Ahojki u mého dalšího cestovního výletu, tentokrát mne volno požene směrem Řecko na malý ostrov Santorini. Vybrala jsem si ho, protože jsem si chtěla i odpočinout. Letěla jsem poprvé z letiště Vídeň, po dovolené mne čeká můj domov na Jižní Moravě, je to jen dvě hodiny z letiště. 
Za dvě hodiny vystupuji na letišti Santorini, přeberu si Suzku, hybridní kamarádku, která mne bude doprovázet po ostrově. Cestou mne čeká západ slunce, kterým je Santorini tak proslavený. 
Pak už honem do hotelu, který jsem si objednala přes internet v místě Perissa. Tak jo, čeká mne postýlka, hotel má i bazén, ještě honem povečeřet v restauraci a prázdniny můžou začít. 
Ráno mne čeká aklimatizace, procházím se Perissou, ve velkém výběru restaurací si vyberu Vienna Cremeria, kde si příjemně pochutnám na vyhlášeném řeckém jogurtu. A pochopitelně vyřídím tradiční turistické záležitosti, mají zde menší pohledy než běžně známe a ty nejkrásnější poštovní známky, jaké jsem kdy viděla. Celý den se věnuji relaxu u moře a poflakováním po okolí, dobře povečeřím než se opět vydám do hajan, zítra začíná objevování krás ostrova. 
Mám toho hodně v plánu, ránko vyrážím na proslavenou pláž Red Beach, krátkou cestičkou skalami jsem první na místě, to se hodí, hodinu zde strávím v klidu, než se přižene civilizace. Ta je ale přítomna i tak. A proč je pláž tak červená? Odpověď je jednoduchá – Santorini je ostrov vulkanického původu. 
Jen o kilometr dál se nachází památka Prehistoric Town of Akrotiri, neboli původní město Akrotiri. Město bylo objeveno v roce 1967 řeckým archeologem Spyridonem Marinatosem. Místo je velmi zajímavé, je zastřešené a návštěvníci se tak prochází ve stínu městem. Původní civilizace byla velmi sofistikovaná, používali kanalizaci, skladovací prostory, obchodovali s okolním světem. 
Město zaniklo zemětřesením a erupcí kráteru uprostřed ostrova, který vše náhle pohřbil. Akrotiri je označováno za novodobé Pompeje, ale s jednou velkou vyjímkou – v popelu nebyli nalezeny lidské pozůstatky. Ostatně ani na jiných ostrovech – vědci vychází z teorie, že lidé zahynuli při útěku na otevřeném moři skrz jedovaté výpary nebo ve vysokých vlnách. Rovněž se domnívají, že trvalo dlouhá staletí než se na ostrově opět ujala vegetace.
Se Suzkou pádím dál, tentokrát dolů k pláži Kaminia Beach. Křištálově čisté Egejské moře láká k radovánkám, proč ne? A v pozadí je Red Beach, pláž z dnešního rána.
Pojedu směrem civilizace, do novodobé vesnice Akrotiri. Kostelík v benátském stylu je vyhlídkovým bodem po celém ostrově. Je zde i malá kavárnička, kde jsem opět směla potkat zajímavé lidi z celého světa. 
V městečku si dopřeji další řeckou pochoutku – rajčatové placičky. A jo, chutnalo to výborně. 
Čas mi přeje, vyrážím na další pláž – Kampia Beach. Je tu klid, v útesech je vystavěna roztomilá restaurace Temeteron, kde si dopřeji kafko s výhledem na moře. 
Je půl sedmé večer, blíží se západ slunce. Spolu se spoustou diváků se ocitám u majáku Akrotiri, kteří touží po nezapomenutelném zážitku. Maják byl postaven v roce 1892 a funguje dodnes, dokonce zde žije strážce. Jsou to poslední momenty dne než převezme vládu noc a část světa půjde spát. 
Dopřeji si klidný večer u pláže, chutné špagety, dobrou noc Santorini a zítra zas.
Ostrov mám rozdělený do částí, dnes chci navštívit tak slavnou vesničku Oía, s domečky na útesech. Časově jsem se připravila, ale hned zrána je místo zaplaveno turisty. 
Změním plán, dopřeji si snídani a malou exkursi do Námořního muzea. 
To bylo založeno řeckým kapitánem jménem Antonios Dakoronias. V příjemném chládku si objevíte drobné artefakty, listiny a dokumenty spojené s námořnictvem. 
Ovšem ten periskop ponorky, postavené pro Americké námořní služby v Brooklynu v roce 1942, je i nadále funkční. Později ponorka putovala do Řecka a po výslužbě sem do muzea. Najdete ji na malém venkovním dvorku.
Kde byla snídaně, bude i oběd v podobě špaget, uličky plné lidí mne opravdu nelákají. Fotku vesničky si pořídím tak, že po vlastních se po cestě vydám dolů do přístavu, terasy a restaurace jsou plné, neláká mne to.
Druhou stranou ostrova se pak vydám zpět, užiji si pláže a malý přístav pro místní než se vydám do hotelu, zítra mne čeká velký den. 
Perissa nabízí nádherný východ slunce, tak báječně může začít den. 
