Malta, Gozo a Comino 2009

V mé další reportáži vás zavedu na ostrov Malta, Gozo a Comino. Tyto tři malé ostrůvky ve Středozemním moři jsem navštívila sice již v roce 2009, přesto zůstali i po tak dlouhé době v mé paměti jako malebné a určitě stojí za návštěvu. Protože si své cesty poměrně pečlivě dokumentuji, existuje ještě můj palubní deník.V té době jsem pracovala jako šička firemních log a ostrov jsem si vybrala, protože stačí dvě hoďky letu z Zürichu a odpovídalo to mé tehdejší finanční situaci. Rozhodla jsem se totiž, že ostrov projdu pěšky. Náležitě připravená a ještě s výpovědí ve schránce mířím směrem letiště.V ruksaku mám svou první zrcadlovku, čeká mne moje první cesta letadlem. Dostane se mi práva sedět u okna a tak si užívám nádherný západ slunce. Na Maltu přilétáme už pozdě večer a já zavádím své pravidlo a vyrážím doprava. Sice to nebylo rozumné rozhodnutí, ale zato poučné. Je už tma, doptám se místních a spatřím přístav. Kde je přístav, tam je moře. Ocitám se později na pláži Pretty Bay,  kde krátce přenocuji. Noc je studená. Hned z rána mne ale čeká odměna – nádherný východ slunce v přístavu.Po krátkém vnímání místní reality v podobě běžců, neběžců a pejskařů nastal čas pokračovat dál přes St. Georges Bay k Marsaxlokk. Právě začíná jarmark, turisté se začínají sjíždět. Na přilehlé pláži ale nikdo není, chci si trochu odpočinout, protože jsem uklouzla a zranila se na loktě. Čas si také krátím pozorováním mušliček, kterých je tu požehnaně. K jídlu si dopřeji na terase místní restaurace pizzu a Fantu za 6,50 euro. Pizza smrděla po rybách, vždyť to byla restaurace s rybími specialitami. Ještě rychle nákup a promenádou pokračuji dál. Trošku jsem se zašla, ale protože jsou Malťáčci velice ukecaní, zeptám se na cestu, zvedám ruku a už se vezu na stopa. Na Maltě se mluví rukama a nohama angličtinou, stačí jen oprášit tu svou. Dostávám se pomalu mezi olejovým koncernem a rybí farmou k pláži St. Thomas Bay. Tři dědoušci si užívají důchodu, hned čí jsem, odkud. A nejdůležitější otázka: Chceš něco pít? Přicházím k pláži a odpočívám s nohama ve vodě. Na cípu ostrova se koupe pár domorodců, povídají si, smějí se. Děda s křivýma zubama mi ještě poradí, že si mám ráno přivstat, protože bude krásný východ slunce. Tak jo, jsem moc zvědavá, co na mě St. Thomas Bay přichystá.Na noc jsem se schovala a nepršelo, ale strašně fučelo. Dobře jsem se vyspala a hned s ránem jdu k moři. Už tu je i místní rybář, ale ten si všímá svého. Nastal nádherný východ slunce.Sbalím si svých pár švestek a pokračují dál. Chvíli se zdržím na promenádě v Marsascala. Dál pokračují autobusem do hlavního města Malty – Valletta. Jízda autobusem byl úžasný zážitek s úžasným šoférem za 0,47 €!Hlavní město Valletta je známo svým překrásným výhledem na přístav a na Three Cities. Připlouvají lodě – nákladní, výletní, se zbožím, s turisty. Město ožívá, spousta toho frmolu, tak známého pro výletní místa. Užívám si tu atmosféru, můj prima oběd a potloukání uličkami.Poté vyrážím dalším autobusem směrem St. Julian’s. Je to překrásné malé městečko s obrovskou promenádou a čilým nočním životem. Pořídím pár fotek, poohlédnu se po přespání a kousek od pláže v zchátralé boudě přespím. Malta si užívá večerního života, vítr ustal, neprší a není ani chladno. A zítra pokračuju vesele dál. Hned ráno mířím přímo do St. Paul’s Bay a St. Pawl il Bahar. Poprchává, pak se přežene bouřka, schovám se na chvíli v restauraci. Čeká mě dlouhá cesta až do St. Paul Island. Je moc hezky, fotím, stěží někoho potkám. Dostávám se do Melieha, beru si autobus – mezitím ještě jeden ujel, protože se na Maltě jezdí vlevo a já jsem zase stála na špatné straně silnice. Cílem mé cesty dnes je St. Agatha Tower. Byla postavena v roce 1647 a sloužila k zasílání signálu na ostrov Gozo. Bylo tady až 50 mužů na stráži.Tím končí dnešní den a jen o kousek dál spadají útesy do moře a tyčí se stanice s radarem. Je zde také ruina starého baráku, kde dnes v noci přespím. Ještě poslední fotka – moře se obléká do černé, oblaka letí do dárek a na mne čeká velice zlá noc – strašně fučí, nemůžu vůbec spát. Moc se zlobím, protože mi duchové starých pirátů chtějí nahnat strach. I když jsem se dobře skryla ve svém spacáku, vítr se mne dotýká po celém těle. Moje cynické Já se mne ptá? Kdy to už skončí? Duchové dotírají, ale já se nedám, protože jsem ušla už velký kus cesty a mám velkou radost.Můj pátý