A opět je další rok za námi a jak již víte, ohlédnu se za uplynulým rokem. Můj nový rok začal opravdu senzačně. Hned první týden se mne rozhodlo moje auto bojkotovat – ani ne 300 metrů od benzinky. A k mému štěstí byly ještě dvě pumpy mimo provoz.
Natankuji Petku skoro plnou za dva franky a mašíruji zpět nocí k autu, naplním a jedu zpět k benzince natankovat. Něco takového se může stát. Po příjezdu domů hlásí média ( nepodstatnou ) zprávu, že nejbohatší muž planety se bude rozvádět.
Moje hubaté cynické Já je nadšené – konečně někdo pro nás. Podstatná věc – když se na toho pána podívám, je jasné, že to musí být velice inteligentní muž, ale za všechny peníze světa mi nevleze do domu. Moje cynické Já je uražené a vytýká mi, že jsem povrchní a nehledím na vnitřní hodnoty. O den později je znám také důvod rozvodu – je v tom jiná žena. Moje hubaté cynické Já už mudruje: Tak ten nám do baráku fakt nevleze a shrnuje údaje: Jestli se chceme stát milionáři, musíme si nabalit miliardáře.
Můj Peugeot mne zlobí dál – ještě dvakrát bez benzínu a jednou byla prázdná baterie. Když bydlíte u provozovatele garáže Peugeot, dostanete vkusné dárečky. Tento rok to byl kanistr. Moje cynické Já si dělá starosti, jestli nezačínám hloupnout a neumím správně tankovat. To se sama sebe ptám taky, a tak nechám zkontrolovat pumpu. Vše je v pořádku.
Až do večera. Pumpa odmítá poslušnost a Pežošek se nechá vést. Přivřu oči – pro jednou to není tak tragické. Moje hubaté cynické Já už hloubá – a není čas koupit nové auto? Bohužel ne, studium je ve Švýcarsku velmi drahé, musíme vydržet. A toho se držím.
S přicházejícím jarem se oklepu a vystavím své obrazy ve Schmitten v kavárně Madlen’s. Dostává se mi velmi pozitivní a přátelské odezvy, obrazy získají obdiv a na mé konto Helenea na ochranu přírody a pomoc zvířátkům přibyde pár franků, které letos ještě investujeme.
Rok 2019 se i nadále nesl ve znamení školy a vzdělání – například bonbóny Kinder jsou sladkou oporou nejstarším studentům.
Když duše mlsá, je třeba udržovat tělo. Věnovala jsem se opět víc sportu a moje hubaté cynické Já to kompenzovalo mlsáním – že prý je to vyvážené. Díky pohybu jsem potkala spoustu prima lidiček a navštívila jsem krásná místa.
Nastal čas prázdnin, i já mám studijní volno, i přesto pracuji, protože prázdniny si chci udělat až na podzim. Poslední pondělí v červenci mne pozve šéf na snídani do kafeterie Madlen’s, kde visí mé obrazy. Přesně pod ně si sedneme a povídáme si. V případě, že umíte číst mezi řádky – ano, můj šéf mi řekl, že končí s provozem a firmu převezme někdo jiný.
Oki, nenadělám nic, příští sobotu máme všichni jeho zaměstnanci sezení. Předsevzala jsem si, ať už to dopadne jakkoliv, nenechám si ničím zkazit víkend. S novým šéfem přichází nová pravidla a také budou padat hlavy. Moje cynické Já se se mnou vsází: Vsadíme se které?
Po pohovoru jedu na kole do přírody, zelená barva uklidňuje. Tentokrát mi moje cynické Já radí, abych jela naši trasu obráceně. A proč ne – rozhodnu se prozkoumat jinou cestu a jak zjistím, později se připojím zase k původní trase. Moje cynické Já se mne ptá: Víš, co to znamená? Jo, cíl neustále před očima a dosáhnout ho oklikou.
Přesně takové momenty mi dávají motivaci a moje hubaté cynické Já, přesně tak, jak je cynické, se mne ptá: Ztratili jsme zase práci, nekoupíme si svůj kamion? Musím se smát, tak dlouho, dokud nemám odstudováno, nesmím koupit kamion. Moje hubaté cynické Já ale neposlouchá a už plánuje: A kterou barvu chceš? Barvu České republiky, Evropské unie nebo Švýcarska? Naštěstí se ty barvy dají společně kombinovat!
S výpovědí v ruce a vizí nové práce jedu po dvou letech do České republiky. Ještě před odjezdem se hlásí o slovo mé auto. Zase pumpa, tentokrát malá hadička. Jak tam tak stojím a samozřejmě nikdo nejede a čekám na své domácí, kteří mne odtáhnou, ptá se moje cynické Já: Není čas na nové auto? Ne. Napadá mne ona věta: V časech dobrých i zlých. Hadička opravená, mířím na Moravu. Užiji si krásný, odpočinkový čas a z výtěžku za mé obrazy adoptuji dravce v záchranné stanici. Moje malé cynické Já je šťastné.
Po odpočinku začíná nová práce. Nový šéf, nové hračky, nová dobrodružství. Moje akční cynické Já je nadšené a já s ním, sedím zase tam, kam patřím – sedlám krásné koňské síly stáje Mercedes – opravdové potěšení z jízdy. Dobrá pracovní doba a střídání různých jezdítek mi umožňují zvládat vše – studium a život šoféra z povolání. A ještě jedna věc je pro mne nová – i když nejezdím vlakem, učím se v dopravní zácpě, co to znamená, když vám jede vlak.
Drobnosti a dárečky mi zpříjemňují život a přitom jsem směla vyfotit jednu z mých nejdůležitějších fotografií ( o tom v příští reportáži ). Těším se dobrému zdraví, moje hubaté mazané cynické Já si myslí, že to není dáno výkony, ale odměnou. A Pežošek mne zlobí vesele dál – výfuk, brzdy, topení. Ale motor jede na plné obrátky. Vozí mne nadále věrně dál a nevzdává se.
Co nám přinese rok 2020? Hodně a je to jedno, těším se, že z toho vytěžím zase to nejlepší. To staré a nepotřebné ponecháme minulosti. Přeji vám z celého srdce všechno nejlepší. Ať mne vaše myšlenky provázejí na cestách do neznáma. A kdo ví, třeba potkám právě vás.
…VŽDYŤ VY DĚLÁTE SVĚT HEZČÍM UŽ JEN TÍM, ŽE TU PROSTĚ JSTE…
