91 0

Je sobota ráno, vyjíždím směrem Schwarzsee. Je -7°C a na mne čeká napínavý den. Dnes nejedu na lyže, dnešní den strávím se Záchrannou službou Schwarzsee. Sekce vzniklá v roce 1976 a záchranáři, kteří bez honoráře vyrukují 365 dní v roce. Jejich revír čítá náš okrsek a dva okolní. Pomáhají lidem v nouzi a zraněným v horských polohách.

 

 

Přicházím ke skupině – je jednoduché je najít – mají typické žlutočerné oblečení, moderní a přesto nenápadné. A hned se vám záchranáři dostanou do srdce.

 

 

Jako každý rok se dnes koná pravidelné zimní cvičení. Již před několika lety jsem se zúčastnila, některé znám a další, především ti mladší, se časem připojili. To mě těší, neboť záchranářství není jednoduché, vyžaduje fyzickou kondici. Záchranné akce v horských polohách se odehrávají často na nepřístupných místech, proto je třeba zdatné lyžaře, lidi se sněžnicemi. Teď‘ už ale začínáme a po povinném začátku a organizaci můžeme začat.

 

 

Dnes jsou s námi dva lékaři z Bernské nemocnice Inselspital. Moje cynické Já je pyšné, v jaké společnosti se to nacházíme. Vyjíždíme lanovkou Kaisereggbahnen k místu cvičení, cestu si krátím povídáním s Almou, zaměstnankyní místních lanovek. Pracuje jako zdravotnice na lyžích – „Patrouille“ – hlídka, patrola na sjezdovkách. Stráví s námi dopoledne než se vrátí na odpolední směnu. Na místě nás rozdělí do skupin, připraví se vybavení s nádhernou kulisou hory plné pohádek za zády. Čekají nás různé úkoly.

 

 

Jako první hledáme zasypané pomocí známého přístroje Barryvox. Je slyšet typické pípání, na řadu přichází sondy a lopaty.

 

 

U chaloupky Obere Mitzlere je školení medicíny. Tady šéfuje Raphael – lékař z Inselspital Bern. Před námi se rozprostírá další nádherná kulisa – hora Spitzfluh. Hovoříme o údajích pacienta – Marc, 35 let – po 26 minutách má slabý dech. Chlapi trénují na panáčkovi masáž srdce.

 

 

Kde se pracuje, je třeba trochu osvěžení – člověk se hned cítí líp a dodá kalorie do krevního oběhu. Moje cynické Já už žvatlá – to se nám může později ještě hodit!!! Krátká pauza na vydechnutí s prvními paprsky slunce je za námi.

 

 

Sluníčko s sebou přináší motivaci a diskuse se rozjíždí – které jsou tři příčiny úmrtí v lavině – mechanická způsobená tlakem sněhu, smrt udušením a tzv. zdánlivá smrt. Další okolnosti, které slouží pro úspěšnou záchrannou akci jsou opatrné zacházení, zábrana dalších zranění, aby se zabránilo úmrtí.

 

 

Teplota těla ve sněhu rychle klesá, je třeba udržovat pacienta v teple všemi možnými prostředky. Jednu pozitivní stránku ale ta zima má – chrání mozek. Moje cynické Já už mudruje: Tak to by muselo spát hodně lidí v lavině!

 

 

O kousek dál se rozprostírá krásný svah. Tady chlapi trénují hledání. Sondy a lopaty přichází na řadu. Dle komanda od Dominika se bude propichovat po kouscích do sněhu, tak mohou najít zasypanou osobu.

 

 

Teď‘ musí pacienta vyhrabat, v krátkých intervalech se chlapi střídají, protože nyní jde o vše a práce je velmi úmorná.

 

 

Během oběda se mne vedení sekce zeptá, jestli bych chtěla pomoci u tajné mise. Moje cynické, dobrodružné Já je samozřejmě hned pro a už se moc těší, jak teď‘ zúročíme tu štaprlku. Na předem rolbou připraveném laviništi u lanovky Riggisalp budu simulovat částečně zavalenou lyžařku. Samuel a Dominique mne zahrabou do sněhu, ruka pro práci s kamerou zůstane volná. Dle dohody mne překvapila lavina, kterou spustilo pět lyžařů mimo sjezdovku. Bude mi zima, mám být trochu mimo mísu a mám ránu na pravé ruce.

