137 0

Čas Velikonoc se blíží a já jsem se rozhodla na pár dní zmizet. Protože jsem chtěla jít na jisto, zvolila jsem západní Evropu a rozhodla se pro Francouzskou Riviéru.

 

 

V mých mladých letech jsem zde strávila pár měsíců života studiem francouzštiny. Organizace šla od ruky, zvolila jsem Airbnb, což hned klaplo a protože mne bude doprovázet mužský svět, odpadli i jiné povinnosti.

 

 

Cesta vede přes Gran St. Bernard a po šesti hodinách jízdy přistaneme ve slunné Francii ve městě Menton. Jako první si užíváme výhled na moře, tady na hranici Francie a Itálie. Město je známo svým mírným klimatem v zimních měsících, spoustou oslav jako Fête de Citron – Citrónovou oslavou, která se pořádá od roku 1930. Poté přebereme klíče našeho ubytování v historickém centru Mentonu a po krátkém odpočinku vyrážíme. Pár kroků od našeho bytu se nachází Basilika St. Michael Archangel.

 

 

Vždy mne udivují ty malé uličky a jak dříve společnost žila. Zde o moderní technice nemůže být řeč, pro starší lidi to musí být náročné.

 


Od baziliky je přímo výhled na pláž Sablettes, přístav a bastilu s muzeem Jean Cocteau.

 


Po příjemné procházce přichází odměna – k moři a pláži patří zmrzlina – domácí a k tomu italský akcent.

 

 

Teď chceme obdivovat Menton podél pobřeží dlouhou procházkou po promenádě. Je taky čas oslavit Velikonoce a dát si aperitiv. Náš první večer ve Francii zakončujeme večeří s fajnovým salátem a špagety Carbonara.

 

 

Je čas se vrátit – temný kabát noci zahalí i Francouzskou Riviéru. Ještě vyběhnout schody, kostel vypadá nádherně tajemně.

 

 

Sobota je tu a naším dnešním cílem je světově proslulá metropole – Monaco. Côte d’Azur lze zcela jednoduše procestovat vlakem, dokonce i ceny zůstaly stabilní. Co se ale rozhodně nezměnilo je chaos na automatech a opět se mi potvrdilo, jakou cenu mají drobáky.

 

 

Přivítá nás Monaco, orientace je naprosto jednoduchá. Ale než nabereme kurs, ještě honem cappucino a expreso u místního jarmarku. A cena? Pět Euro.

 

 

Posilněni vyrážíme schody nahoru na vyhlídkovou terasu Monackého Paláce. Fotím tak světoznámé scenérie – přístaviště Port de Monaco s jachtami, spoustu návštěvníků a stráž.

 

 

Na druhé straně terasy paláce se nachází staré přístaviště Port de Fontvieille a i zde je vidět bohatství.

 

 

Jaro dorazilo definitivně i sem do Monaka – procházíme se dál zahradami Jardins de Saint-Martin, kytinky nádherně kvetou. Cesta nás zavede k mé velké lásce – Muzeum oceánografie Monaco.

 

 

Bylo otevřeno 29. března 1910. Mohla bych tu trávit hodiny! Za vstupné 18€ se mohu fotograficky vyžít – obdivuhodní obyvatelé Středozemního moře a tropického oceánu se ukáží z nejhezčí stránky. Výstava je prostě fascinující!

 

 

První etáž je za námi – ve výšce 85 metrů na terase muzea malé občerstvení a můžeme pokračovat dál! 

 

 

Ještě malá zastávka na terase – sluní se zde želvy – jsou to dary z cest Monackého knížete.

 

 

Výstava se rovněž zabývá současnými problémy. Že jsou moře znečištěna, ví dnes snad každý, jak moc a jaké netuší asi nikdo. Ve venkovním sektoru lze obdivovat želvy. Želvu za sklem, mobil v ruce a nadcházející generaci. Jestli to vůbec v budoucnu dopadne dobře?

