Nastal podzim, krátké dny, dlouhé večery, sychravé víkendy. Je to prima čas na návštěvy muzeí, které patří k mým velkým oblíbám při rozšiřování mého vědění. Každá zem má svou lákavou kulturu, svou tradici. V dnešní době s veškerou moderní technikou nabízejí muzea svým návštěvníkům nádhernou podívanou. V jedno nedělní říjnové dopoledne vyrážím se svou tetou na výlet do Lausanne, do nově rekonstruovaného Olympijského muzea.
Ve venkovních prostorách obdivujeme krásu černo – bílé fotografie a historii Olympijských her – Berlín 1936, Vers 1909 a nebo sochu našeho krajana Emila Zátopka.
V muzeu se stáváte díky moderní technice součástí sportovních utkání. Najednou se ocitnete v jiném světě. Některé obrázky mne zavádí do mých dětských let, když jsem naivně obdivovala tyto hrdiny a při každé Olympiádě seděla před televizí a fandila.
Tentokrát je výstava doprovázena i velkým počtem fotografií světových sportovních fotografů, co obnáší jejich práce, nádherný pohled do zákulisí bojů, ty pocity, emoce, napětí, slzy, radost, vítězství, porážka. Jak někdy jedna jediná setina sekundy dokáže rozhodnout o všem. Užívám si ty pocity, tu sílu, odhodlání, které zde jiskří. Malá pauza v kafeterii a jedeme dál.
Za sportovní výkon následuje ocenění. O tom svědčí blištící krásná sbírka medailí ze všech Olympiád. To není jen sportovní umění, to je umění i v právém slova smyslu. Ale někdy bývá touha po uznání doprovázena podvodem. Moje cynické Já se mne ptá: Vzpomínáš na původní muzeum? Ano, vzpomínám a některá jména se vytratila a některá jsou podtrhnuta jako výstraha především v souvislosti s cyklistiou a Francií.
Stupně vítězů, letní Olympijské hry Sydney 2000. Na malou chvíli můžete vyzkoušet slávu. Jako dítko jsem stále snila, že jednoho dne také budu zažívat velké stadiony a vítězství. Teď si to vlastně na chvíli mohu vyzkoušet, neláká mne to, ale zároveň jsem vděčná, že jsem sportovně zdravý člověk. A jak vidím, dnešní děti z toho mají radost taky.
Naše návštěva se pomalu blíží ke konci, nově upravené muzeum se těší turistické oblíbenosti. Je s podivem, co dokáží lidské výkony zapříčinit.
Při cestě domů ve mě zůstávají zvláštní pocity. Když si večer chystám baťůžek do práce, zamyslím se….Premýšleli jste někdy nad tím, že my všichni jsme dnes a denně olympijští vítězové? Že každý den se snažíme dělat jen to nejlepší, že podáváme silné výkony?
Ty nádherné ženy, které pod svým srdcem nosí nový život…
Ty maminky s dětmi…
Ti otcové, muži, živící své rodiny…
Naši zaměstnavatelé, kteří nám dávají práci…
My zaměstnanci, odvádějící dobrou práci…
Personál v nemocnicích, domovech důchodců pomáhajíc nám ve zlých časech…
Silničáři, stavbaři, živnostníci, hasiči, řidiči, zemědělci, pošťáci…Je jich spousta…
Když ránko nastupujete na startovní čáru vašeho dne, těšíte se? Jak poběžíte váš životní závod, v etapách, sami, za podpory rodiny, přátel, známých, spolupracovníků? Jak vbíháte na konci dne do cílové rovinky, unavení, ale šťastní a vděčni za tento závod?
Dnešní den a ne jenom ten dnešní je věnován všem těm olympijským vítězům, bojovnikům všedního dne. To není o medailích, o slávě, o září reflektorů, o časomíře, o potlesku publika. To je o vašem životě.
…VY DĚLÁTE SVĚT HEZČÍM UŽ JEN TÍM, ŽE JSTE…
