Zasloužený víkend je tu a Švýcarsko se připravuje na 1. srpen – národní svátek. Rozhodnu se tyto 3 dny hezky využít a jedu přes Vallé de Rhône do Chamonix ve Francii. Po dlouhých letech chci spatřit opět nejvyšší horu Evropské Unie – Mont Blanc.
V 8 hod. ráno nastupují na lanovku směrem Aiquille de Midi. Provoz se rozjíždí, kabina je plná, Mont blanc se těší velké oblibě. Já si dnes užiji šampaňský turismus a budu si užívat krásu hor odlehčeným způsobem. Musím pouze jednou přestoupit a během 20 min. stojím na 3842 m n. m. Je dobré se teple obléct a ne se rychle pohybovat, neboť výškové metry jsou znát. Přede mnou se rozprostírá přenádherná kulisa – ledovce a panorama Mont Blanc.
Slunný den láká spoustu turistů, po dvou letech jsou slyšet všechny řeči světa.
Užívám si pauzu, za 9 € kafe a croissant na 3842 m. a výhled do okolí, lanovka přiváží turisty.
V malém, ale vkusně digitálně zařízeném muzeum obdivuji výkony lidí, kteří pokořili strmé stěny hor. Zazní jen několik výjimečných jmen, mezi nimi rovněž jedno švýcarské – Ueli Steck, který pokořil spoustu rychlostních rekordů ve vertikálách a zemřel tragicky v Himalájích.
Také historie samotného Mont blanc je jedinečná. Dlouhou dobu se nevědělo, že tady leží tak vysoké pohoří. Teprve po dlouhých letech byl objeven, pojmenován Montagne Maudite – Zatracená hora a vzbudil velký respekt. Měří 4807 m a leží jak ve Francii tak v Itálii. Samotný vrchol se ale nachází ve Francii. Od roku 1760 proběhli pokusy o zdolání, což se ještě více zapsalo do podvědomí veřejnosti. Dne 8.8.1786 poprvé vystoupili na vrchol Francouzi Jacques Balmat a Michael Paccard. Dle neoficiálních statistik patří k jedněm z nejnebezpečnějších vrcholů světa. Jeho výška silně kolísá podle výkyvů počasí. Během roku sem zavítá na 25 000 turistů ročně, z toho témeř dvě třetiny bez horského průvodce, během sezóny má o výstup zájem 200-400 lidí denně. Od roku 2019 má být počet snížen na 214 turistů denně. 
Od té doby ale utekla spousta času a změnila se spousta věcí. Síla globálního oteplování je znát i zde, musím se usmívat – jak moc chceme ovládat přírodu a přitom jsme tak směšně malí.
Francouzi se opravdu snaží – animátor baví publikum. Zajímavým způsobem vysvětluje podmínky – máme štěstí, neboť včera byl výhled pouze na 10 m. Stejně cynicky míní, že spousta hostů je odvážná – přijít jenom v tričku do takových výšek.
Před nosem mi projíždí kabiny panoráma Mont blanc. Je tam dlouhá čekačka, stejně jako nahoře v Glassbox, kde se můžete nechat vyfotit.
Teď se soustředím na východ k ledovci. Dva alpinisté probírají situaci. Vzniká excelentní obrázek. Moje cynické já jsem neptá: Víš ještě? No baže, to se nedá zapomenout. V zimních měsících je ledovec otevřen lyžování. Jde o přírodní sjezdovku dlouhou 30 kilometrů. Jen helikoptéra obhlíží situaci, jinak si je člověk ponechán sám sobě. Rovněž jsem se směla zúčastní se skupinou a byl to nezapomenutelný zážitek.
Po více než 3 hod. je čas se vrátit a přenechat Mont blanc jiným turistů. Za 20 min. jsem opět na 1000 m ve vesnici a je čas na tričko, neboť tady vládne léto. Užívám si ten vesnický život, něco malého k jídlu, pohovor s vrabčáky, výbornou zmrzlinu, poslouchání nářečí celého světa.
Po dlouhém dni jedu do hotelu. Rezervovala jsem si o pár kilometrů dál hotel Excelsior s bazénem. Trochu relaxu navečer u vody, poté večeře a hop do hajan!
Je neděle a probouzím se do krásného slunného dne. Užívám si atmosféru Chamonix, tradiční snídani Macchiatto a croissant. Dnes budu putovat po horách. Po drobných problémech s parkovištěm se vydám díky příjemným radám lanovkou La Flégere směrem vrchol Le Brevent. Putování je jednoduché, ale táhne se v kilometrech.
Celou dobu mám před očima Mont blanc. Moje kamera má radost, příroda se ukáže z nejkrásnějších stran a hory také. Lze vystoupit přímo k vrcholu, šetřím si síly na jiné věci.
Po 2,5 hod. si dopřeji malé osvěžení na terase Brev’Bar a lanovkou vyjíždím na vrchol Le Brevant. 
Počasí nám přeje – není ani horko, náhodné mráčky ulehčují turistice. Hora se těší velké oblibě, na terase lze mimo nápojů ochutnat i klasickou kuchyni crepes sladké nebo slané a Savojské speciality. 
Ocitám se opět v Chamonix.
Dopřávám si po svých výkonech vynikající zmrzlinu. Na adrese Mer de Glaces ( moře zmrzliny ) je nejen vhodná, výstižná – výběr z 54 druhů, nýbrž také opravdové umění – zmrzlina s rozpouští na jazyku.
Ještě tradiční povinnosti – procházka městem a shopping, i to patří k turismu. Existují věci, které jsou excelentní a ve Švýcarsku velmi složité k sehnání, musím je koupit prostě zde a tak mi zůstanou hezké vzpomínky. Honem navštívím ještě průvodcovskou chatu.
Nyní musím ale zpět do hotelu, jak už to tak bývá, nejede mi autobus. Takže odtud opět 4 kilometry pěšky. Cesta jde lesem, dneska koupím někde pizzu a usnu jako malé dítko.
Můj poslední den v Chamonix začíná. Ráno využívám ke koupání, jsem tu sama, s pozadí vrcholu stoupá sluníčko. Můj další výlet Montevens je z důvodu úmrtí dvou dělníků uzavřen, musím hledat alternativu. 
Rozhodnu se pro obec Argentiere. Lanovkou vyjíždím na 2100 m – de Plán Joran. Dál bych mohla na 3300 m na vrchol Aiguille d´Argentier, ale trasa je z důvodu práce uzavřena. Zůstává putování k ledovci.
Po dobré hodině a půl se ocitám v blízkosti ledovce.
Naslouchám jeho pnutí a padání kusů ledu. 
Slézám k chatě Refuge de Lognan na 2034 m. Z malého jídelního lístku si vybírám denní menu Curry rýže se salátem. Ještě jednou si užívám výhledu na vzdálený ledovec. 
Poté je čas vrátit se do Švýcarska. Jsem moc ráda, že jsem se pro tento spontánní výlet rozhodla, byl to balzám na duši. Slyšela jsem zase spoustu cizích řečí, poznala velmi sympatické lidi ze všech koutů světa, povídala s příjemnými Francouzi a za tu cestu to prostě stálo! Ještě jednou vše nejlepší k narozeninám Mont Blanc!
Krátké ohlédnutí za krásami Chamonix Mt. Blanc si můžete prohlédnout na mém YouTube kanále kliknutím zde https://youtu.be/17OWJyk4eDY