 

 

Na řadu přichází moderní technika a krátký výlet do minulosti. Muzeum je pod záštitou monackých knížat. Také kníže Albert ll. je angažovaným ochráncem přírody a věnuje spoustu energie této práci.

 

 

Náš malý výlet se blíží ke konci – skrze uličky a spoustu návštěvníků máme chuť na kafe a tak se vydáme do Starbucks. I když to tak nevypadá, v zákulisí běží vše podle plánu – Monaco se chystá na Formuli 1. Ještě jednou pár slovy zmíníme to, co jsme dnes zažili a už míříme zpět do Mentonu.

 

 

Z nádraží do bytu vybereme ze spousty teraz dnes jednu malou a opět je tu čas aperitivů! V malých uličkách si koupíme suvenýr. Večer je tu a s ním i hlad. Vařit se bude jako vždy v restauraci – tentokrát na velké terase. Po tradičním koktejlu následuje salát s olivovým olejem a hamburger.

 

 

Nádherný večer může pokračovat dál. Město žije večerním životem – a tradiční palačinky chutnají výborně!

 

 

A už je tu neděle, ten čas letí! Po ranním kafi nás čeká opět povinné stání na lístky, první vlak nám už ujel – nevadí, každou 0,5 hod. jezdí další.

 

 

Dnes máme na programu další perlu francouzské riviéry – město Nice – hlavní město oblasti Alpes – Maritime. Jako vždy je tu spousta návštěvníků ze všech koutů světa. Vyrážíme přímo na promenádu des Anglais – několika kilometrový symbol města. Francouzské pobřeží je kamenité. Lidé se ale nenechají odradit a užívej si slunce. My se posadíme, moře šplouchá, vítr si hraje s mými vlasy.

 

 

Navštívíme místní jarmark Cours Saleya a Marché aux Fleurs – trh s květinami. Po dlouhé době žije Francie opět svou svobodou, neboť jak jsem se dozvěděla, pravidla byla velmi přísná.

 

 

Tak si dopřejeme v tom množství lidí různých řečí aperitiv a koktejl bez alkoholu s vynikající Bruschettou.

 

 

Sluníčko už svítí velmi ostře do obličeje je čas vyrazit. Promenádu pokračujeme dál, výhled je nádherný. Ve starém přístavišti obdivujeme obrovské jachty, kolik vytáhli odpadu za jednu hodinu – 1 tunu. A první otužilci se už koupou.

 

 

Navštívíme novou atrakci v Nizze – od roku 2017 zdarma veřejnosti otevřenou jeskyni Lazaret. Díky moderní projekci se dovíme o vzniku a objevení. Jeskyň byla objevena v roce 1826, první archeologické vykopávky se konaly v roce 1842. V průběhu dlouhých let byly vykonány různé práce.

 

 

Jeskyně skýtá spoustu pokladů – za dlouhá léta byla obydlena jeleny, bizony, koňmi, vlky, liškami, rysi a hlavně neandertálci, kteří zde pobývali v době lovu. 

 

 

Dnešní výlet pokračuje dál a my se pěšky dostáváme do malebné Villefranche sur Mer. S 11 kilometry v nohách přichází odměna – výborná zmrzlina. Vlakem opět zpět nás čeká poslední večer tady na Côte d’Azur.

 

 

Začínáme opět stylově aperitivem, následně kuřecím salátem a historkami posledních krásných tří dnů.

 

 

Je pondělí ráno, odevzdáme klíčky, jako poděkování za jednoduché a velmi levné bydlení se odměníme kouskem švýcarské čokolády. Ještě poslední snídaně a francouzské croissant a kafe s italským akcentem a dálnice nás opět zavede domů. Ocitám se zase u nás ve vesničce, krávy se pasou, vrabčáci zlobí. Za tak krátkou dobu se toho tolik událo. Tak jo, zase na viděnou! Děkuji, že mne čtete! Nashledanou !

 

Sdílet příspěvek

Malta, Gozo a Comino 2009

« Předchozí příběh

Toulky domovem 6. Strážnice

Další příběh »

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..