Je brzo ránko, sluníčko se směje na do celého světa. I náš Elswil se probouzí do nového dne. Moje slavné cynické Já mne táhne z postýlky a chce jet na výlet. A proč vlastně ne?
Dálnicí A12 pádím k velké atrakci našeho kantonu. Jako vždy v tuto dobu zjara se vypouští přehradní nádrž Greyerzersee a ostrůvek Île d´Ogoz láká k návštěvě. Greyerzersee je svými 13,5 km nejdelší vodní nádrž Švýcarska. Momentálně je 13 metrů pod normálem na 664 metrech. Je ještě brzo – kapitalismus a masová výroba má svou paradoxní stranu – jsem tu sama. Ostrůvek Île d´Ogoz vznikl v roce 1948 po ukončení prací na vodní nádrži. Užívám si sluníčka na škraních, jdu přes jezero a za chvilku jsem tam.
Ačkoliv je to jen malý kousek světa, život se zde nezastaví – ptáčci, včelky, Pan Šnek spokojeně zařadí svou rychlost. Stoupám na ruinu věže, které pochází někdy ze 13. století. Užívám si výhled – golfaři už golfujou a nahání své míčky, dálnice se připravuje na velikonoční nápor. A objevují se první návštěvníci, klidná hladina svádí k romantickým myšlenkám.
Romantika ostrůvku svádí k posezení, malá přestávka je prima. Přicházejí návštěvníci, děti mají školní prázdniny. Svačina popapaná, nelze odolat a tak pokračuji ve focení. Za normálního stavu vody lze k ostrůvku přijet čluny, ostrůvek je oblíben pro svatbychtivé, různé akce, výlety.
Přitahuje mne kraj břehu. Pode mnou se rozprostírá 75 metrů záhadné hlubiny. Co vás napadá? Je tam dole možný život? Tady se dá rychle ztratit. Napadá mne spousta otázek. Pomezí o 9,5 km čtverečních s 15 obcemi, 64 stavbami a historickým mostem byli v roce 1948 zaplavených a nádrž přinesla nové aktivity: rybaření, vodní sporty, toulky krajinou, turistika. Vodní nádrž slouží k výrobě elektrické energie.
Loudám se zpět k autu, přicházejí další návštěvníci. Na parkovišti parkuji vedle odpadkových košů. Jestli to něco přinese? Přinese – za celou procházku ležel na zemi jeden ubrousek a zapalovač. Zapalovač jsem tam nechala ležet na viditelném místě. Znáte organizované kuřáky? Slečno, prosím vás, máte sirky? Takový bude jistě rád.
Můj výlet naším krajem pokračuje dál. Ani ne o dvacet kilometrů dál se nachází další velká perla našeho kantonu: zámek Château Gruyerès. Jeho malebnost mne vždy dostane. Najednou objevujete se ponoříte do epochy 13. století. Hned zkraje vás ťukne do nosu to, čím je Švýcarsko světově proslulé: jemná vůně čokolády. Mistr Čokoládka vyrábí s nadšenými dětmi velikonoční zajíčky. Hodiny odbíjí dvanáctou. Terasy se pomalu zaplňují, místní speciality lákají k ochutnávce. Je libo královský oběd?
Využívám této výsady a dopřávám si lehký oběd – salát a špek, rajčátka a sýr. Procházejí turisté jazyky jako čínština, ruština, francouzština, španělština a čeština mi zní v uších. Se švýcarským sýrem na jazyku a poslouchajíc mateřštinu – co víc si přát? Moje slavné cynické Já mne popichuje: Upřesni to s těma Čechama! No dobře, byli to Čecháčci, nebyli z Moravy, odkud pocházím. Moje slavné cynické Já je velký vlastenec.
Motivovaně pokračuji dál. Míjím Muzeum HR Giger. Svým svérázným pohledem do vzdálených dimenzí vytvořil Hans Rudolf Giger nezapomenutelný styl a byl za svou práci na filmu Vetřelec odměněn Oscarem. Chuť na aperitif v Baru Aliens? Vycházím na zámek. Má platební karta mé banky umožňuje nám členům vstup zdarma. Vstupují na nádvoří, kde probíhá malá výstava. Moje slavné cynické Já se ptá: Jak tehdy žili? Jak vypadal jejich den?
Procházím se zahradou, princezny z jiných zemí se nechají rychle portrétovat kamerou Mistra Telefona. Okna nastolí hranici dvou světů – výhled ze 13. století do dnešního moderního světa – krávy se spokojeně pasou. Ikdyž je venku teplo, vevnitř je chladno. Jak chladno muselo být v zimě?
Jedna síň nabízí další zajímavou výstavu – dila různých umělců. Barevná kompozice zámku Gruyerès pohledem malíře. Další příznak historických míst a minulosti ( a nejen jí ) – boje, mužská moc, bitvy.
Je čas se vrátit. Ještě jednu, kterou byste neměli propásnout: Dezert Double Rahm s ovocem. Směs červených plodů a smetany na vznešeném ubrousku udělá ušlechtilou tečku za dnešním dnem. Na terase restaurace to žije – Fondue, Raclette, spousta cizích jazyků. Turisté, Švýcaři, moje slavné cynické Já a já, cizinec žijící ve Švýcarsku.
Všechno má svůj konec a z nádvoří se dívám do moderní společnosti, která mne čeká. Ještě krátké ohlédnutí zpět – jak to vypadá za kulisou? Lidé zde žijí svůj život na zámku, chráněni mohutným cimbuřím.
Jedu domů. Dokumenty a listiny Švýcarské Helvetie čekají na mou pečeť. Oblékám si svůj rytířský šat a vyjíždím za svými koňmi. Žijeme opravdu jinak než ve 13. století? Moje slavné cynické Já si brouká, že materiálně jsme se bezpochybně zdigitalizovali…ale názorově? Jsme někde v kolébce pravěku…Realita všedního dne mne pohlcuje, z princezny se stává Popelka, po princi ani vidu ani slechu. Přidávám plyn a jedem směrem Curych a Velikonoce a nové zážitky. Přeju vám krásné, pohodové Velikonoce. Brzy naviděnou.
