Konec roku je zde, rok 2020 byl rozhodně zajímavým rokem. Pro mne začal naprosto tradičně – spontánním pozváním na oběd do restaurace motelu Grauholz, pro nás šoféry vítaným místem. Můj kamarád Rischu a já jsme bezstarostně žvatlali o životě. A to jsme ještě netušili, co všechno přijde.
Pár týdnů poté už konečně skončilo mé studium 1,5 roční studium o sobotách a nastala příprava na zkoušky. Moje cynické Já je velice zlobivé, učit se mu nechce. Světem zamávala pandemie a naše zkoušky byly odloženy na neurčito. Rischu v té době “utíkal” z prázdnin z Brazílie a po nekonečných anulacích letů se několika spojeními dostal zpět do Švýcarska za neuvěřitelných 35 hodin.
Pandemie byl důvod ke vděčnosti, ale zároveň hněvu, protože jsem musela s učením pokračovat po kouscích každý den dlouhé čtyři měsíce. Studium mne naučilo hodně podstatnou věc – věnovat se velmi důležitým věcem a přeorganizovat agendu, zároveň se ale nepřepínat a hlavně nenechávat vše na poslední chvíli.
Svět se více méně zastavil, nebe bez letadel, dálnice bez aut, města bez turistů. Na dva měsíce to byla určitě zábava, ale pozdější hledání viníků a obviňování nevedlo a nevede k ničemu. Má práce se nezastaví, pracovala jsem celou dobu, kamioňáci nemají home offline. Moji domácí na mne nezapomněli – drobné pozornosti a jídlo jsou vždy bezva dáreček a ušetří mi spoustu času. Zároveň se mi postarali o mé nové auto, aniž bych musela hnout prstem.
I můj zaměstnavatel nezklamal. Za svých dvacet let ve Švýcarsku jsem poznala různé špekulanty, kteří v každé situaci najdou příležitost nezaplatit prémie a bonusy, protože se zrovna špatně daří. Můj současný zaměstnavatel platí vše naprosto korektně a bez výmluv a to víc se těším do práce.
Koncem června jsme konečně mohli ke zkouškám. Moje cynické Já už ví, že zkoušky uděláme, protože by to s námi nikdo už napodruhé nevydržel. A opravdu, týden na to může moje cynické Já slavit.
Moje cynické Já je pyšné a já jsem ráda, že je vše už za námi. Můj diplom Dispečer transport a logistiky mne opravňuje i k vlastnictví licence a koupi kamionu. Moje hubaté, cynické už zlobí: A kdy si ho teda koupíme? Aby byl konečně klid, koupím první vozidlo do mé firmy. HR 1 – nákupní vozíček. A co transportuji? Jídlo a potřeby pro všední den.
Jednu věc jsme si s mým cynickým Já svatosvatě slíbili. Jen nám to nově získaný čas opět dovolí, budeme relaxovat. Hora plná pohádek nikdy nezklame.
Můj druhý domov je rovněž místem odpočinku, protože nemohu vycestovat do České republiky. Objevila jsem krásu kantonu Graubünden a na dva týdny si odpočinula.
Pro celý svět byl tento rok obrovským tématem zdraví. Někteří možná ani neví, že ho má, a nebo jak se o něj starat. Poslední roky se starám mnohem intenzivněji o své tělo a výsledek? Prochladila jsem se pouze při výstupu na Piz Umbrail. Jinak se těším výbornému zdraví.
I když velmi složitě – restaurace zavřené, zábavné podniky rovněž a v momentálně také, užívala jsem si svých přátel. Nesetkáváme se často, ale už po dlouhé roky a postěžujeme si, pohodnotíme, pokecáme a problém je vyřešen. Samozřejmě si dopřejeme dobré jídlo a pití, to k přátelství prostě patří. Jsem za ně velmi vděčná, protože je to hrstka lidí, která mne aspoň trochu zná a rozumí mi.
Rok 2020 je za námi a spousta lidí je jistě rádo. Spousta je zvědavá, co přijde. Člověk je dobře vyzbrojen, když má dobrou základnu, kde se může cítit jistě. Já si myslím, že u mě je vše prima tak, jak to je. A taky není třeba brát vše vážně, co přichází. Některé záležitosti je lepší nechat proplout a neztrácet s nimi čas.
A za co jste v loňském roce vděčni vy?
Rodina, Job, přátelé, trocha klidu?
A nebo práce, aniž byste do ní museli jet?
Zdraví?
Přeji vám z celého srdce vše dobré do nadcházejícího roku. Budu i nadále na cestách s kamerou, abych vám ukázala svět tak, jak ho vidím já a vy mi ukažte svět, ve kterém je radost žít. A kdo ví, třeba se naše cesty potkají a my si popovídáme. Těším se už teď. Moje hubaté, cynické Já vás pozdravuje a vzkazuje vám
…VY DĚLÁTE SVĚT HEZČÍM UŽ JEN TÍM, ŽE TU JSTE..
