Všední den

Foto 2019

Rok 2019 je minulostí. Již dva roky píši svůj blog, beru vás s sebou, ukazuji vám, co zažívám, svými myšlenkami a fotografiemi popisuji jak vnímám tento svět. V této reportáži, v ohlédnutí za rokem 2019 jsem věděla od počátku téma a nechala jsem se překvapit. Co z toho vyšlo?V zimě jsem vám ukázala horu plnou pohádek. Hora plná pohádek je perlou našeho regionu v okolí Schwarzsee – Černého jezera. Vážím si přírody a tento rok jsem měla možnost ji představit svému kolegovi, Fredymu z Francie. Zažili jsme spoustu krásných chvil a jsem moc pyšná, že se mu tu líbilo.Hodně času jsem trávila vandrováním a směla jsem vám představit svou švýcarskou rodinu. Ta hraje v mém životě tady ve Švýcarsku důležitou roli. A nejen ona – naši dědinku Elswil z mých reportáží znáte také.V blízkosti dálnice, v blízkosti hor, víc zvířat než obyvatel, jedna ulice, ježci, ovce, krávy, kočky, psi, holubi. Tento rok se hodně přihodilo a my vesničané jsme slavili náš svátek.Jednou za tři roky oslavujeme naši vesničku. Počasí jako z cestovního katalogu, spousta účastníků – setkání mnoha generací a tento rok přibylo i několik cizinců. Před třinácti lety jsem byla já a mé hubaté cynické Já jedinými v těchto končinách.Vzpomínáme na minulou oslavu, řečníme. Naše dědinka Elswil je zajímavá nejen po stránce živočišné, ale také po stránce lidské. Od hospodářů přes soukromníky až po muže v politice – zajímavé osudy jsou stále diskusním tématem.Menu nám bylo připraveno, ale co by byla oslava bez dobrého dezertu? Kariéra a plavky jdou stranou – ženy kouzlily. Výběr je velmi lákavý, domácí kuchyně potěší vždy. A opravdu – nezbylo nic.Po moučníku přichází další chuťovka – kafičko. Se spoustou lahviček – to tak na vesnici prostě chodí. Krásný den a shledání a jako vždy tradiční otázka – slečno a bydlíte tady už dlouho? Ano, již třináct let! Ale vždyť jsem vás tu nikdy neviděla? Moje slavné hubaté cynické Já slušně odpoví: Jsme hodně na cestách.Konečně nastaly prázdniny a po dvou letech jsem navštívila mou rodnou zem – Českou republiku. Lidé mé vlasti, naše mentalita, naše mateřština. Podzim má své kouzlo a já jsem si ho užívala plnými doušky. Výtěžkem z mých výstav fotografií jsem adoptovala dravého ptáka. Někdy se zvířata vážně zraní, nemohou se vrátit do přírody a potřebují domov. V záchranné stanici Buchlovice tuto možnost mají a je o ně dobře postaráno.Přišel prosinec a s ním stará tradice, kterou jsme u nás v Elswil po dlouhé době pořádali – vánoční výzdoba oken. Každý večer až ho Vánoc pořádala jedna rodina v dědince teplý čaj pro kolemjdoucí a obyvatele. Velmi hezký nápad, okna vypadala krásně a přilákali spoustu zvědavců.Nastala zima a s ní dlouhé večery – zapaluji svíčku. V pohodě svého bytečku, tady, kde čerpám síly. Tady, kde se cítím dobře, odpočinu si a mám se dobře. I když jsem cizinec, mám se tu prima a jsem pyšná, že jsem Češka.Poslední den roku a nejenom ten je věnován domovu. Máte střechu nad hlavou? Rodnou zem? Místo, kam se můžete stáhnout? Místo, kde pohádka je realitou a realita pohádkou? Kde se cítíte dobře? Vážíte si toho? Ne všichni lidé a zvířátka tohoto světa mají takové štěstí.

Posílám vám nádherné pozdravy do roku 2020. Nechť mne vaše myšlenky provází na mé cestě do neznáma. Staňte se i vy součástí mé výpravy. V hlavní roli jste vy a moje kamera. Já vám ukáži svět tak jak ho vidím já a vy mi ukažte svět, ve kterém stojí za to žít…

…VŽDYŤ VY DĚLÁTE SVĚT HEZČÍM UŽ JEN TÍM, ŽE JSTE…

Related Articles

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Check Also
Close
Back to top button