Nastal můj vytoužený čas prázdnin a já mířím po třech letech směrem domů. Po krátké aklimatizaci už vyrážím všemi možnými způsoby za kulturou a poznáním. Před třemi lety se nacházela kaple nad městem ještě ve výstavbě. Dnes už ale pyšně zdobí okolí mého rodného města Bzence. 
Jak už to bývá, když někdo žije v zahraničí, vedou mé kroky kolem hřbitova. Zapálím svíčku a věnuji tichou vzpomínku mým rodinným příslušníkům.
Odtud už vyrážíme společně s mamkou směrem Kaple Svatého Floriána a Šebestiána. Po čtvrt hodině jednoduché chůze a focení letní krajiny se ocitáme na 251 m u kaple.
Ta se stala velkým turistickým lákadlem – rodiny s dětmi, páry, cyklisté se chtějí pokochat krásou. Užívám si rovněž ten nádherný výhled na můj rodný kraj. Samotná kaple je otevřena v pátek odpoledne a přes víkend.
Toho využívám hned o víkendu v neděli. Je po páté hodině odpolední a vydávám se stejnou cestou ke kapli. Návštěvníci přicházejí a odcházejí, na výhlední věži se ocitám sama. Rozhlížím se do všech stran, meluzína kvílí a dokresluje atmosféru a hlavou mi prochází historie tohoto místa. Zažilo toho opravdu už hodně.
Byla postavena v roce 1703 v barokním slohu. Kaple se stala významnou dominantou města, kvůli své poloze byla ale často poničená vichřicemi a blesky. V roce 1852 byla na náklady města opravena vůči nástrahám počasí. Přesto 15. září roku 1915 zapálil blesk střechu a požár zničil celou kapli. Až za dalších devět let došlo k obnově střechy a k rozsáhlé rekonstrukci. Okázalou slavností proběhlo znovuvysvěcení kaple dne 5. října 1924. Největší pohroma však přišla v roce 1945. 18. dubna byla kaple podminována a v 11:30 zničena ustupujícími vojáky německé armády. Téměř 70 let zde stáli pouze ruiny této významné dominanty. Zájem o obnovu byl neustále, narážel ale na odpor. Až v roce 2016 se daly věci do pohybu a dnes můžeme našeho Floriánka vidět v duchu původní stavby. Tak se kaple stala opět dominantou a znakem našeho města Bzence.
K absolutnímu odpočinku slouží procházky Bzeneckým lesem. Je rozsáhlý a nabízí naprostý klid a oddych.
Doprovází mne dva parťáci – pejsci Sofka a Endík. Rádi poskakují, ale s přibývajícím horkem se uklidní do mého tempa. Místní region je znám faunou, která je velmi netypická a vlivem až subtropického počasí příznivá pro výskyt nádherných motýlů, plazů a brouků. 
Mým dalším výletem s ratlíky je rybník Stolařka, lidově nazývaný Kačeňák. Má rozlohu 25 ha a byl založen v roce 1572. Je obklopen borovým lesem, slouží k chovu ryb, nachází se zde drůbeží farma. Hnízdí zde různá ptactva, já si dnes ale užívám ticho lesa, kde jsem nikoho nepotkala.
Z lesa opět do města, navštívím místo mého školního vzdělání – zámek Bzenec. Sídlí zde vinařství a zámecké sklepy, proslulá svou kvalitou. Nenechám si utéct tuto možnost a pořídím trochu lahodného moku pro mé domácí ve Švýcarsku. Nyní se ale věnují procházce. Strávila jsem zde svá studentská léta, připadala jsem si jako princezna na zámku.
Dnešní podoba je již třetí v jeho historii. První majitel bzeneckého panství dal v roce 1450 postavit tvrz. Vystřídalo se zde několik majitelů, kolem roku 1600 byla tvrz zbourána a postaven zámek ve slohu renesance, v roce 1710 znovu postaven ve slohu barokním. V 1855-1858 byl opět zbourán a vystaven v anglické gotice. Během stavby se dodavatel materiálu dopouštěl četných podvodů a náklady na stavbu vzrostly do závratné výše, hrabě Vilém spáchal nakonec sebevraždu.
Během stavby zámku došlo také k několika přehmatům, byl postaven proti původnímu záměru obráceně, takže vysoká středová věž musela být v roce 1862 odstraněna, neboť se začala podezřelé naklánět. Vdova po hraběti Vilémovi, hraběnka Amálie nikdy v zámku nebydlela. Univerzální dědička, dcera Pavla zámek v roce 1917 prodala majiteli Strážnického panství Antonínu Magnisovi. Toho už znáte z mé reportáže o Strážnici https://bit.ly/3BdULFJ. Zámek nebyl vybaven, později sloužil vojenské zprávě jako sklad léčiv. V roce 1938 byl prodán vinařskému družstvu a stal se sídlem vinařů. V roce 2002 odkoupil objekt a park město Bzenec. V současnosti se jedná o rekonstrukci zámku.
K zámku patří prastará lípa. Ze záznamu z roku 1771 byla tato lípa již v roce 1604 přes 500 let stará. Lípa byla vždy považována za symbol slovanské vzájemnosti. Je zároveň němým svědkem dávné minulosti. Zažila slávu i pád bzeneckého hradu v roce 1423, byla svědkem dokonalé zkázy města vojevůdcem Bočkajem jen v roce 1605, zažila léta válek, bídy, ponížení. Zažila šlechtu i pohnuté 20. století. Kmen již lípa nemá. Za vlády Marie Terezie vichr rozvrátil kmen na šest dílů. Podle odborného posudku z roku 2002 se jedná o Lípu velkolistou, která sestává současnosti především ze sekundárních výhonů starých 60 až 90 let. Zdravotní vitalita stromu je výborná. Obvod kmene je 548 cm, výška stromu téměř 35 m. Byla již odjakživa předmětem obdivu.
Jak už to tak bývá, když už máte kameru na krku, přichomítne se něco zajímavého. Parkem se line vůně palačinek, tým kameramanů a moderátorka přihlížení k výrobě. Vysílání “Všechno co mám ráda” navštívilo paní Nejezchlebovou, která je známá jejich výrobou. Je roztomilé přihlížet práci profesionálky, které přihlížejí profesionálové, foceni a kamerováni mnou.
Nad tím vším budou na okraji parku bdít čápi, které lze pozorovat přes veřejnou kameru města.
Můj výlet po krásách mé vlasti je u konce.
Tak jako vždy patří ke krásám a pohodě mé rodné země příjemné posezení. Osvěžující limonáda rozličných barev a chutí,
na různých místech 
s různými hosty.
Byl to nádherný balzám na duši po tak dlouhé době spatřit a zažít opět mou rodnou zem. Příští rok opět nashledanou!
Krátké ohlédnutí za krásami mé rodné země si můžete prohlédnout na mém YouTube kanále kliknutím zde https://youtu.be/J5y6is1lypk
