Mé prázdniny se pomalu plouží všedním dnem, další víkend klepe na dveře. Pohodlně vstávám a dnes se chystám na další výlet. Perinbabka se už hlásí ke slovu, čeká mne ranní povinná údržba auta, ještě natankovat a kafíčko pro moje hubaté cynické Já a už můžu vyrazit.
Vyjíždím směr Erlach, kde si dopřeji procházku u jezera Bielersee. Po mnoha dnech se konečně ukáže sluníčko. U nás – ale ne tady dole. Hustá mlha mně pohltí už kousek po výjezdu.
Přijíždím do Erlach a u kempingu začíná můj výlet. Ostrov St.Petersinsel mně vítá.
Dnešní poloostrov byl dříve opravdovým ostrovem, v té době dokonce největším ve Švýcarsku. V 18. století se ale hladina jezera nechala o 2 m klesnout a tak vznikla malá pasáž mezi obcí Erlach a ostrovem, kudy teď procházím. Autům je vjezd zakázán. Nelze se ztratit, existuje jen jedna cesta. A dnes jsem tu sama. 
Vydávám se cestou, cvrdlikání ptáčku mně doprovází. Podzim se ukazuje v krásných barvách. Jako fotograf si užívám nádhery přírody. Toto putování mám už dlouho na listině přání, chtěla jsem sem přijít již na jaře. Počasí tomu ale nepřálo – spousta deště a nečas potrápilo Švýcarsko celé léto. Přišla záplava a ostrov byl nějakou dobu dokonce uzavřen. Teď je zase mlha, ale i přesto má ta podívaná svůj šarm. 
Po vyznačených cestách sedá procházet okolním rákosím, dnes není nic vidět, nevadí – moje zkušené oko odhalí přesto krásná zákoutí.
Překračuji pomyslnou hranici dvou obcí – Erlach a Twann. Tyto nedaleko vzdálené obce pečují o ostrov, který je dnes vyhlášen jako chráněná krajinná oblast.
Přede mnou se objeví rozhledna, stoupám dřevěnými schody nahoru, přiznávám se – výhled je celkem nanic. I přesto to má své výhody – jsem tu úplně sama.
Další nádherná alej se rozprostírá přede mnou a jak moje cynické Já už křičí: Mikuláš je už mezi námi!!!
Ostrov je lehce přehledný – o 100 m opodál se ocitám u břehu jezera. Spousta druhů ptáků zde nachází své útočiště. Potápí se a vynořují a žijí svůj všední den. Voda je čistá, ale jezero tak neklidné. Tady dneska slunce nezasvítí. Ptačí svět má zobák plný práce, neboť zima už klepe na dveře.
Pohodlně pokračuji dál a jejich cvrdlikání mne doprovází. Musím se přiznat, že mně procházka pěkně zahřívá a musím svléknout bundu. A najednou nejsem sama – kolem probíhá muž poslouchajíc turecký rock-pop. I hospodář rychle projíždí – ten si zde pronajímá farmu.
Na ostrov se dá také velmi pohodlně přijet lodí, to patří k turistickým atrakcím. Voda je tak zelená a čistá a výhled tak šedivý. Jezero se jmenuje Bielersee, teď loď přijede pouze v neděli, neboť už přes měsíc platí zimní jízdní řád. A ještě jedna zvláštnost zde platí – Bielersee patří ke 3 jezerům – lodí se dá projet Murtensee – Neuenburgersee a Bielersee až do kantonu Solothurn. 
Z mých myšlenek mne probouzí mě už tak známe Můůůh. A kde zazní Můůůh, tam bude určitě stádo. Černé krávy rasy Angus si užívají pastviny. Jak jsem se již zmínila, žije zde rodina Schumacher na Bio – Statku. Zde si můžete splnit svůj ostrovní sen a přespat tady. Je to jistě příjemné zpestření.
O kousek opodál se ocitám opět na břehu jezera. Voda láká ke koupání – pro dnešek odmítám. Spousta přistávacích látek pro loďky je zrenovováno – místní restaurace Kloster se těší velké oblibě. 
Chci se ještě projít po břehu jezera – nacházím v klidném zákoutí sochu Jean Jacques Rousseau, známého spisovatele narozeného v Ženevě. V roce 1765 navštívil ostrov na několik týdnů, čímž se ostrov proslavil po celé Evropě. V roce 1779 na ostrově pobýval i německý básník Johann Wolfgang von Goethe. A Pan Bobr taky.
Zvony odbíjejí dvanáct – den se půlí a já mám hlad. Moje cynické já se ptá – dáme si něco na jídlo? Otevírám starodávné dveře kláštera a ocitám se v jiném světě. Připadám si jako na statku u Popelky, v uších mi s ní známá znělka la la la la. Klášter je zde od roku 1127. Zde pobývali kapucíni pod ochranou Petra a Pavla – odtud také název ostrova St. Petersinsel. 
Musím sedět venku na terase. Mám štěstí, právě skončili podzimní prázdniny a restaurace a hotel opět zahájili provoz. Zahřeji se čajem a dnes budu jíst bez masa – čočku s kokosovou máčkou a Pita chlebem s koriandrovo – mátovým jogurtem. Posezení na terase venku má také své přednosti, užívám si tu překrásnou předvánoční atmosféru, královský servis v opravdovém slova smyslu. Ještě jednou na zahřátí čaj s oplatkem z Kambly, ale tu reportáž už znáte taky, vzpomínáte? https://bit.ly/3boNBkM
Dobře naladěná a zahřátá mířím zpět. Můžu jít stejnou cestou a nebo ještě objevit krásu severní části ostrova. Bylo to dobré rozhodnutí – zde roste listnatý les a podzim se ukáže v nejkrásnějších barvách. 
Stačí jen pár kroků a jsem na místě, kde se dá v létě koupat. V dálce vidím civilizaci – obec Ligerz. Moje cynické Já se usmívá: Tam přece jedeme kamionem a jsme na cestách pro vás. Cestou zpět na mně dopadají listy.
Tuto stranu ostrova chrání silná zeď. Jak se dovídám, byla stavěná před dlouhá léta, při stavbě pomáhali vězni a dodnes je z poloviny zachovalá a slouží i nadále svému účelu – chrání před záplavami. 
Nastal čas se vrátit, stejnou cestou jiným způsobem. Vidím věci, které jsem předtím neviděla má procházka se blíží ke konci. Cesta domu vede přes, kde se dopřeju pohár – typické švýcarské sezónní Vermicelles s vanilkovou zmrzlinou a šlehačkou jako nádherné ukončení královského výletu.
Co dodat?
Po pejscích se sbírá, bylo tam na jednu výjimku naprosto čisto, o odpad je postaráno. Ostrov je krásným místem pro zamilované, doporučuji rezervaci v restauraci, dodá to výletu šmrnc. V případě, že chcete piknikovat, místa je tu dost. Pokud máte děti – rovněž – míst na opékání špekáčku je dostatek, výlet je dlouhý 13 km, večer budou spát jak svišti. Jen jedna věc je vždy na takových místech složitá – kam na záchod. Ten byl pouze v restauraci. Co si o tom myslím už ale znáte z mé reportáže http://bit.ly/2leRQbW
Tak jo, další výlet za námi, vždyť jsme viděli víc krav než lidí, tak ahoj!
