Podzim, čas prázdnin a touha zmizet do tepla. Rozhodla jsem se pro Omán, protože bylo opět načase opustit starý kontinent a dostat se trošku dál a prostě jsem zatoužila zase po poušti a moři. Vyřídila jsem veškeré formality díky internetu hodně pohodlně a rychle.
Po přistání v Maskatu mě čekalo pár nocí v hotelu, čehož jsem využívala k poznání města, které mě nadchlo hlavně svou jednoduchostí, bez moderních prvků jako mrakodrapy a podobné věci.
Dominantou města je Sultan Qaboos Grand Mosque, jedna z největších mešit v regionu a symbol moderního Ománu. Stavba pojme až 20 000 věřících a uvnitř ukrývá obrovský ručně tkaný koberec i monumentální křišťálový lustr. Celý areál působí klidně a vyváženě, stejně jako samotná země.
Z moderní části jsem se přesunula do té historické – Old Muscat. Mezi horami se nachází sultánův ceremoniální palác Al Alam Palace, obklopený pevnostmi a státními budovami. Hned nedaleko stojí National Museum of Oman, které nabízí pohled na více než 5000 let historie země – od prvních osad až po současnost.
Večer jsem zamířila do přístavní části Muttrah. Nad městem se tyčí pevnost Mutrah Fort a pod ní se rozprostírá tradiční souq. Úzké uličky plné vůní kadidla, koření a starých řemesel mají jedinečnou atmosféru. Večer se celé místo zklidní, rozsvítí se světla a člověk jen prochází a nasává tu zvláštní kombinaci historie a každodenního života.
Po poznávání města jsem si domluvila výlet na chráněné území Daymaniat Islands, kam se z Maskatu vyráží lodí. Jde o malé ostrůvky známé bohatým podmořským životem a výskytem mořských želv. Slunce ale vykonalo svou práci a teploty kolem 37 °C mi způsobily zdravotní potíže – dvakrát mi bylo špatně.
Poté opouštím město a vyrážím do míst, kde je možné létat s dronem, což je v Ománu poměrně omezené. Dostávám se na Al Sawadi Beach, kde poznávám úplně jiný, klidnější a venkovský život.
Odtud pokračuji k pevnosti Fort Al Hazm, která mě opravdu nadchla. Tato historická bašta patří k nejzajímavějším pevnostem v zemi. Uvnitř panuje příjemný chládek, protože sloužila nejen k obraně, ale také jako sklad datlí. Procházím jednotlivé místnosti, věže i skryté části a díky audio průvodci se dozvídám příběhy o životě v pevnosti – od obrany až po každodenní fungování.
Kvůli špatné navigaci jsem se odklonila od původního plánu a dostala se na celodenní výlet, který mě nakonec naprosto nadchl. Ocitla jsem se ve Snake Canyonu, místě, kam se běžně vyráží s průvodci, a já jsem se sem dostala úplně náhodou. Už jen samotná krajina a atmosféra tohoto místa stály za to a byl to jeden z momentů, kdy jsem si uvědomila, jak nečekané situace můžou přinést ty nejsilnější zážitky.
Po těchto zkušenostech chci jet na jistotu a vydávám se po dálnici z Maskatu směrem do Nizwy. Zastavuji se krátce v Nizwa Souq a u Nizwa Fort, která kdysi tvořila centrum tohoto místa a dodnes nad městem působí velmi dominantně.
Odtud pokračuji do oblasti Al Hoota Cave. Jedná se o jednu z nejznámějších jeskyní v Ománu, kde se můžete dostat přímo dovnitř a projít si podzemní prostory s krápníkovou výzdobou. Součástí je i malé návštěvnické centrum a krátká jízda vláčkem, která vás doveze ke vstupu.
Poté vyrážím směrem na Jabal Shams. Cesta se postupně mění v prašnou a kamenitou, a i když se snažím dostat co nejvýš, k samotnému vrcholu se nedostanu – část oblasti je uzavřená a hlídaná armádou. To ale vůbec nevadí. Už samotná cesta a výhledy stojí za to. Nacházím se na okraji takzvaného „Grand Canyonu Ománu“, kde se přede mnou otevírá obrovský kaňon s dramatickými skalními stěnami. 
Zatímco východ slunce jsem si užila u moře, teď sleduji západ slunce u nejvyšší hory tohoto sultanátu. Večer si dopřávám výhled z Cliff Café s kávou a dezertem.
Takový den byl náročný a přichází chvíle, kdy se musím věnovat přesunu a dlouhým kilometrům. V Nizwě po snídani a turistických povinnostech, jako je posílání pohledů, se rozhoduji, kterým směrem se vydat. Buď přímo do Salalah, nebo podél pobřeží. Moře vyhrálo.
Po krátké zastávce v Maskatu pokračuji dál do odlehlých oblastí u moře, které nejsou turisticky výrazné, ale právě tady poznávám ten opravdový Omán – místní život, jednoduchost a každodennost.
Dalším výrazným místem je Wadi Dayqah Dam, nejvyšší přehrada v Ománu. Obrovská hráz zadržuje velké množství vody a vytváří smaragdově zbarvené jezero uprostřed hor. Nad přehradou se nachází upravený park s vyhlídkami, odkud je vidět kontrast vody a vyprahlé krajiny.
Po cestě míjím i chráněnou oblast White Sand Beach, kde si na chvíli odpočinu.
