536 0

 

Sluníčkové, ještě krásné, hřejivé středeční odpoledne pozdního zářijového dne. V rychlosti naloženo, vezeme materiál na organizaci velkého svátku v obci Plaffeien v předhůří hory plné pohádek.

 

 

Je sobotní ránko, sluníčko, výborná nálada, švýcarský kroj, švýcarská tradice, krásná příroda: přesně tak, jak mám můj druhý domov zarytý hluboko v srdci.

 

 

Obyvatelé obce Plaffeien, davy lidí na pokraji silnice, našinci, mladí, ještě mladší, turisté lačnící po fotografiích ze země čokolády. Všichni vzdávají holt hospodařům, krojovaným farmařkám a jejich dětem a pomocníkům, kteří se po více jak čtyřech měsících v horách vrací domů do údolí, kde traví zimu.

 

 

Překrásné farmařky, krásná, zdravá a nazdobená zvířata stojí dnes v centru dění. Moje slavné cynické Já se mne pta: To šli přes pivovar? Ne, tady žádný neni, ale co se piva týče, jsou muži vždy vyzbrojeni na výbornou.

 

 

Ke konci se žene stádo největší a nejrozmanitější: krávy s telátky, jalovice různých ras a býk. Vesnice slaví, muzikanti hrají, hezká servirka nabízí něco k pití. Zvířata se vrací zpět ke svým majitelům, někteří do dalekých kantonů. Je to dlouhý pochod a únava je znát téměř na všech.

 

 

Hospodář Moritz a jeho lidé mají ruce plné práce. Velké stádo musí být správně rozděleno, neboť každý majitel chce mít opět svá zvířata ve stáji. Není to vždy jednoduchá činnost, znáte ten pocit, když se vracíte s dětmi z prázdnin domů? Vládne radost a pořádek? Ne vždy, že? U zvířátek to není jinak. Zde v horách žijí svůj spokojený život, aber jednoho dne ty prázdniny prostě končí. Papírování, kontrola ušní známky, kde je telátko, kde jeho matka? Je to divoký západ, ale opravdová podívaná pro diváky.

 

 

Nejlépe se chovají mamánci. V tomto se ten zvířecí svět neliší od toho našeho, protože ti mamánci se nejradši drží maminky a zde je to naprosto výhodou.

A krásný den pokračuje dál zábavou, muzikou a večerním pobavením.

A co zůstane? Posraná silnice a někomu asi kocovina. Obojí přejde dřív nebo později. A přenádherná vzpomínka.

Možná se ptáte, proč zrovna první příspěvek začíná rozloučením? Protože kde něco končí, začíná něco nového. I v hoře plné pohádek. Ale o tom zas příště.

Dnešní otázka zní:
Pomohli jste už hospodáři? Já jo…
Strávili jste léto v horách? Ja jo…
Dokázali byste tak trávit léto? Já hned…
Zúčastnili jste se už takové tradice?

Dnešní den a nejenom ten dnešní je věnován s láskou v srdci všem těm farmářkám a horalům někde v horách, kteří se neúnavně starají o zvířata. A té nádherné dobové tradici, která dělá Švýcarsko tak krásným.

…VY DĚLÁTE SVĚT HEZČÍM UŽ JEN TÍM, ŽE JSTE…

 

 

Sdílet příspěvek

Jaro v hoře plné pohádek

Další příběh »

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..