Samos

Jak ten čas letí a už zas prázdniny. Kdo by to nebral. Tentokrát jsem vše chystala na poslední chvílí před odletem kvůli nějakým povinnostem. Volba byla jasná-po loňských dobrých zkušenostech opět řecký ostrov- tentokrát ostrov Samos. Upoutal mne svou zelení a týden na oddech bude stačit.Z letiště Curych se vznáším do Atén v noci a nad ránem hodinovým letem na ostrov. Tak mám k dobru ještě skoro celý den. Ze strategických důvodů jsem si vybrala místo Kokkari a hotel u pláže, zde budu opravdu turista. Ráno nechci ztrácet čas a již kousek od letiště navštívím místo Pythagorios. Hned se mi tu zalíbilo a jak se později ukáže, je to poměrně aktivní místo s příjemnou atmosférou. Ozval se mi apartmán a tak je čas se tam vydat. Protože je před sezonou, nakonec jsem v apartmánech sama, ne že by mi to vadilo. Paní Katerina mi vše vysvětlila a moje dobrodružství Samos může začít. Toužím vydat se na pláže, doprovázet po ostrovech mne bude Koni, objednala jsem si auto ve velikosti Volkswagen a dostala jsem hybridní teréňák, to je dobrý deal. Teď už ale vyjíždím směr Livadaki Beach. Asi tři kilometry jedu polňačkou, abych zjistila, tak jako již tradičně, je ostrovanům na koupání ještě zima a nikdo tu není, pláž je ale asi velmi oblíbená, vypadá to tu jak zábavní park. Nevadí, o pár kilometrů dál se vyjímá na kopci velký kostel Zookodos Pigi. Jízda tam je také zážitek, je vidět na okolní útesy a moře. Jenže u kostela se dovídám, že je zakázáno fotit, létat s dronou, mít kraťase, jinými slovy, jsem tam ale úplně mimo, to myslím vážně úplně mimo. A záchod byl zavřený taky. Nevadí, jedeme o kousek dál, na pláž, kde mohu vyvádět vše, co tady u kostela ne. Pláž se jmenuje Mourtia Beach a je to pohodovka. Lehátka, občerstvení v kiosku, sympatičtí provozovatelé. Tady si oddechnu po mé cestě a rozloučím se s dnešním dnem porcí hamburgeru. Druhý den po příletu na mě tradičně dolehne únava, ráno jsem si zdřímla. Čas budu trávit rekreačně, cítím opravdu únavu. Užiji si promenádu v Pythagorio, navštívím pláž Kervali, kde také nikdo není, restaurace u pláže má otevřeno, posedím a kochám se okolím. Další den mne čeká dlouhé, strmé, ale opravdu krásné putování v Nachtigentall. Z vesničky Vourliotes se vydám do rokle podél říčky a odtud přímým stoupáním do vesničky Manelotes. Zde je pověstná restaurace Taverna Lukas. Výšlap se definitivně vyplatil. Výhled tak jako občerstvení rozhodně stáli za to. Dala jsem si řeckou, jednoduchou kuchyni – cizrné kuličky a jogurt s medem, ten jogurt se dal téměř krájet. A ta malá štamprlka je jemný ořechový likér, chutnalo to výtečně. Tou samou cestou seběhnu dolů a následuje opět výšlap nahoru. Šlo to dobře, to bude určitě tou štamprlkou. Po dalším flákacím dni hlásí špatné počasí, ráno už poprchá. To vypadá na den v muzeích, čehož hned využívám. V hlavním městě Samos se projdu starou částí Vathy. Je to spleť uliček, úzkých a bez navigace bych tam bloudila ještě teď. Hned u promenády se nachází Archeologické muzeum s různými nálezy pocházejících hlavně z období byzantské říše. Vykopávky soch v nadživotní velikosti a hlavně socha vysoká čtyři metry je opravdu úchvatná. Byly nalezeny rovněž šperky, korálky jsou prostě úchvatné. Nedaleko odtud je další muzeum – tentokrát věnované vinařství. Zde se dozvíte věci kolem vinařství, které hraje velmi důležitou roli v ekonomice ostrova. V těch dřevěných nádržích se dalo skladovat