154 0

Je ráno a já jedu do práce. Po cestě musím natankovat na naší benzince Coop ve Flamatt. Obsluhuje mne Hasan, trochu požvatláme, mojemu Pežoškovi nakoupím plnou a pro sebe něco k večeři.

 

 

Dnešní práce bude velice srandovní den. Pět kamionů musí přestěhovat inventář chovatelů ptáků k jinému hospodáři do kantonu Luzern. Jako vždy, když jezdím pro hospodáře je moje cynické Já ve formě a? Za odměnu bude sleva na podomácku dělaný jablečný mošt.

 

 

Jedeme do obce Sempach a já se zase nestačím divit. Ocitám se u chovatele pštrosů. No to je opět něco speciálního ze zákulisí mé práce!

 

 

Hned toho využiji a už jdu na kukandu. Pštrosi jsou opravdu velcí ptáci. Moje cynické já se diví a úplně potichoučku mi šeptá: Ten zobák, ten účes, ty oči… Ti přece vypadají jako naši kolegové z práce! Upomínám moje hubaté, cynické Já, i když… Když se podívám na to telátko, jistou podobnost opravdu vidím…

 

 

Mám složeno a pokračují dál. Je čas oběda, zastavím na odpočívadle Knutwil Nord se stánkem s občerstvením Imbisstruckshop. Chci si dopřát krátkou pauzu než pojedu dál. Čeká na mě úžasný výběr různých pokrmů v různých řečích. Šéf mi připravuje jídlo – chutný cheeseburger se vším, co k tomu patří a malinovou limonádou. Jsem moc ráda, že dnes budu mít teplý oběd. A čisté záchody jsou zde také.

 

 

Poté se budu věnovat své práci, k tomu ještě zapomenuté objednávce a v podvečer mám další 30-ti minutovou pauzu. Jsem moc ráda, že jsem si nakoupila, neboť v 19:00 se ve Švýcarsku v současné situaci vše zavírá.

 

 

Další den na mě čeká jiný kamion a velmi vzdálená cesta. Jedu daleko do kantonu St. Gallen, do města Arbon. Připravila jsem si na cestu sendvič, u zákazníka si dopřeju teplý čaj z automatu. Poté vykonávám svou práci.

 

 

Jedná se o velmi technickou práci, musím naložit, složit a opět naložit dvanáct speciálních beden. Zpět už jedu v noci. Nedaleko od Arbonu zastavím na dálnici na odpočívadle Thurau. Prázná restaurace bez lidí, několik zahraničních kamionů, už se uklízí, za půl hodiny bude zavřeno.

 

 

Dopřávám si přestávku, koupím si sendvič, čokoládu, něco k pití a kafe. Jíst budu v kamioně.

 

 

Další týden na mě čeká rozvážka v kantonu Fribourg. Protože vím, že nikde nemůžu teple pojíst, vezmu si něco s sebou. Zastavím u restaurace Sodbach, kde udělám krátkou přestávku. Restaurace bude otevřena teprve až večer pro Take away. Hostinského Thomase už znáte z mé reportáže http://bit.ly/2C0Zwnn. Poté budu rozvážet zboží k zákazníkům, počasí se zhorší a půjde to špatně. U posledního zákazníka dne si udělám další přestávku a jsem moc vděčná za kafíčko, jogurt z automatu a buchtu od mé domácí.

 

 

Příští den je středa a já opět musím rozvážet zboží, poté musím jet do Curychu. Po 17. hodině přichází opět noc a s ní i moje další přestávka, zastavím se na motorestu Kölliken Nord. Momentálně se motorest nachází v přestavbě, jak se dozvídám, místní restaurace se přemění na BurgerKing. Ještě trochu žvatlání s prodavačkou, zaplatím kafko a v dešti si ho vychutnám ve svém kamióně než pojedu zpět do depa.

 

 

Pátek je tu. Za zadkem mám 11 tun zboží – parkety, okna, produkty na stavbu. V podvečer mám hotovo a je čas na přestávku, tentokrát Motorest Münsingen Nord. Restaurace Autogrill má zavřeno, o teplé kuchyni si mohu nechat jen zdát. Tak si dopřeji dva šunkové croissanty, jablečný mufinek a kafe. Společnost mi bude dělat kamarád kamion.

Nový týden je tu, můj další pracovní den je za mnou, malou přestávku jsem už udělala, teď musím ještě 30 min. Jedu dálnici z Bernu směrem Solothurn a zastavím na odpočívadle Hurst. Již dlouhé roky zde stojí občerstvení. Pozdravím šéfa a objednám si gyros. Dny jsou už krapet delší, brzy bude 18:00 hodina a sluníčko se pomalu sklání k horizontu.