den mého výletu na Maltu začíná brzy ráno. Je šílený vítr a zima. Sluníčko vstává a ukazuje mi cestu do přístavu. Na lodím se v přístavu Cirkewwa směrem další ostrov Gozo. Cesta byla jen krátká, zbožňuji cesty lodí.Hned jsem nabrala tempo směrem Xlendi, čeká mne dlouhé putování podél pobřeží. Je krásné se spoustou hezkých skal. K večeru už přicházím do malebného Xlendi. Moře se může zbláznit, vlny šplouchají. V místním baru už se číman ptá odkud jsi, už se dáme do řeči a za 5 min. mám už domluvené bydlení v garáži, a ještě sedím u něj v baru. Jmenuje se Papá Joe’s. Mám za sebou moc hezký den a jsem moc spokojená.Ráno vstávám o hodinu později než běžně, dnes mě v noci neotravoval ani vítr ani duchové, za to děsně ubzučený komár. Po prima snídani v baru na mě čeká další putování podél pobřeží. Procházím San Lawrenz a Dwejra Bay s markantním Fungus Rock.Pokračují dál podél pobřeží – moře je rozbouřené, obrovské vlny bičují skály. Cesta je naprosto bez lidí, nikde ani živáčka.Toto putování spojuji s dalším vandrováním ke klenotu Gozo – Azure Window.V marketu doplním zásoby a pokračují dál. Vtíravý černoch z Ghany mne veze autem do Xlendi. Bez zanechání telefonního číslo ho ponechávám osudu.Vracím se do Xlendi, všední den místních mne vítá. Muži rybaří, chtějí vědět, jaký jsem měla den. Dnes mám nohy zařezané až do zad, jsem velmi unavená, vandrování podél pobřeží se ale vyplatilo. To se bude dobře spát!Je neděle, měnil se čas, dnešek bude ve znamení lenošení. Snídaně bude v baru Papa Joe’s. Dnes vyrazím na Ramla Bay, nádhernou pláž a přes pobřeží se dostávám k jeskyni na San Blas Bay. Je teplo fotím hezké fotky. Na stopa se vracím zpět, kde si užívám večera v baru.Mé prázdniny na ostrově Malta pokračují dalším velkým krásným výletem. I když velký vlastně není. Člunem se s jinými turisty dostávám po pár minutách k ostrůvku Comino. Kdysi se zde zdržovali piráti, dnes je vítaným cílem návštěvníků. Je velkým lákadlem ve Středozemním moři a svou modrou lagunou láká ke koupání. Na to dnes ale není pomyšlení, protože je moc chladno. To mi ale nebrání v mém výletu kolem tohoto malého ostrůvku. Nečeká mne nic složitého, asi dvouhodinový výlet. Jsou první zastávku udělám při Comino Tower. Místo není přístupné veřejnosti, ale to nevadí. Přesně toto místo se stalo kulisou ve filmu Hrabě Monte Cristo s nádherným Jimem Caviezelem. Užívám si ten moment a myslím na nezapomenutelnou, charismatickou osobu hraběte Edmont Dantes. Jen kousek opodál se nachází starý Špitál, ten se proslavil úplně jinak. Byl zřízen v 19. století britskou armádou a kompletně vybaven na různé scénáře, které se nikdy nenaplnili. V karanténě zůstávali vojáci z důsledku zabránění šíření infekcí na Maltu. Moje cynické Já mne nabádá se tomuto místu vyhnout obloukem, tady by jsme určitě nepřespali. Čert ví, co se to všechno dělo a potkat duchy lidí ze špitálu nemám zájem. Vedle vepřové farmy, hotelu a malého kostela zde žijí oficiálně ještě 4 lidé. Kromě Němce jsem ale nikoho nepotkala a upřímě řečeno mi to nevadí. Procházka je u konce, pohodlně se usadím na útes a čekám až pro nás přijede lodička. Úsměv mladého Malťáčka na člunu je potvrzením, že mám za sebou vážně hezký den.Prázdniny už jsem dávno přehoupli do druhé půlky a je čas si také odpočinout. Užívám si místní svět, místní mentalitu, klid bez turistů.Tak se mi podařilo na můj první výlet poměrně dobře vše zvládnout. Na letišti končí romantika všedního dne – u odbavení mi oznámili, že je let již zaplněn. Ne že by to byl můj problém, letenku mám přece již zaplacenou. Mladík to vyřešil naprosto bravurně – nechal mě letět v první třídě, a tak jsem si se  svýma vandrovacíma botama a baťůžkem vyzkoušela sedět mezi byznysmeny. Nejmenší radost měla letuška, ne že by mě to nějak kazilo dojem z výletu. Za další 2 hod. vystupují v realitě všedního dne na letišti Zürich a vlak mne unáší domů.Další výlet z mého archivu je za námi. I když leží už nějakou chvíli dozadu, je i nadále velmi malebnou vzpomínkou a Roztomilým poučením do mých dalších cest, které  následovaly a následují. A zároveň je na archivech vždy hezké to, že některé věci už dnes neuvidí the. K tomu patří jednoznačně staré autobusy a Azure Window, Slavná pýcha Malty. Ten se zřítil 8. března 2017 do vody. A ještě něco se mi podařilo – celý pobyt mne stál 160 Euro. Doufám, že se vám výlet líbil jako mě, je hezké že mě čtete a brzy zase na viděnou!