Jedu cestou necestou, ale štěkot psů je znamením, že jsem správně. Dnes ráno navštívím SAWAland, přidá se i německý pár s dcerou. Je to útulek pro zvířata, která zde našla útočiště na cestě svým životem. Útulek už jede na plné obrátky, Kristýna a David, kteří stojí za vznikem této nadace a kteří se starají o její chod se právě vrací od moře z procházky s největšími raubíři. 
I návštěvníci se mohou zapojit k procházce se psy k moři, čehož hned využijeme. Báječný zážitek pro obě strany, psi se vylítali a my jsme se udyndali. 
Svůj domov zde našla různá stvoření, kozy, prasata, oslíci po svých útrapách, kdy nosí turisty po strmých schodech a v zimě cement na opravy na špatně dostupných místech, jsou zde také. Jsou už nepoužitelní, vyřazení. Proto se také trmácím všude sama a po svých. Tak jo, útulek smíte navštívit, finančně podpořit, projít se s pejsky, požvatlat s Davidem.
Po krátké zastávce v přístavu Vlichada se vracím do hotelu, čeká na mne odvoz a překrásné odpoledne na vlnách Egejského moře.
Spolu se třemi páry poplujeme kolem ostrova, zastavíme u Nea Kaméni, kde smíme skočit do vody. Není nic lepšího než se osvěžit a vzápětí dostat jídlo – vynikající řecký salát. Tak jo, posílení míříme dál kolem majáku Akrotiri, kde v zátoce opět zakotvíme, tentokrát na dvě hodiny. 
Koupání, šnorchlování, válení se, popíjení. V podvečer nás čeká večeře, řecké speciality od gyrosu až po vinné plněné listy. Schyluje se k západu slunce, společně s jinými loděmi zastavíme na otevřeném moři. Svět zrůžověl a je čas jít do hajan. Byl to moc pěkný den a těším se už na další. 
Další ránko začínám svým rituálem po náročném dni, pomalu snídaní řeckého jogurtu a vyřízením takových těch roztomilých turistických věciček. 
Opět mířím do přístavu Vlichada, čeká mne návštěva bývalé továrny na zpracování rajčat. Ta byla založena v roce 1945 a za pár měsíců byla v provozu. Rajčata se zpracovávala v létě na dvou nepřetržitých směnách tvořených ze 70% ženami. 
V roce 1981 byla výroba zastavena a přesunuta na řeckou pevninu, kde vznikli tři výrobny. 
Muzeum je kousek od baru a pláže v přístavu Vlichada, proč si neoddychnout. 
Vracím se do hotelu po cestách s výhledem přes ostrov a se západem slunce. 
Zastavím se v restauraci na pláži, je to můj poslední večer zde. Výborná kuchyně, pohoda, klid, šumění moře. 
I když jsem zde jen na skok, už mám návštěvu, pozvala se i do postele, pustím jí televizi, klimatizaci, at se cítí co nejlíp. Zaplat Panbůh se jí chce ale také domů a já můžu konečně do hajan. Tak dobrou noc Santorini a zítra zas. 
Poslední ráno je tu, chci zažít východ slunce v Oía. Diváci zde už jsou, fotoshooting s rozvlátými šaty jede v plném proudu. Mé obrázky se také povedli, vesnička je opravdu malebná a stala se symbolem ostrova. 
Dříve bylo místo centrem námořnictva, čekala zde spousta lodí, dnes se peníze vydělávají turismem, uměním a v restauracích. Dne 9. července zde zemětřesení během minuty zničilo celou vesnici, ta byla následně velmi vkusně vystavěna.
I já mám své modelky, hodný pán krmí kočky. Tak jo, je po sedmé hodině ranní a mě čeká opět jogurt. Ten řecký v KooKooBar. 
Musím zpět do Perissy, odevzdat věci, rozloučit se. Budu se brouzdat okolím, nad Perissou se nachází sedm mlýnů, dříve jich bylo na ostrově přes sedmdesát, spousta jich už spadla. 
Odtud vidím i nejvyšší horu ostrova Illias Profitis na 567 metrech. Tam lze i vystoupat pěšky, na to už mi nezbývá čas. Sídlí zde malý kostelík a řecká armáda tu má svou základnu. 
Čeká mne poslední památka, Alta Thira na hoře Messavouno. Město bylo objeveno v roce 1895 německým archeologem Fridrichem Hillerem von Gaertringen. Místo je i dnes zkoumáno, je vystaveno z kamení hory. Nacházela se zde bazilika, templ, divadlo pro víc než 1500 diváků. Výhled na Egejské moře je úchvatný. 
Na mne ted čeká cesta k letišti, zastavím se ještě v Kamari Beach. Je to velmi turistická část nedaleko letiště, parkoviště je placené. Jsem ráda, že jsem se rozhodla pro Perissu, byl tam klid. Na rozloučenou špagety, zmrzka, rozloučím se se Suzkou, byla vážně prima kamarádka na cesty a ukázala mi ostrov. Co dodat? Měla jsem obavy, že zde bude spousta turistů, ale nebylo tomu tak. Pochopitelně všichni rádi jezdí v létě na prázdniny, na podzim to jde ale taky. Tak jo, pádíme směrem Vídeň, vše dobře dopadlo a já doufám, že se vám výlet líbil a načerpali jste motivaci. Brzy na viděnou.
Trailer můžete shlédnout zde: https://youtu.be/q0U28WZN3Nc?si=GgL7i_cLV_Vm8bcZ