 

 

Hned další den na mne opět čeká práce u nás v kantonu Fribourg pro známé velkoobchody. Poté ještě naložit u zákazníka s kancelářskými potřebami v Bernu Bolligen. Jeho kantýna je absolutní senzace. Mohu si odpočinout v příjemné atmosféře a Shopperautomat nabízí rozmanité laskominy. Na mne dnes zůstala čočka, ohřeji ji v mikrovlnce a k tomu žitný chlebík. Bylo to tak výborné a tak hodně, že pro dnešek stačí. Okej, na konec ještě čokoládka. Švýcarsko zahájilo další Lockdown, vše se zavírá vše v 19:00. Přesto vláda povolila výjimky a sice smí otevřít vybrané motoresty a čerpací stanice do 21:00. Jsem moc ráda, protože až pojedu domů, nakoupím si na benzince Coop ve Flamatt snídani na další den.

 

 

Týden se půlí, na mne čeká jednoduchý den. Opět vezu zboží pro velkoobchody, jedu dobře, časově je vše prima. Moje cynické Já mne prosí, jestli zastavíme na kafičko. Tak jo, zastavíme na Motorestu Grauholz Nord. Ten je u nás šoférů velmi oblíben pro svou jednoduchost. Dopřeji si čokoládový croissant a kafe.

 

 

Přichází studené, zasněžené úterý. Opět pojedu region Fribourg. Někteří zákazníci jsou velmi obětaví a pomáhají. Dnes musím vysoko do hor, tak si rychle udělám přestávku na kafko na odpočivadle Gruyere. Tuto oblast už znáte z mé reportáže https://bit.ly/3dDEzlY.

 

 

Po velmi úporném odpoledni se všemi nástrahami a nadávkami mé práce pojedu stejnou cestou zpět. Zastavím opět na Gruyere. Tentokrát obsluhuje Marta. Přátelské žvatlání, zaplatím kafe a šťastnou cestu! Mockrát děkuji!

 

 

Konečně je pátek, tentokrát jedu region Bern. K obědu mířím rychle k motorestu Grauholz. Protože je poledne, stojí tu spousta kamionů a další přijíždějí. Bude to těsné, není dostatek místa pro všechny. Jdu rychle na záchod, který bude právě čištěn. Z kantýny se už line jemná vůně, restaurace v prvním patře je až do konce února zavřena. Dopřeji si salát a čerstvou ovocnou šťávu, jíst budu v kamióně. No a večer mám opět štěstí, že pojedu pro zboží k zákazníkovi s kantýnou, který mi nabídne kafíčko, oplatky a k jídlu bude rýže s curry a cizrnou.

 

 

Týdny ubíhají jako voda a čtvrtek už je tu. Dny jsou už o poznání delší, zima je zatím tady dole mírná. Dnes jedu velmi speciální náklad pro jednoho z největších obchodníků země. Mám konzervy ananasu, hrušek, meruněk a ovocné směsi. 33 palet složených pokračuji dál na Basilej. Po cestě se zastavím na motorestu Kölliken, protože motorest Würenlos byl plně obsazen. Plna motivace jedu do skladu největšího výrobce nábytku na světě a dostanu polívku na horší časy.

 

 

Paní Zima ještě neřekla poslední slovo a uhodí plnou silou. Mám práci téměř kolem domu, jedu pro zákazníky u nás v obci Wünnewil a Schmitten. Vím, že restaurace dole v Mühletal má přes oběd výdejní okýnko. Oběd je naprosto vynikající a tak si v kamióně užívám zeleninovou polévku, kuře s kari omáčkou a rýží. Je to můj první teplý oběd z restaurace tento rok.

 

Moje cynické já se mě ti šeptá: a vzpomínáš na zahraničí? Pochopitelně, to se přece nedá zapomenout. Soukromě jsem procestovala spoustu zemí. A mnoho lidí se staralo o mé pohodlí.

 

 

V Emirátech budete obsloužení naprosto profesionálně.

 

Na Novém Zélandě také tak. Věčné přátelské žvatlání a stále stejná otázka: Odkud jste?

 

 

Když cestují domů, do České republiky, jedu vždy přes Rakousko. To je velmi oblíbené u Švýcarů pro jeho pohostinnost. Přestávku dělám u Mondsee a v restauraci Gasthof Landsliebe nemohu odolat místní kuchyni.

já si myslím, že už rozumíte, co chci svými obrázky říct.

Dnešní otázka zní:

Chodíte si taky něco nakupovat na benzinku?

Mne doprovázejí od mého raného dětství.

Ruku na srdce, v poslední době je to vlastně jediná možnost jak se vůbec dostat do společnosti.

dnešní den a nejenom ten dnešní je věnováno všem lidem na benzinka, motorest těch restauracích tam venku v tom velkém světě. Já vám děkuji za vaši práci, za vaše milé slova, za váš hezký úsměv.

 

…VŽDYŤ VY DĚLÁTE SVĚT HEZČÍM UŽ JEN TÍM, ŽE JSTE…

 

 

 

 

 

 

 

 

Sdílet příspěvek

Foto 2020

« Předchozí příběh

Romantická jarní procházka

Další příběh »

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..