A opět je rok za námi a já se v této reportáži poohlédnu po uplynulých 365 dnech ve kterých budu hledat kousek vděčnosti. Po všem, co jsme zažili v minulých dvou letech, si chtěl svět pozvat do života radost – a nejen svět, i já.
Letos jsem ještě nechala létání, ale cestování jsem si i tak užívala jiným způsobem. Po patnácti letech jsem navštívila Monaco, Menton a Nizzu. Byla to příjemná změna a dobrý start mých výletů.
Jet domů na rodnou Moravu je vždy kapitolka sama pro sebe – potkala jsem své spolužáky, psí kamarádi mé matky, domácí kuchyně a mlsotky, má rodná řeč – prostě radost života.
V létě jsem navštívila Chamonix Mt.Blanc. I tento výlet byl vzpomínkový, bylo na čase oprášit vzpomínky a v horách jsem se mohla hezky odpočinout.
Na podzim přišel cestovatelský skvost – kempování po Nizozemsku. Ještě teď mi jede hlavou ta fotka, jak šlapu do pedálů a sama si jedu kolem moře.
Abych si to mohla dovolit, musím pro to taky něco dělat. I když je to ve firmě někdy na zabití s těma chlapama, zbožňuji svou práci, dobře jsem si to tam zařídila a již teď mám dostatek přesčasů na rok 2023 na prázdniny.
Oslavám nestojí nic v cestě – na jaře uspořádali mí domácí výstavu v garáži,
v létě pak naše vesnička opět oslavu vesničky Elswil. A naše silnice, kde bydlím, byla kompletně sanována.
S mým blogem se pokouším po malých krůčcích posouvat dál – ptáčci dostali nové krmítko na svém stromečku, na zvířata a útulky jsem věnovala 42.000 Kč – přes Švýcarsko, koně v Rumunsku po Ukrajinu. Také patřím k milionu lidem, kteří podepsali petici proti pokusům na zvířatech pro kosmetický průmysl.
Tento rok jsem se rozhodla investovat – koupila jsem si nové vybavení jako fotoaparát, držák, drona a laptop. Kromě sociálních médií jsem vytvořila první videa na kanále YouTube @bloghelenea1804.
Po spoustě hodin v kamioně jím často v restauracích. Proto jsem se rozhodla, že většinu vaření outsursuji – přenechám to jiným. Naskytlo se super řešení – můj ženský mančaft v restauraci dvě minuty od baráčku mi vaří a stará se o mě. Šetří mi to spoustu času na jiné věci.
S přibývajícím věkem se musím učit dobře zacházet se silami. Velmi si užívám své volné dny a klid, když nemusím do práce. Je pro mne velice důležité, i když ne pravidelně – relaxovat v přírodě. Nemusím nikam jezdit, mohu jen vyrazit z domu, máme v okolí pár malých lesíčků, kde se mohu v klidu schovat.
Celý rok jsem přísně pracovala na své organizaci a disciplíně. Ještě mám skulinky, kdy zlobím. Ale zbožňuji organizaci a strategie, miluji svůj plánovací kalendář.
V listopadu jsem odstartovala můj další level – protože ráda pracuji na počítači a píšu hodně pro blog, ovládám českou i německou klávesnici, rozhodla jsem se vylepšit si rychlost psaní. Česká je mnohem komplikovanější než německá, ale v dnešním internetovém světě lze spoustu věcí objednat, a tak jsem složila zkoušky psaní a dostala certifikát.
Tak byl loňský rok záživný a již teď mohu říci, že se těším na rok 2023. Mám spoustu plánů, chci se posunout v práci, opět cestovat na ostrov v Atlantiku, kempovat, lítat po horách. Ale jak mi moje stará duše tiše šeptá: Jedno po druhém.
A za co jste vděční v roce 2022 vy? Vztahy, rodina, práce, zdraví? Svoboda a cestování? Je toho spousta, za co lze být vděční. Já vám milé čtenářky a čtenáři přeji z celého srdce vše nejlepší do roku 2023. Ukáži vám nadále svět tak jak ho vidím já a vy mi ukážete svět, ve kterém je radost žít. Děkuji vám.
…PROTOŽE VY DĚLÁTE SVĚT HEZČÍM UŽ JEN TÍM, ŽE JSTE…
