429 0

 

Zabaleno, vše vyřízeno. Ještě poslední pohled do naší uličky a již mířím na jedno z mých nejoblíbenějších míst Švýcarska – International AirPort Zürich. Všichni víme, co to znamená. Píše se 01.01.2018, pro mne den jako každý jiný. Ten dnešní ale o to významnější, protože v 10:35 letím vstříct svým snům – letím na druhou stranu zeměkoule. Šest týdnů prázdnin na severním ostrově Nového Zélandu – jen já, příroda a kamera.
Po dvanácti hodinách letu na mne čeká malá zastávka v Singapuru a ikdyž mám vše zajištěno, v hotelu o mně neví. Kreditní karta vše vyřeší a jako vždy – já a hotely k sobě nepatříme. Ze Singapur pak dalších 12 hodin letu do Auckland.

 

 

Najednou se ocitám v budoucnosti, jsem 12 hodin před vámi. Čekají na mne celní psi a přísná karanténní opatření této země, která vyřeším jednoduchým trikem: nevezu žádné jídlo a vybavení na tůry jsem očistila a desinfikovala už doma. Už jen rychle přebírám pojízdný domeček a dobrodružství Nový Zéland 2018 může začít. A hned na prvním kruhovém objezdu patálie: Na Zélandě se jezdí vlevo a já sice v autě sedím vlevo, ale na špatné straně silnice. Pár zvednutých prostředníčků, pochopím to, tak nějak se člověk rychle učí. Opouštím Auckland a vydávám se s foťákem do reality všedního dne směrem město Orewa.

 

 

Co začíná hezkým slunným dnem se další dva dny mění v deštný urakán. Stromy a větve na silnicích, rozbouřené moře, některá místa musí být i evakuována. Přesto vyrážím na fotolovy, promoklá až na kost si užívám teplý déšť na Te Arai Point, kde potkávám rodinu Ptáčkovou. Na Mangawhai Heads fotím surfaře.

 

 

A také rychlá návštěva Lighthouse na Tutukaka pláži. Doléhá na mně i realita všedního dne: je třeba natankovat a musím parkovat u pobřežní promenády přímo u benzínky, protože další může být zatraceně daleko. Je pátek a v noci napadnou mé auto místní mladí, agresivní, opilí vandalové. Nepřipadá mi to zrovna jako nejlepší start a další den se vydávám na další fotolovy.

 

 

A ještě večer stíhám přepravní loď mezi zátokami a jakoby by mi Nový Zéland červánkovým nebem chtěl říct: to nebyla moje opravdová tvář.

 

 

Příští den doplňuji sílu a výbavu ve městě Kerikeri a přede mnou se otevírá nádherná až panenská krajina. Čeká na mne další dobrodružství. Ale o tom zas příště.

 

Sdílet příspěvek

Nový Zéland 2018 2.část Pukehe Hill

Další příběh »

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..