 

 

Poštolka jižní obývá otevřenou krajinu, ale zvládne i život ve městě. Zimují v hejnech v afrických regionech, kde je dostatek hmyzu, který slouží jako potrava. Hnízdí v početných koloniích.

 

 

Nyní jsou na řadě hvězdy zoologické zahrady – Surikata. Jsou to denní šelmy obývající polopouště a pouště Afriky. Vytváří kolonie, které žijí v podzemních soustavách nor. Většinu dne tráví vyhledáváním potravy a úpravou nor, někteří jedinci jsou pověření hlídkováním a varováním před nebezpečím.

 

 

Pan Jaguár americký – tady v melanické, tedy černém zabarvení – odpočívá. Žije v hustých lesích, má rád přítomnost vody, často a rád se koupe. Preferuje větší kořist jako jeleny, tapíry, lišky. Na šelmu mu má extrémně nízkou denní spotřebu potravy – asi jen 1,5 kg masa.

 

 

Ve vedlejší voliéře se na krátkou dobu z důvodu přestavby výběhu odpočívá samice Jaguára v typicky flekaté barvě.

 

 

Teď na mě ale čeká opičí salon a s ním Šimpanz učenlivý – Zuzana, Juddy a Tea. Zuzana je narozena v Angole a 1.1. 2023 oslaví 50 let. Ostatní dvě pochází ze Zoo v Liberci a jsou o dobrou polovinu mladší. Protože mají opičky spoustu práce, nenechají se vyrušovat. Moje cynické já má silný vztah k opičkám, také tak nejradši pracuje. Šimpanzi obvykle žijí ve skupinách po 5 až 10 ks, žijí na stromech, přesto často slézají na zem. Jednou za 3 až 4 leta mívá samice po 8 měsíční březosti jedno mládě. Panuje mezi nimi silná vazba, která nepřestává ani po ukončení kojení a přenášení. Šimpanzi je nejbližším příbuzným člověka, je pro ně velmi důležitý vzájemný kontakt a dotyky, které utužují sociální vazby. Dospívají cca v 10 letech, dožívají se ale i 50 let. Pro mě osobně jsou opice fascinujícími tvory a považuji za velmi inteligentní.

 

 

Kousek opodál už všechno vypadá jinak – Tamarin sedlový poskakuje z místa na místo. Je neuvěřitelně složité takové aktivní zvířátka vůbec vyfotit, přesto se mi v jeden moment opravdu hezký obrázek podaří. Tamarin žije v menších skupinách v deštných pralesech v Ekvádoru, Kolumbii a Brazílii, Peru a Bolívii. Po téměř 150 dnech březosti se rodí většinou dvě, vyjímečně i 3 mláďata pečuji o ně jak rodiče, taky starší sourozenci z předchozích vrhů. 

 

 

U Kočkodana zeleného vládne odpočinek. Tvoří menší skupinky od 7 až 30 členné, mezi kterými je hierarchické uspořádání. Žijí na zemi i na stromech, ve větvích spí. Kočkodani mají velmi pestrý jídelníček – od ovoce, semena listů přes ptáčata, hmyz a drobné savce. Dospívají až v 5 letech. Byly zavlečeny i na některé Karibského ostrovy na lodích převážejících otroky.

 

 

Denní světlo vyměníme za terárium – zde na mě čeká další výzva, vůbec některé zvířata najít. Leguána kubánskeho nelze přehlédnout – velký exemplář. Vyskytuje se na Kubě a Kajmanských ostrovech, žije samotářsky. Samičky snáší kolem 8 vajec. Inkubace při průměrných 31°C trvá kolem 70 dnů.

 

 

Pan Hroznýš královský se ukážeme v celé své délce. Jeho domovem jsou oblasti střední a Jižní Ameriky, kde většinu času tráví ve větvích stromů, na zemi se zdržuje pouze v důsledku lovu. Dokáže dobře a rychle plavat, dožívá 12 až 30 let. Kořist usmrcuje zardoušením, polykají od hlavy vcelku. Samci se paří po dosažení délky cirka 135 cm a samice přeji 180 cm. Březost trvá až 140 dní, matka rodí 10 a 60 mláďat. Při nevhodných teplotních podmínkách je může zadržovat ve svém těle až 10 měsíců.

 

 

Gekon obrovský obývá deštné pralesy Indie přes Asii po Filipíny, potravu vyhledává v noci. Tyto gekoni jsou draví – loví hmyz, hlodavce nebo i ptáky. Bez problému se udrží i na úplně hladké stěně či stropě. 

 

 

Náš roztomilý výlet po zoologické zahradě Hodonín je u konce. Ještě malé osvěžení – ve stínu zahrádky si dáme kafe. Na všechny plastové kelímky jede po, v případě, že se vám kelímek líbí, můžete si ho ponechat jako památku.

 

 

Zoo stojí rozhodně za zhlédnutí, některá zvířata čekají ještě na svého kmotra a budou se těšit na Vaši podporu. Přeji Zoo vše nejlepší a brzy naviděnou!

 

Sdílet příspěvek

Den s ošetřovateli v Záchranné stanici Landshut

« Předchozí příběh

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..