37 0

Další vycházkou po krásách mého domova je zámek Milotice. Dneska se mnou pojede moje bývalá spolužačka Věra se svou dcerou Sárou a jako tři Grácie míříme směrem náš výlet. 

 

 

Zámek upoutá naprosto nádherným stylem a čistotou. První zmínky se datují do roku 1341. Od roku 1360 je zmíněn i první majitel. Od roku 1648 nastává éra uherského rodu. Zámek byl několikrát přestavěn a v současnosti zastává barokní styl, veřejnosti byl zpřístupněn již v roce 1948. 

 

 

Prohlídka je koncipována jako všední den posledních majitelů Seilern – Aspang, jimž byl později majetek zkonfiskován na základě německého občanství. Den začíná v oratoři modlením. Po schodišti bylo dopravováno jídlo z kuchyně. 

 

 

Ocitáme se v dětském pokoji, který slouží ke studiu pro děti. Každý týden se hovořilo jinou řečí – češtinou, francouzštinu, angličtinou. V pozadí dětského pokoje se nachází pokoj pro vychovatelku, která hovořila francouzsky.

 

 

Pracovna sloužila k svolávání služebnictva, zadávání úkolů, rozpisu a plánu. Antoinette byla velmi dobrosrdečná a lidem pomáhala.

 

 

Vedle pracovny se nachází společenský salon. Zde dámy podávaly kávu a čaj, dokonce zde hráli tři rádia – dochovalo zase pouze jedno.

 

 

Kabinet byl výsadou pana hraběte. Po zdech jsou vyvěšeny přenádherné obrazy jeho oblíbených koní z konírny. V kabinetu hraběnky místo tapet visí výstřižky z novin dle témat všedního dne tehdejší doby.

 

 

Před námi se objeví krásná jídelna, kde se scházela rodina. Vládla velmi přísná výchova: v 7 ráno se podávala snídaně, v 11 oběd a v 18:00 večeře. Kupovalo se pouze to, co se ve zdejším hospodářství nedalo vyrobit. A jídlo se podávalo tak dlouho, dokud nebylo snězeno. 

 

 

Po jídelně přichází knihovna a s ní asi 5000 svazků. V celém zámku se ale nachází na 15 000 výtisků v němčině, češtině, latině, maďarštině. Pánové vedli velmi pečlivou evidenci knih, dle které se dnes knihy opravdu dají ještě najít. Knihy pojímají tématiku sadařství, zemědělství a jsou zde i první výtisky Vinetoua. Na stole se nachází foto ze svatby Ladislava a Antoinetty.

 

 

Pokračujeme dál do společenského sálu – je to největší sál v zámku. Pořádali se zde společenské akce, v zimě byl uzavřen, protože byl velmi náročný na provoz a topení.

 

 

V čínském pokoji se nachází velmi vzácná výzdoba tvořená ruční výrobou ze slonoviny bronzu sošek.

 

 

V rodové galerii můžeme spatřit portréty, členy rodu a jejich osudy.

 

 

Hostinský pokoj sloužil pro ubytování návštěv. Jednalo se o návštěvy na dny, měsíce, dokonce i roky, když pokoj sloužil jako azyl bratrovi.

 

 

Modrý pokoj byl poměrně pozdě objeven, původně sloužil totiž jako skladiště. Po smrti své ženy zde nějakou dobu žil Ladislav a přijímal zde i hosty. Bylo zde vybudována i koupelna v pozadí.

 

 

Tak jako den začal modlením, skončí i naše prohlídka v zámecké kapli. Byla vysvěcena Janu Nepomuckém, kaplan žil v zámku nad kaplí. Nejvzácnější předmět se rovněž nachází zde – je to stropní freska. Zde končil všední den majitelů a končí i naše prohlídka. Tak jako vždy nejzajímavější otázkou na takovýchto zámcích je otázka vlastnictví šlechtického rodu – Od 70. let minulého století se o zámek stará Památkový ústav. Rodina se restitucí vzdala.

 

 

K zámku patří i překrásně udržovaný park, máme štěstí – zrovna se prochází zámecká rodina. Kostýmy se staly součástí zámku a těší se velké oblibě.

 

 

Procházíme se zámeckým parkem, sluníčko svítí, štěstí nám přeje. V zahradních prostorách se nachází výstava “Baroko na Moravě”. Pojednává o sochařství na Moravě z období 18.-19.století. Díla sochařů byla součástí uměleckého vybavení zámeckých zahrad, církve a veřejných prostranství.

 

 

Návštěva pokračuje dále zahradou. V důsledku špatného stavu dřevin zůstane 15 ha bažantnice v roce 2022 uzavřena. Sloužila k umělému chovu a lovu bažantů a ostatní zvěře. V minulosti důsledkem malé péče došlo k témeř úplné devastaci. Zároveň se zde začlo vyvíjet specifické prostředí a dnes patří bažantnice k přírodním památkám se spoustou vzácných druhů. Je součástí Ptačí oblasti Bzenecká Doubrava. 

 

 

Samotná zahrada má kolem 4.5 ha. První zmínky pochází z roku 1611. Dnes se jedná o mimořádně dochovaný barokní soubor. Původně renesanční zámek byl od roku 1719 barokně přestavován. Zahrada je založena na dokonalé symetrii a budována s geometrickou přesností. K zámku patřila také konírna, jízdárna, zahradnictví a oranžerie.

 

 

Další překrásný výlet po krásách mého domova je za námi, v prostorech bývalé kuchyně se nachází příjemná kavárna s občerstvením, kde se vyplatí se zastavit. Samotný zámek patří k perlám Jižní Moravy, tak brzy nashledanou!  

 

Sdílet příspěvek

Toulky domovem 6. Strážnice

« Předchozí příběh

Toulky domovem 9. Bzenec

Další příběh »

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..