Závěr dne a následující den patří oblasti Wadi Tiwi a Wadi Shab. Wadi Tiwi je divočejší a méně turistické, vede skrz vesnice a úzké cesty, zatímco Wadi Shab patří k nejznámějším místům v zemi a láká návštěvníky na svou přírodní scenérii a vodní prostředí.
Cestou dál podél pobřeží se nabízejí úžasné scenérie. Navštívím významné místo Ras Al Jinz Turtle Reserve, jedno z nejdůležitějších hnízdišť mořských želv v této oblasti.
Měla jsem obrovské štěstí zúčastnit se jak večerní, tak i ranní prohlídky. Jak sami rangeři říkali, nebylo to vůbec samozřejmé – a o to silnější to byl zážitek. Podařilo se nám vidět velké želvy při kladení vajec, které se na toto místo vracejí po desítkách let přesně tam, kde se samy vylíhly. Zároveň jsme byli svědky i opačného okamžiku – malinké želvičky se právě líhly a vydávaly se na svou první cestu do moře.
Odtud mě čekají další dlouhé stovky kilometrů podél pobřeží. Téměř šest set kilometrů cesty, než se dostanu do přístavu Duqm. Duqm je dnes strategicky velmi důležité místo. V posledních letech se rychle rozvíjí jako průmyslový a logistický uzel – nachází se zde jeden z největších hlubokomořských přístavů v regionu, loděnice i rozsáhlá ekonomická zóna. Právě díky své poloze na pobřeží Indického oceánu má velký význam pro mezinárodní obchod. Pro běžného cestovatele to ale není místo, kam by se vyloženě musel vydat za zážitky. Je to spíš tranzitní bod na dlouhé cestě.
Odtud se rozmýšlím, jak dál. Recenze nejsou vždy jednoznačné, ale nakonec se rozhoduji vydat do rezervace Arabian Oryx Sanctuary. Tato oblast je známá především ochranou přímorožce arabského, který byl ve volné přírodě téměř vyhuben a právě tady se ho podařilo znovu vrátit zpět do přírody. Dnes tu žijí stovky těchto zvířat a rezervace patří k nejvýznamnějším projektům ochrany přírody v Ománu.Zároveň se ke mně dostává naprosto nečekaná zpráva – pohledy, které jsem posílala z Ománu, dorazily do Švýcarska už po pěti dnech. Za mě absolutní senzace.
Večer dojíždím po nekonečných kilometrech až k moři do Ash-Shuwaymiyah, kde chci přenocovat. Zastavuji se ve třech restauracích, ale všude sedí jen muži a rukou mi dávají jasně najevo, že mi vařit nebudou. Další restaurace je odtud 80 km vzdálená. 
Za odměnu mi ale Omán další den ukáže svou nádhernou stránku. Čeká mě cesta téměř až měsíční krajinou, kde se střídají prázdné pláně s dramatickými útesy a dlouhými úseky pobřeží, fantastické pózy velbloudů u moře.
Po dlouhé cestě se dostávám do Salalah, kde se atmosféra výrazně mění. Najednou se vracím do modernějšího prostředí – více lidí, provoz, obchody a běžný městský život. Je to místo, kde se potkává tradiční Omán s jeho současnou podobou. Po dnech na cestě je to návrat do civilizace, kde si člověk může dopřát pohodlí, jídlo i odpočinek, než se vydá dál.
V okolí Salalah se vydávám dál, až téměř k hranicím s Jemenem, do vesničky Dalkut, která mě naprosto okouzlila. Velbloudi u moře, zvířata na každém kroku a klidná atmosféra dávají tomuto místu úplně jiný rozměr. Je to hospodářská část Ománu a zároveň místo s nádhernými západy slunce.
Hned ráno to samé, akorát obráceně – východ slunce, ospalé očička zvířatek, lenošení u moře a cesta mezi stády na silnici zpět do civilizace. 
Dostat se hlouběji do pouště se mi nepodařilo, protože některé oblasti jsou přísně hlídané armádou a projíždím i několika kontrolami. Další dny proto věnuji cestám do okolí, například směrem na Thumrait a dál do míst, kde už prakticky není vůbec nic – jen prostor, ticho a krajina.
Navštěvuji také Wadi Dawkah, jedno z nejvýznamnějších míst spojených s kadidlem. Rostou zde stromy kadidlovníku, ze kterých se nařezáváním kůry získává pryskyřice – kadidlo. Tato surovina byla po staletí jedním z nejcennějších obchodních artiklů a právě Omán patřil k hlavním centrům jejího obchodu.
V Salalah si dopřávám návštěvu muzea Frankincense Land, kde se dozvídám více o historii této vzácné suroviny. Kadidlo propojovalo obchodní cesty mezi Východem a Západem a mělo význam nejen náboženský, ale i léčebný a kulturní.
Za mě byl Omán, i přes současnou situaci, dalším silným cestovatelským zážitkem. Až na dvě drobnosti jsem se nesetkala s žádnými problémy. Dokonce jsem se vrátila s penězi zpět, což se mi na cestách ještě nestalo. Náklady na auto i přespávání byly naprosto v pohodě a ceny paliva jsou ve srovnání s Evropou zanedbatelné. Jako turista a sama žena na cestách jsem se tady cítila dobře.
Pokud vás tahle cesta zaujala, krátký trailer si můžete pustit na YouTube kliknutím zde https://youtu.be/mGjWNERA9lg?si=3QHj3ixOwydciz1G
A pokud chcete vidět víc, k dispozici je přibližně sto minut dlouhý film o krásách této země na mém E – shopu https://www.helenea.com/cz/eshop/
Tak šťastnou cestu i vám… a třeba někdy zase na viděnou.