 

 

Po několika minutách přichází první záchranáři – lékař a pomocník. Ptají se mne, jestli je vše v pořádku, ošetří mne, posadí do sáněk. Přijíždějí další záchranáři, neboť‘ pět dalších osob – tentokrát testovacích panáků – leží pod sněhem.

 

 

Teď‘ je třeba vše, co jsme zažili dopoledne. Někteří musí na svah, sondují zde po dvou osobách, které také naleznou. Další dva musí být vyhrabáni a okamžitě nastává resuscitace, čas běží. Vše je řízeno komandantem, jsou zaznamenávány přesné pozice, přes vysílačku koordinováno s lékařem v laviništi. Chybí ještě jedna osoba – bude se sondovat a přesná metoda postupu na druhý pokus zaznamenává úspěch. Nyní je třeba silných paží – bude se hrabat, chlapi pracují rychle a po chvílích se střídají.

 

 

Bohužel pozdě – pacient, resp. panáček bez čehokoli – je lékařem označen za mrtvého. Cvičení skončilo – na řadu přichází zhodnocení situace. Ze začátku to šlo trochu pomalu a ospale, ale s přibývajícím tlakem a závažností situace se vše organizovaně rozběhlo. Je to konstruktivní kritika na mančaft.

 

 

Nemám, co bych řekla – síla přírodních živlů s sebou přináší vždy nové výzvy, pomoc nemůže nastat dle plánu stejným způsobem. V některých místech v našem okolí dokonce není ani signál. Každá situace je jiná. A já si myslím, že si často lidé dělají problémy sami.

 

 

Nastal čas zabalit věci a vrátit se do údolí.

 

 

Chlapi posbírají všechen materiál, Markus se poveze jako pán v saních. Tak můžou chlapi trénovat strmý sjezd. Na to je třeba siláků, protože veškerá váha tlačí směrem dolů. Všichni sjedeme bez úhony, nastává inventura materiálu. Někteří si ještě dopřejí pití v místních barů a pak už domů.

 

 

Pro mě to byl nádherný zážitek, užívala jsem si ho plnými doušky a jsem moc ráda, že jsem se směla podívat do zákulisí horské služby. A pochopitelně mám už zamluvený další termín – cvičení v létě. Datum mám už zapsané v kalendáři, těším se už teď‘. Co dodat? Tento rok (2023) je zatím klid, to bude ale asi slabou zimou bez sněhu. Vloni vyrazili desetkrát. To mi nepřipadá moc, na druhou stranu už jen to cvičení bylo velmi náročné, záchranáři musí vyrazit na místo bez ohledu na situaci svého všedního dne. A přesně tady moje cynické Já šeptá: Vždy tak opatrně, aby jich nebylo třeba.

 

 

Přeju všechno dobré. Další příběh z hory plné pohádek je u konce a mí čtenáři to už znají:

Dnešní den a nejen ten dnešní, je věnován všem záchranářům a záchranářkám, kteří jdou do akce tak statečně, organizovaně a s plným nasazením.

…VY DĚLÁTE SVĚT HEZČÍM, UŽ JE TÍM, ŽE JSTE…

 

 

Tento rok jsem se rozhodla, rozvinout se umělecky a celou dobu jsem natáčela. Doporučuji vám kafe nebo teplý čaj, posad’te se v pohodlí domova. Na film klikněte zde https://youtu.be/dUmgvfTZdak

Mou práci můžete finančně podpořit na paypal.me/bloghelenea . Výtěžek poputuje na organizaci REDOG – Švýcarský spolek na výcvik záchranářských psů. Mockrát děkuji.

Sdílet příspěvek

Schwyberg – žijte svůj život a mne nechte žít

« Předchozí příběh

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..