Sobotní zářijové ránko, ještě ospalé sluníčko mezi mráčky. Můj věrný Dragon natankovaný, připravený, brumlání motoru. Dnes je jeden z mnoha dnů několikaměsíční sklizně.
Jemný vánek s nádechem podzimu. Vítá mě hospodář Elmar a jeho pomocníci, brigádníci z Polska – moderní nomádi, kteří po sezóně poputují dál – domů, k vinařům, jiným hospodařům.
Nastala sezóna, vezeme brambory ve velkém. Během dvou hodin naložím 24 tun hnědých kuliček, které nám darovala země a které se staly neodmyslitelnou součástí našeho jídelníčku. Je to dlouhá cesta než se dostanou na náš talíř. Kolik lidí se stará o to, abychom se měli dobře. Víte jak poznáte, že jste u hospodáře? Pohostí vás…
Je pondělí ráno a já mířím švýcarskou dálnicí ke skládce: zde probíhá vážení, kontrola kvality, fritování, ale taky pozdravit jiné hospodáře a požvatlat s personálem. Zde čeká brambory jejich osud: čipsy, hranolky, Děda Mráz a nebo jako zásoby skladování v tmavých komorách. Po složení nás čeká opět vážení a Dragon mě unáší zpět pro další várku.
Když se zadaří, usedám k obědu s Elmarem a jeho pomocníky. Je to krásné gesto: ne vždy mám na svých cestách čas na oběd, ne vždy parkoviště pro Dragona a ne vždy stojí nabízené jídlo za ty peníze. A tak jde den za dnem, 6 dní v týdnu přes tři měsíce za každého počasí.
Zemědělství nezná hodiny a tak jsou některé obrázky z brzkého rána a jiné z pozdního večera. Jiný zákazník, jiný způsob skladování a tak nakládám paloxy o váze 1100 kg. Čekají mne opět čipsy a vážení.
Dnešní otázka zní:
Vážíte si brambor? Ne všichni si je smí dovolit.
Poděkujete vděčně nad bramborovým pokrmem za tento dar? Je to potrava vegánků, vegetariánků, nás všežvýkálků a taky zvířátek.
Dokázali byste takto pracovat celé dny? Já ne.
Dnešní den a nejenom ten dnešní je věnován bramborám a hluboko s respektem v srdci všem těm brigádníkům, pomocníkům, hospodařům, kteří se nadřou dlouhé dny za každého počasí, abychom se měli dobře.
…VY DĚLÁTE SVĚT HEZČÍM UŽ JEN TÍM, ŽE JSTE…
