Je čtvrtá hodina ranní a nastal čas vyjet. Je hluboká noc a já se spontánně vydávám za dalším zajímavým výletem. Nemusíte do zahraničí a nebo jezdit kolem světa, i v okolí domova je hezky. Ujíždím dálnici směrem Innertkirchen. Nikde ani živáčka a já si užívám pomalu stoupají si cestu k průsmyku Susten.
Svět se pomalu probouzí. Tady na 2224 m n. m. bičuje studený vítr a je to jen otázka času, kdy Perinbabka svou kouzelnou hůlkou začaruje horský svět. Je tu hrstka turistů, kteří zde přenocovali, skupinka projíždějících indických jeptišek a já. Je to nostalgická atmosféra v alpských průsmycích, pestré barvy, podzim přichází.
Ještě honem povinná fotka – “Také jsem tu byla” – zároveň vyhledávám moudra. Cesta průsmykem byla postavena v letech 1938 – 1945, je od listopadu do května uzavřena, je 45 kilometrů dlouhá a tak jako spousta jiných průsmyků slouží turistickému ruchu. Vydávám se dál a najednou se změní okolní krajina. Pohoří mne chrání před studeným větrem. A nejen krajina se mění, také kantony: Z kartonu Bern se ocitám v kantonu Uri.
Užívám si tu samotu a na pokraji silnice chci fotografovat. Ale moje cynické Já tiše šeptá: Rozhlédni se…
Ano já vím, já vím – homo sapiens sapiens – člověk moderní zde byl. Různé nálezy zkrášlují švýcarské Alpy. Začnu sbírat: cigarety, plechovky od piva, plastové flašky – no teda, to zas hora slavila!
Ale nejúžasnější kousek teprve přijde: Mužské spoďáry, forma prdele je zcela viditelná. Moje cynické Já se mne ptá: “To si tady ten chlap větral koule?” Moje fantazie produkuje jogínské obrázky a já si lámu hlavu, jak nejlíp hygienicky tento kousek vezmu do ruky. Používám nehty a můj barokní malíček. Sesbíráno a vyfoceno, mise fotografie na pokraji silnice je u konce a já vyjíždím dál.
Teď to jde přímo z kopce, kanton Uri je velmi znám svými strmými svahy a hospodář opatrně sklízí úrodu. Oproti nám tam v údolí si tady zvířata ještě užívají šťavnaté výběhy.
První průsmyk je za mnou a teď na mě čeká Furkapass. Projíždím kolem dálnice, užívám výhod klidné okresky, neboť plechová kolona tam nahoře je dlouhá – všichni chtějí do kantonu Tessin a ten vede přes nejdelší švýcarský silniční tunel Gotthard – 16,7 Km http://bit.ly/35Wu3yS.
Přijíždím k obci Andermatt – kde vzniká moderní resort pro milovníky zimních radovánek. Okolní krajina je fascinující – hory s rovnou silnici uprostřed. Vyjíždím na Furkapass.
Tady se natáčely v roce 1964 tak známé, dramatické scény pronásledování auty z filmu James Bond Goldfinger s hercem Seanem Connery. Ještě dnes patří ke kultovním scénám filmového plátna.
Několik aut a kolářů stoupá k vrcholu. Je načase udělat přestávku. Zastavím u hotelu Tiefenbach a tady na 2106 m n. m. natankuju síly. Ještě asi týden a končí sezóna. Pak nastane ta zimní – Furkapass je velmi oblíbeným místem na lyžařské túry. Začíná poprchávat a foukat, přibývá provozu. Obdivuji krásnou podzimní krajinu s kulisou švýcarských Alp.
Furka spojuje dva kantony – Uri a Wallis, průsmyk má 2429 m n. m., je dlouhý dobrých 28 kilometrů. Furca znamená v latině vidlička. Přes průsmyk se chodilo již v dávných dobách. Ještě počátkem 19. století sahal ledovec až do údolí – to si lze dnes představit jen s notnou dávkou fantazie. V roce 1864 – 1866 byla vystavena silnice, až do roku 1921 byly využívány koňské povozy, poté byly nahrazeny auty. Od října do května je průsmyk uzavřen.
Pokračují dál – dostávám se na 2163 m n. m. – Grimselpass. Silný vítr je jasným znamením, že Perinbabka zde brzy převezme vládu. Přes nepřízeň počasí je tu spousta lidí – rodiny, páry, kolaři a motorkáři, dokonce i hrstka turistů. Všechny švýcarské průsmyky nad 2000 m jsou velmi oblíbeným turistickým cílem, neboť je lze všechny projet autem, aniž byste museli jet dvakrát přes ten stejný. Nabízí také různé sportovní výzvy. Na zahřátí si dopřeju malou přestávku. Počasí se zhoršuje, je čas oběda a restaurace je plně obsazena.
Cesta byla stavěna v roce 1894, od října do května je uzavřena. Teď je nastal čas zase sjet dolů.
Ještě si ale dopřeji výhled – nebe se zatahuje a já málem zakopnu přes odpad – moje cynické Já hned vysvětluje – no, to jsou kalhotky přítelkyně od toho s těma spoďárama! Ano, to tak vážně může být. I tento výstavní kousek nahážu do odpadu. Krásné spodní prádlo patří k sexy ženám – to jsem už v životě pochopila. Zároveň ale tu krásu veřejně neukazuji. Tato paní má ale možná jiný názor.
Čeká na mě poslední zastávka – vodní elektrárna Oberhasli KWO. Tak jako spoustu velkých staveb a úžasných nápadů lidské inteligence můžete při dlouhé procházce obdivovat po celý rok. Na to je ale teď už pozdě, užívám si okolní přírodu.
Ani tady mně v zákoutích lidskost nezklame. Taky se musím přiznat, že jsem si to tak zrovna nepředstavovala. Ztrácím chuť sbírat vše, vlastně to ani nebylo v plánu tohoto výletu. Ale teď už jedu domů.
Při další příležitosti zajedu vyhodit odpad. Horské průsmyky se budou svým způsobem chystat na přicházející zimu. Zahalí se do haldy sněhu – svou nepřístupností, záhadností a tajuplností nastaví lidem své hranice.
Neboť to, co zde prezentuji jako jedno denní výlet s autem a posezením na provětrání hlavy, je v zimě na tůrách s lyžemi obrovskou výzvou, kterou jsem si na vlastní kůži před několika lety právě na Furkapass mohla vyzkoušet. Tak jo, malý výlet po krásách švýcarských alpských průsmyků je za námi, přeji krásný podzim všem a brzy na viděnou!
