Je konec září, nastal čas poděkovat za úrodu a uctít tradice. V mém druhém domově, ve Švýcarsku jsou zvířata z hor opět v údolí. U nás na Moravě krávy a hory nepotkáte, zato se bude hodovat, protože skončilo vinobraní. Vinice jsou obrovskou tradicí sahající do pradávných dějin naší kultury.
Vydáváme se do Dolních Věstonic. Malá dědinka o asi 315 obyvatelích v malebném zákoutí Jižní Moravy nedaleko rakouských hranic u břehů Novomlýnských nádrží. Na tom by asi nebylo nic moc zvláštního, ale Dolní Věstonice se proslavily celosvětově díky nejstarším archeologickým nálezům doby ledové a objevem sošky Věstonické venuše, která je vystavena v muzeu.
Sjíždí se první diváci. Tato oblast je velmi oblíbenou cyklostezkou, je tu víc cyklistů než lidí s auty. Mladí stárci plní své povinnosti – chystají lékárničku. Ve švýcarském nářečí se zase říká – idem plnit lampy. Muzikanti protrubují své nástroje, paní starostka střeží koláčky před divokou kočkovitou zvěří a hlavně – hlídá Hodové právo. Na stárkův povel se průvod vydá dědinou pozdravit místní.
Slavnostní průvod prochází částí vesnice, muzika hraje, mladé cérky v krojích se usmívají.
Na návsi před kostelem zažádá stárek paní starostku o Hodovní právo. Je třeba dodržet jisté artikuly – nesmí být ničen kroj, nikdo se nesmí dopustit násilí, je zákaz sprostého mluvení, plivání po zemi a kapela nesmí zpívat sprosté písničky. Stárek se zaručí a oslava začíná prvním tancem – stárci vybízejí paní starostku v kruhu krojovaných, muzika hraje, tady mají tancování opravdu v krvi. Mezitím v klidu na zemi odpočívá lekárnička.
Jako odměna dostávají stárci od svých slečen mašli. Ještě nenápadné políbení a hod pokračuje dál.
Zpěv a tanec, mladá chasa se činí.
První úder zvonu kostelíka povolá všechny přítomné. Zde na slavnostní průvod čeká pan farář kostela Sv. Archanděla Michaela.
Pan farář přivítá všechny přítomné, mladší starší i ty cyklisty. Krátká četba evangelia, slova vděčnosti a modlitba – jednohlasně dav tiše odříkává Otčenáš a Zdrávas Maria, Amen. Dostane se nám požehnání.
Mezitím moje slavné cynické Já pozoruje prazvláštní jev – nebyla na začátku jen jedna lékárnička? Tož je to lahodný lék a pan farář požehnál, tož se to zázračně rozmnožilo. A nebo moje kamera vidí dvojitě? Tož moderní technika se može taky splést. Ikdyž je to vlastně jedno, kolik těch lékárniček je, důležitý je jejich obsah.
Pan farář se vmísí mezi lid, bude vyzván k tanci a hlavně: začít pravou nohou!! K tanci budou ale vyzváni i diváci, stárci a cérky protáčí tancechtivé pěkně do rytmu.
Moje zvědavé, hubaté, cynické Já už nenápadně kontroluje, kolik těch sukýnek vůbec je. Fakt je, že hodně, ale na druhou stranu, co by byl svět bez sukní?
Oslava je v plném proudu, i mladý dorost se zaučuje.
Průvod bude pokračovat dál dědinou a oslava se protáhne s lékárničkou do noci a nebo vlastně až do rána. A kdoví, třeba až do pondělka. Další z krásných dnů toulek po krásách naší země a tradic je u konce. Už se těším na další!
Mockrát děkuji všem za krásné odpoledne, za kousek tradice naší země.
…VY DĚLÁTE SVĚT HEZČÍM UŽ JEN TÍM, ŽE JSTE…
