Foto 2025
Rok 2025 je nenávratně za námi a jako vždy věnuji poslední reportáž fotografii, která mne během roku ovlivnila nejvíc. Pro mě byl rok 2025 s přibývajícím věkem o to jasnější v tom, že fotografií roku se tentokrát stává čas.
Vybrala jsem symbolickou fotografii, kterou jsem před lety pořídila v Dubaji, kde se nachází jedno z největších obchodních center na světě a právě tam jsem tehdy zachytila tento okamžik, jakoby se v tom shonu zastavil čas. Od té doby uplynulo mnoho času. 
To, co se dnes v Dubaji děje, a také fotografie roku s opuštěnými kočkami z Dubaje, je dnes možná ještě aktuálnější než tehdy.
Čas. Něco, co nikdo nikdy neviděl, nikdo se ho nemohl dotknout, a přesto všichni velmi dobře víme, co znamená. Buď ho máme, nebo ho nemáme. Někdy máme pocit, že ho máme jen málo – nebo vůbec.
Díky malování s umělou inteligencí jsem mohla zrealizovat své představy o čase, protože fotografie času a jeho podoby jako takové prostě možné není, asi by se ani možná fotit nechtěl. Pro mě je čas symbolem nahromaděných zkušeností, životních příběhů a také tajemství pomíjivosti. Často si ho představuji jako moudrého starce, který tiše sedí a pozoruje svět kolem sebe, protože jako čas vládne časem.
Jindy pro mě čas znamená smysluplnost. Představuji si ho jako muže v nejlepší náladě, vyrovnaného a spokojeného a přesýpací hodiny, které pomalu odměřují jednotlivá zrnka písku, tomu dávají zvláštní lesk.
Stres, ten známe bezpochyby všichni a i ten je podobou času. Jsou chvíle, kdy máme pocit, že nám hlava téměř praskne a realita kolem nás je náhle studená a černobílá, že nestíháme, že nás čas tíží.
Čas má ale mnoho podob. Ta nejmystičtější je bezpochyby věčnost. Možná si ji dokážeme představit, možná po ní dokonce toužíme, ale stejně ji nikdy skutečně neokusíme, není nám určena a myslím, že je to dobře.
Čím jsem starší, tím více se pro mě čas stává tou nejdůležitější komoditou, jakou v životě mám. V mladších letech jsem to nedokázala tak přesně pojmenovat. Ale jestli je jedna věc na světě, kterou opravdu nesnáším, pak je to věnovat čas lidem, kteří za to nestojí, kteří mi ho akorát ubírají. U věcí to tak nevnímám. Ale u lidí je to pro mě naprostá ztráta času. Na věci a projekty se dokážu připravit, některé věci nedokážu ovlivnit, dokonce jsem se smířila s mnoha ztrátami, ale lidský faktor snáším špatně. Já se snažím čas užívat všemi možnými způsoby, jak jistě víte – cestováním, prací, která mě baví a naplňuje, ale také obyčejným povalováním, lenošením nebo učením se novým věcem. Na téma čas jsem velmi citlivá a snažím se ho užít nejlepším způsobem. 
A jak to máte s časem vy?
S největší pravděpodobností podobně jako já.
Jsem velmi ráda, že mi věnujete kousek svého času a trávíte ho se mnou – ať už na mých cestách, nebo při čtení mých reportáží. Velice si toho vážím.
Do roku 2026 vám přeji především mnoho zdraví, dostatek času a všechno dobré na vaší vlastní cestě životem.
A kdo ví… možná se někdy potkáme.
…VŽDYŤ VY DĚLÁTE SVĚT HEZČÍM UŽ JEN TÍM, ŽE JSTE…
