Léto je tu, užívám si svůj týden prázdnin. Procházím se kolem naší vesnice Elswil. Před třemi lety zasáhla Švýcarsko obrovská vlna sucha, to už znáte z mé reportáže https://bit.ly/3dL5Jqc ,tento rok je vše jinak. Jaro jsme vůbec nezažili, špatné počasí vládlo až do poloviny srpna. 
Silné deště, kroupy, bouřky a větrné smrště způsobily velké škody. Zemědělce trápí spousta výzev – na některých místech nemohu vyjet ani do pole. Pole s bramborami je zaplavené, kukuřici zasáhly kroupy, obilí zhnědlo, zvlhlo a pustili se do něj škůdci. Zvířata nemohou na výběhy, rozdupali by je. Tento týden se ale konečně na chvilku ukázalo sluníčko a přineslo do Švýcarska dobrou náladu. Nikdo neví, jak dlouho to bude trvat. Teď jde o vše – úroda musí pod střechu. Kombajny pracují celou noc.
Ráda si sem a tam dopřeji snídani v kavárně. Příjemná vůně kafe a pečiva se line celou místností. Dnes se setkám se svým kolegou Ríšou a budu ho doprovázet v jeho “letní bokovce”.
Jak bylo domluveno, přijíždím na první pole Vorschalta v obci Überstorf. Bude se mlátit pšenice, jde to dobře, asi 1,5 tuny zrna pojede do sila.
Hned pokračujeme dál. Druhé pole je jen o kousek dál, opět pšenice. Přijíždíme do části Blattishuus, hospodář Paul se synem nás doprovází. Ještě honem zamávat bratrovi, který chvástá s druhým kombajnem o kousek dál. Ríša se jen tak mimochodem zmíní, že tu pobudeme asi 5 hodin. Moje cynické Já se mě ptá – my jsme asi špatně rozuměli, co tu budeme dělat 5 hodin? Dvě pole a dva hospodáři…
Asi 1 ha pšenice pro Paula se musí vymlátit. Protože už je půlka srpna, vyrostla mezi obilím i tráva. To stěžuje kombajnům práci, namotává se do žací lišty. Jednu výhodu to ale má – srnčata už vyrostla, opustila skrýše, a tak můžeme s dobrým svědomím pracovat.
John Deere, kombajnbaby dělá svou práci – bez přihaněče měří 3.45 m, s ním pak pyšných 4.80 m a do zásobníku zrna se vejde asi 8 tun obilí. Ten se dá během krátké chvíle vyprázdnit. Chlapi kontrolují úrodu – jak Paul říká, ještě nezažil tak špatný rok. Ale co už, musíme to brát tak jak to je. Příroda má svá pravidla. Jeho úroda je určena na výrobu mouky na chléb. Slámu použije pro svá zvířata.
Už to tak trošku patří k tradici, že hospodář jede chvíli v kombajnu. Krátký rozhovor, výměna názorů, pak oba chlapi zmiznou a věnují se své práci. Dříve byli na cestách s koňmi, dneska se vezou jako páni.
Nádherná slunná sobota pokračuje dál, já si odpočinu ve stínu, fotografuji okolí. Letní teploty enormně stoupají. Práce u Paula je dokončena, nosník musí být odmontován a my pokračujeme na vedlejší pole. Tady na nás čeká hospodář Alain a jeho 2,15 ha žita.
Během krátkého telefonu se prověří situace, kudy a jak vyjet do pole. Ríša kontroluje možnosti, půda je velmi měkká. Vyjíždíme. Mezitím filozofujeme o té dlouhé cestě – obilí je na podzim vyseto, 10 měsíců se na něho všichni dívají a za pár hodin je vymlácené.
Alain má spoustu práce. Už včera bylo vymláceno, teď musí dělat balíky. I Paul má na svém políčku o práci postaráno, obrací traktorem slámu, neboť je ještě vlhká, aby ji mohl balíkovat. Vlhká sláma může způsobit spoustu problémů, ve stodole by mohla zapříčinit požár.
S Ríšou si povídáme dál. Jezdí v létě úrodu už 35 let, jeho bratr má 3 kombajny, které převzal od jejich otce. Jak vypadá jejich den? Ráno se nedá jezdit kvůli vlhkosti, vyřizují se ale i jiné věci. Musí se natankovat, kombajny jsou kontrolovány, řeší se plán. Denní túry se 3 kombajny se rozdělí. Jako řidič kombajnů musí dávat pozor na vlhkost zrna, rovněž ho nesmí poranit.
