Po Coromandel Peninsula se vydávám dál směrem východní pobřeží. Mým cílem je nejvýchodnější bod severního ostrova Nového Zélandu – East Cape . Po noci strávené v DOC kempu v Matata natankuji plnou a trochu posílení na cestu, malá přestávka u moře a kafe, protože je přede mnou více než 350 km podél pobřeží.
Těším se, protože tato část ostrova platí jako nekomerční a turistům ne velmi známá. Projíždím částí s názvem Hawai a já si myslím, že obrázek mluví za vše. Malá polední přestávka a trochu angličtiny s místními ženami, které jsou jistě rády, že slyší zprávy ze světa. Zastavují zde i kamiony, hlavní zdrojem transportu je zde dřevo.
Z Te Araroa pak už jen další 22 km dlouhá polní cesta k majáku. Poprvé v životě vidím značku Pozor lachtani. Ty sice za celou dobu nepotkám, zato jiné zvířátka. Přede mnou se otevírá krásná strohá příroda ostře bičována silným větrem. To nic nemění na tom, že zde vládne hospodářova ruka a spokojené matky s telátky si užívají doslovně řečeno plážový život.
Přijíždím na místo a má zvědavost si musí odšlapat 800 schodů. Tady má vítr neuvěřitelnou sílu. Zde uvidíte východ sluníčka jako první na Novém Zélandě. Nacházím se 154 m.n.m a maják má výšku 14 metrů. Své první světlo vyslal 09.08.1900, kdy stál na ostrůvku při úpatí útesu, postupem doby ale ostrůvek klesl do moře a tak je od roku 1922 umístěn na tomto místě. Jeho světlo, které vysílá každých 10 sekund lze vidět na vzdálenost 35 km. Je plně automatizován a řízen Maritim NZ Staff Wellington. Potkávám zde mladého německého Backpackers, který zde se svým kamarádem tráví Working Holiday po kiwifarmách a pak dále pod stanem cestují zemí. I oni na Coromandel Peninsula platili pokutu 200 NZ $, protože kemp byl plně obsazen a oni se stáhli nenápadně pod stan někde do ústraní laguny. Ranger je našel hned ráno. Takový je zákon, přesto jsme se shodli, že na takové vzdálenosti se někdy člověk dostane do úzkých.
Je čas se zase vrátit zpět k Te Araroa a pokračovat dál. Jelikož je už hodně pozdě, trávím noc na Waipiro Bay. Zde žije jen pár lidiček a stav vesnice svědčí jasně o tom, jak opuštěné toto místo je. Kostelíček, pár domů, obchody připomínající dřívější význam.
Další den věnuji Tolaga Bay. Nádherná procházka kolem pobřeží. Po čtyřech týdnech na severním ostrově potkávám zatím největší množství turistů, kolem třiceti lidí, kteří se zde kochají přírodou.
Hned kousek opodál další malý výlet, Whangara Bay Wharf, starý přístav, který po předlouhá léta sloužil jako místo transportu, jehož provoz byl ale v roce 1997 kvůli nákladům spojeným s opravami a nedostatkem efektivity zastaven a dnes je malou atrakcí turistům a odskočištěm místních do velkých vln oceánu.
Má cesta po východním pobřeží se na tři dny zastaví v Maiha Beach, kde v místním kempu stravím chvíle odpočinku. Poté samozřejmě jedeme dál, ale o tom zas příště.
