519 0

02:30, budíček zvoní, letím z postele. Dva dny po úplňku, svítí silný měsíc, světlo jako za bílého dne. Je sobota, den, kdy normálně peru, halda prádla na mne hledí lítostivě z prádelního koše. Moje slavné cynické Já má ale lepší nápad: Pojďme do hory plné pohádek! Dnes přece světem zazvoní zvon! Popadám kameru, dnes se poženou jalůvky přes průsmyk hory Kaiseregg, jdeme pomáhat.

 

 

Je tma a ticho, v klidu vyjíždím do hory plné pohádek. Začínají se sjíždět i jiní pomocníci: mladí lidé, přátelé, rodinní příslušníci, hospodáři. Je 04:30 když dorazím na místo – v úpatí hory Kaiseregg, na salaš na 1558 m.n.m Grossriederhuus. Odtud poženeme obrovské stádo jalovic na druhou stranu Kaiseregg, na Kaisereggalp, kde tráví celé léto. Někteří pomocníci už zdolávají příkrý výstup na Kaiseregg, do průsmyku, nejtěžší části naší poutě.

 

 

I já se vydávám na tuto pouť. A pomalu začíná probouzet se svět. Hlas kukačky ohlašuje 05:17, hvízdání a halekání hospodáře, stádo se vydává na svou cestu.

 

 

Začíná silné stoupání, míjíme lyžařský vlek. Zde je stinná strana a nejstrmější svah hory Kaiseregg. Do zad nám hřejí první sluneční paprsky a my se díváme na unavený Měsíc, který se pomalu chystá ke spánku.

 

 

Stádo zpomaluje. První zvířata dorazila do soutěsky, kde vystupují výš po jednom. Pozorujeme zpovzdálí tuto scenérii. Ikdyž to vypadá jednoduše, opak je pravdou: výstup je velmi kamenitý, je třeba jít opatrně. I my musíme dávat pozor na zvířata, aby se nerozprchla, tráva je lákavá, ale svah je zrádný, jeden špatný krok a následky mohou být fatální. Ve stádě jsou mladé jalovičky, ale i takové, které jsou v začátcích březosti.

 

 

I my se konečně dostáváme do soutěsky. Trpělivost a klid, těm pomalejším je třeba trošku pomoci, ale pro mou kameru je to moment, kdy mohu zachytit atmosféru a náročnost této cesty. V létě v době turistické sezóny zde prochází na tisíce návštěvníků, v zimě je tato část naprosto nepřístupná kvůli množství navátého sněhu a lavinového nebezpečí a zjara je třeba provést úpravy.

 

 

Dostáváme se soutěskou, všichni bez problémů, vystupujeme na Kaisereggpass. První výletníci, kteří na vrcholu Kaiseregg pozdravili svět a vrací se. A nás čeká sestup dolů na salaš Kaisereggalp. Je to ta jednodušší část naší cesty.

 

 

Ke konci přichází ti, kteří ráno vyrazili do soutěsky jako první. Fredo, spokojený hospodář a pomocníci, ani ne tři hodiny práce za námi. Přesto to bylo náročné: zvířata chtějí pít a začíná jejich devítitýdenní pobyt zde, v úrodnosti hory Kaiseregg, na místě, kde se půlí kanton Fribourg a Bern. Jiná cesta pro zvířata sem nevede.

 

 

V horách začíná léto, i zde na 1600 m.n.m má sluníčko svou sílu. Mladí kluci pomáhají ustájit zvířata, je čas je zkontrolovat, nechat je odpočívat. Je ale taky čas na odměnu, přes čtyřicet lidí zde pomáhalo, aby stádo 134 jalovic zdravě přešlo soutěskou hory Kaiseregg. Je to tradice, která se traduje od nepaměti. Vyřezávky na trámech salaší začínají někdy rokem 1780.

 

 

I na nás čeká odměna: výborná polívka od hospodářovi ženy a pití. A nádherné odpoledne na terase, trošku toho žvatlání. Moje slavné cynické Já pomalu zjišťuje, že doba naší odměny je mnohonásobně vyšší než doba naší práce, načež se ho ptám, jestli to chce obráceně? Mě to připadá spravedlivé. A koneckonců je sobota.

 

 

Ale i pro nás nastal čas rozloučit se a vrátit se zpět. Ještě pár posledních slov a rozloučení s hospodařem Fredy a jeho rodinou a je čas vyrazit.

 

 

Pod taktovkou sourozenců Linda & Herrmann se vydáváme trošku jinou cestou zpět. My “mladší” si užíváme jejich příběhů a vědomostí. Nyní je to v Alpách jako v pohádce, kytinky všech druhů a barev, také obdivujeme krásu okolí a jako vždy na takových cestách kvízové otázky: a to je která salaš? A já spokojeně fotím a moje slavné cynické Já si spokojeně brouká: Chceme vědět vše a jak směšně malí jsme….

 

 

Cesta nás vede zpět pod soutěsku hory Kaiseregg. Další výletníci, typický krásný víkend láká spousty lidí na výlet. Cítím se šťastně, všude se válí čerstvá hovna, spokojenost vládne. Linda nám vypráví i nešťastné příhody, kdy zvířata ztratila rovnováhu a svalila se hluboko dolů pod svah. Také nepřízeň počasí, zima, déšť, sníh, které doprovázeli jejich pout´ v minulých letech.

 

 

Vrácíme se zpět, kde vše ráno začalo. Uběhlo dvanáct hodin. Dvanáct nádherných hodin, které mi zůstanou navždy zaryty hluboko v srdci. Prázdná cesta a Grossriederhuus na 1558 metrech. Ještě poslední dojmy z dnešního dne. Je čas opustit horu plnou pohádek a vrátit se do reality všedního dne. A moje slavné cynické Já mi šeptá: doma Tě čeká prádlo…A moje božská Línost mu odpovídá: Za týden je taky sobota…

 

 

A co vy? Na co myslíte, když slyšíte slovo Švýcarsko? Na sýr, fondue, jejich výbornou čokoládu, na Latte Macchiatto? Vše koupíte v obchodě, přes internet. Ale kde to všechno začíná? Kdo ví, třeba právě u nás v úrodnosti hory plné pohádek…

 

Dnešní otázka zní:

Už jste někdy pomohli hospodářům v horách? Je to nádherný zážitek…Někdo musel nachystat ohrady, někdo opravil ty schody, někdo ty zvířata bude hlídat…

A co mléčné produkty? Jste vděčni za tento dar? Je to předlouhá cesta než se vše dostane až k nám.

Dnešní den a nejenom ten dnešní je věnován všem lidem hory plné pohádek. Všem těm lidem, kteří se starají o to, abychom si mohli v klidu vychutnat dary naší země.

 

…VŽDYŤ VY DĚLÁTE SVĚT HEZČÍM UŽ JEN TÍM, ŽE JSTE…

 

 

 

 

 

 

Sdílet příspěvek

…Pomáháme…

« Předchozí příběh

Jaun 2018 – když horské léto končí

Další příběh »

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..