Průběžně vyprazdňujeme, asi 16 t je sklizeno. A opravdu, téměř pět hodin uteklo jako voda. A opět stejný postup – odmontuje se a zavěsí se na pomocný vozík. A taky zvoní telefon – příští zákazník už netrpělivě čeká.
Jen o kousek dál na nás čeká hospodář Beat. Tentokrát není ve středu pozornosti lidstvo, nýbrž zvířata. Beat zasadil letos Triticale – krmivo pro dobytek. Se svým synkem se přijdu podívat, povyřizovat a můžeme začít.
Je pozdní večer, slunce se sklání k horizontu. Jedeme roztomilou rychlostí 1.3 km/h. Nádherná kulisa se šíří regionem Sensebezirk. Temný kabát noci zahalí okolní svět. Začíná boj s časem.
Traktory s vlečkami už Beat nachystal, ten jen čekat na úrodu. Vypadá to dobře, tudy se nečas neprohnal a obilí mohlo v klidu růst.
Je 22:30, ještě asi hodina práce, protože pak začne padat rosa. O kousek dál teče potůček a vlhkost je začínat znát. To je nebezpečné, protože by to mohlo ucpat mašinu.
Ríša opět vyprazdňuje tank, Beat vyjíždí s úrodou domů. Je už hluboká noc, okolní svět utichl.
Ríša zapíná světla – The Show must go on! Různé výzvy nám stojí v cestě – třeba sloupy vedení, tady ztrácíme spoustu času. Rosa už zvlhčuje kola kombajnu, už konečně naposledy vyprazdňujeme.
A ještě jeden zákazník na nás čeká, opět Alain – telefonicky se vyřizují poslední drobnosti. Alain potvrzuje, že vlečky jsou nachystány. Tentokrát pojedeme pšenici.
Ptám se Ríši, jestli vůbec můžeme tak pozdě v noci mlátit. Můžeme, protože pšenice je velmi stabilní a její stéblo a klásek jsou odolnější než ostatní obilniny. Při vjezdu do pole se nestačíme divit – klásky vypadají krásně, jsou velké, to bude úroda! 1,5 ha práce, jemný vánek zahání rosu, Ríša může vykonat svou práci. Nad námi svítí miliardy hvězd, noc je tak temná. Alain se přijde podívat, jak vypadá úroda. Je to jako v životě, klasy vypadaly nádherně, ale úroda je mizerná, zrno je moc malé. Alain prohodí, taková je příroda, to se může stát, tento rok bylo mizerné počasí. Zároveň ale vděčně dodává, že je vůbec rád, že letos na vlečce aspoň něco má.
Je čas se rozloučit, zítra je taky den. Ríša pojede Alainovi hrách, další zákazníky poté. Jedeme ještě k Ríšovi domů, prohodí s bratrem pár slov, společně povečeříme.
V paměti mi vyvstávají fotky, které jsem pořídila s Ríšou v roce 2017. Tehdy jsme také mlátili pšenici pro Alaina, v podvečer bylo hotovo. Směla jsem stát na venkovních schůdcích kombajnu a fotit Míšu při práci. U zaslouženého pivka jsem mohla zvěčnit pak všechny. Alain nabídl chlazené pivo, vládne dobrá nálada – bratři Ríša a Adi a jeho malý synek, který se pomalu přiučuje a Míša, který v létě vypomáhá.
Přes třináct hodin jsem Richarda doprovázela. Je to dlouhá cesta. Obilí čeká jeho osud – hospodáři jej zavezou do sila řetězce Landi, kde bude kontrolováno a prosíváno. A pak do mlýna, k pekaři…Abychom mohli každý den zcela pohodlně v libovolnou dobu vychutnávat čerstvé pečivo, aby vás někdo mohl pozvat na hambáška…A nebo se třeba potkáme v zákulisí mé práce a vy mi darujete svůj úsměv https://bit.ly/3wObgEj
Dnešní otázka zní:
Jste vděčni za jídlo? Já ano, dnes se nám nabízí obrovský sortiment
Není to působivé, jak rychle to díky moderní technice jde?
Tak jo, teď už dobrou chuť…
Dnešní den a nejenom ten dnešní, je věnován všem lidem v zákulisí, kteří se starají o to, abychom mohli bezstarostně nakupovat a jíst.
…VŽDYŤ VY DĚLÁTE SVĚT HEZČÍM UŽ JEN TÍM, ŽE JSTE…