až 80 tun vína. K prohlídce patří rovněž ochutnávka vín a následná koupě. Pochopitelně jsem vzala dvě flašky mým domácím. Dnes jsem ve formě a mířím do Karlovasi přes starou, opuštěnou koželužnu, která kdysi patřila k někdejším pilířům zdejší ekonomiky. Výrobě bylo dokonce věnováno muzeum, které je také dlouhodobě zavřeno. Stoupám ke kapli nad městem. Jak časem zjišťuji, kostelíků tu bude velký počet. Cesta vede dál kolem pobřeží a dnes fučí velmi silný vítr. Celá cesta je provoněná rozmarýnem a oreganem, nezaměnitelná vůně mne jemně šimrá v nose. Cesta mě vede až dál k restauraci Archodissa. To místo je absolutní kult, můžete sem přijet i autem. Úžasný výběr jídla a rodina, která restauraci provozuje, mohu z celého srdce jen doporučit. Zde po strmých schodech cesta pokračuje k vodopádům, k těm se ale musíte dostat ještě potokem, od toho jsem ustoupila, přesto si dole u říčky odpočinu. Vracím se schody směrem restaurace a odtud opravdu úzkou a strmou cestou opět k říčce, která mne přivede až k pověstné pláži Potami Beach, pak až do Karlovasi k autu. Přichází večer, nebe pokryjí červánky. To byl ale hezký den, že? Dovolená na ostrově Samos pokračuje a dnes se opět vydám do Pythagoreios. Patří k nejvyhledávanějším místům ostrova, je zároveň jedním z nejstarších přístavů Evropy. Nese jméno po slavném rodákovi z ostrova – matematika Pythagorase. Lze zde navštívit zdarma Historické muzeum a v malých prostorech nahlédnout na kousky z Byzantské říše a antiky. O kousek dál navazuje Archeologické muzeum s exponáty z období až 6. století před Kristem. Autem nebo pěšky můžete ke kostelíku Panagia Spiliani s výhledem do celého okolí-právě se konal krojovaný fotoshoting. Opět kousek opodál se nachází nejzajímavější památka místa-Eupalinos Tunel. Zde smíte v pravidelných prohlídkách po třiceti minutách sestoupit do podzemí a obdivovat vodní tunel vystavěný v 6. století před Kristem. Je dlouhý 1036 metrů, doba stavby se odhaduje na 8-15 let pouze kladivy a dláty. Největší obdiv patří ale samotnému výpočtu stavby – tunel byl budován protichůdně ze dvou stran a při propojení se cesty protly pouze se šedesáti centimetrovým rozdílem, dnes viditelného schodu. To pro dnešek stačí, dopřeji si oddech opět na mé oblíbené pláži Mourtia Beach. Po plánovaných výletech se další den vydám jen tak spontánně vnitrozemím a západní částí ostrova, prohlédnu si a zakotvím na chvíli na Psili Beach a v malé turistické vesnici Kampos, kde se oddám turistickým pochoutkám. Západ slunce mne čeká jen kousek od místa Drakei, dál už cesta nevede. Poslední den mé dovolené na ostrově Samos je tu a já se vydám na nejznámější procházku kolem útesů na pláž Mikro Seitani, kde si v klidu užiju pár hodin relaxu, paprsků sluníčka a prostě jen tak být. Poté se opět vydám zpět na Potami Beach, kde si v baru u pláže dopřeji výborné Tzatziki a jogurt s ovocem. Čeká mne poslední západ slunce na ostrově. A že se vyvedl. Je čas chystat na zpáteční cestu, posílám pohledy, ty se dostali k adresátům až za tři týdny. Ostrov je na cestování naprosto jednoduchý, Řekové jsou pohodáři a dle názoru jiných turistů se těší jejich pohostinnost velké oblibě, což mohu jen potvrdit. Lidé se tam velmi pěkně starali o ty kočky, zahlédla jsem krásné druhy motýlů. 

Doufám, že se vám výlet líbil a v krátkém traileru se můžete pokochat tou krásou kliknutím zde https://youtu.be/lFBtU80X_0Q?si=nMP1E1FmCwddm3RC