159 0

Středa 30. prosince krátce před sedmou hodinou večerní. Vyjíždím naši pravidelnou večerní linku směrem Curych. Jeden z mnoha dní mé práce. Má práce mne někdy zavede na místa cestou necestou. Někdy se zajedu, někdy je to slepá ulička, někdy to jde hladce.

 

Na mém blogu jsem vás již mnohokrát zavedla do krásy přírody. Některé cesty znám. Některé pro mě byly nové, některé jsem musela předčasně ukončit.

 


Moje cynické Já se mne ptá, o čem letos napíšeme. Dobrá to otázka.

 

Foto roku 2017 jsme věnovali obejmutí https://bit.ly/3ilAXFj

 

Foto roku 2018 víře sami v sebe, času sobě samému https://bit.ly/39ChPiB

 

Foto roku 2019 domovu http://bit.ly/37r9qvF



A moje malé, hubaté, cynické Já tiše šeptá: Nepotřebovali jsme toto vše tento rok? Ano. Takže jdeme správným směrem? Myslím, že ano…ale čeká nás ještě spousta práce, překážek, slepých uliček.

A hlavně ne všechny mé cesty jsou korunovaný vítězstvím. Někdy přijde velice dlouho doba než svět pochopí, co jsem tím chtěla říct. Vzpomínáte na mou reportáž Posraný svět? http://bit.ly/2leRQbW

 

 

Kolikrát jste chtěli letos na záchod a nebylo kam? Nepatří k reportážím které jsou velmi čtené, ale ve světě se najednou začly měnit věci: Konečně se začaly objevovat venkovní toalety na odpočívadlech a taky na toulkách přírodou. 

 

 

Anebo reportáž Lidský život? http://bit.ly/2EQzkzA Nebyl rok 2020 důkazem toho, co lidský život vůbec znamená? A co zdravotní personál?

 

 

Moje hubaté cynické já už honem dodává: A co reportáž o Olympijských vítězích všedního dne? http://bit.ly/2V7R9yy Olympijské hry byly odřeknuty, ale olympijští vítězové všedního dne jsou neustále mezi námi.

 

 

A moje hubaté, cynické já ještě honem dodává: A teď napiš ještě o nás! Ano, vzpomínáte na mou reportáž na cestách pro vás? https://bit.ly/3bZH2X9 Pracovala jsem celý rok s obrovskou spoustu materiálu do vašich domácností, pro firmy, pro vaše mazlíčky. A vy jste nám začli mávat. A mávejte nám dál!

 

 

Poslední den roku a nejenom toho věnuji cestě, té životní. Každý máme tu svou, kráčíme po ní. Jak dlouhá je, kam nás zavede, co nás ještě čeká? To nikdo neví a možná právě to je to kouzlo té cesty. Necháme se překvapit. Co si sebou na tu cestu vzít? Dle mne rozhodně odhodlání a vytrvalost. Protože přesně tak jako značky v silničním provozu, nepovedou vás všechny značky tam, kam chcete, ne vždy to půjde hladce, jindy to bude slepá ulička. Někteří už jste se součástí mé cesty stali. Možná jsme se už potkali, možná mne jen čtete. Ale ty malé důkazy, které jsou výsledkem mých reportáží, mne motivují jít mou cestou dál. Moje hubaté cynické já je šťastné a moc se těší, kam půjdeme dál. Posílám vám překrásné pozdravy do roku 2021. Nechť mne vaše myšlenky provází na mé cestě do neznáma. Staňte se i Vy součástí mé cesty tímto světem. V hlavní roli jste Vy a má kamera. Já vám ukážu svět tak jako vidím já a Vy mi ukažte svět, ve kterém stojí za to žít.

 

…VŽDYŤ VY DĚLÁTE SVĚT HEZČÍM UŽ JEN TÍM, ŽE JSTE… 

 

Sdílet příspěvek

Vděčnost 2020

« Předchozí příběh

Diesel a váš úsměv

Další příběh »

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..