Rok 2019 je minulostí. Již dva roky píši svůj blog, beru vás s sebou, ukazuji vám, co zažívám, svými myšlenkami a fotografiemi popisuji jak vnímám tento svět. V této reportáži, v ohlédnutí za rokem 2019 jsem věděla od počátku téma a nechala jsem se překvapit. Co z toho vyšlo?
V zimě jsem vám ukázala horu plnou pohádek. Hora plná pohádek je perlou našeho regionu v okolí Schwarzsee – Černého jezera. Vážím si přírody a tento rok jsem měla možnost ji představit svému kolegovi, Fredymu z Francie. Zažili jsme spoustu krásných chvil a jsem moc pyšná, že se mu tu líbilo.
Hodně času jsem trávila vandrováním a směla jsem vám představit svou švýcarskou rodinu. Ta hraje v mém životě tady ve Švýcarsku důležitou roli. A nejen ona – naši dědinku Elswil z mých reportáží znáte také.
V blízkosti dálnice, v blízkosti hor, víc zvířat než obyvatel, jedna ulice, ježci, ovce, krávy, kočky, psi, holubi. Tento rok se hodně přihodilo a my vesničané jsme slavili náš svátek.
Jednou za tři roky oslavujeme naši vesničku. Počasí jako z cestovního katalogu, spousta účastníků – setkání mnoha generací a tento rok přibylo i několik cizinců. Před třinácti lety jsem byla já a mé hubaté cynické Já jedinými v těchto končinách.
Vzpomínáme na minulou oslavu, řečníme. Naše dědinka Elswil je zajímavá nejen po stránce živočišné, ale také po stránce lidské. Od hospodářů přes soukromníky až po muže v politice – zajímavé osudy jsou stále diskusním tématem.
Menu nám bylo připraveno, ale co by byla oslava bez dobrého dezertu? Kariéra a plavky jdou stranou – ženy kouzlily. Výběr je velmi lákavý, domácí kuchyně potěší vždy. A opravdu – nezbylo nic.
Po moučníku přichází další chuťovka – kafičko. Se spoustou lahviček – to tak na vesnici prostě chodí. Krásný den a shledání a jako vždy tradiční otázka – slečno a bydlíte tady už dlouho? Ano, již třináct let! Ale vždyť jsem vás tu nikdy neviděla? Moje slavné hubaté cynické Já slušně odpoví: Jsme hodně na cestách.
Konečně nastaly prázdniny a po dvou letech jsem navštívila mou rodnou zem – Českou republiku. Lidé mé vlasti, naše mentalita, naše mateřština. Podzim má své kouzlo a já jsem si ho užívala plnými doušky. Výtěžkem z mých výstav fotografií jsem adoptovala dravého ptáka. Někdy se zvířata vážně zraní, nemohou se vrátit do přírody a potřebují domov. V záchranné stanici Buchlovice tuto možnost mají a je o ně dobře postaráno.
Přišel prosinec a s ním stará tradice, kterou jsme u nás v Elswil po dlouhé době pořádali – vánoční výzdoba oken. Každý večer až ho Vánoc pořádala jedna rodina v dědince teplý čaj pro kolemjdoucí a obyvatele. Velmi hezký nápad, okna vypadala krásně a přilákali spoustu zvědavců.
Nastala zima a s ní dlouhé večery – zapaluji svíčku. V pohodě svého bytečku, tady, kde čerpám síly. Tady, kde se cítím dobře, odpočinu si a mám se dobře. I když jsem cizinec, mám se tu prima a jsem pyšná, že jsem Češka.
Poslední den roku a nejenom ten je věnován domovu. Máte střechu nad hlavou? Rodnou zem? Místo, kam se můžete stáhnout? Místo, kde pohádka je realitou a realita pohádkou? Kde se cítíte dobře? Vážíte si toho? Ne všichni lidé a zvířátka tohoto světa mají takové štěstí.
Posílám vám nádherné pozdravy do roku 2020. Nechť mne vaše myšlenky provází na mé cestě do neznáma. Staňte se i vy součástí mé výpravy. V hlavní roli jste vy a moje kamera. Já vám ukáži svět tak jak ho vidím já a vy mi ukažte svět, ve kterém stojí za to žít…
…VŽDYŤ VY DĚLÁTE SVĚT HEZČÍM UŽ JEN TÍM, ŽE JSTE…
