Nový Zéland 1. část

Zabaleno, vše vyřízeno. Ještě poslední pohled do naší uličky a již mířím na jedno z mých nejoblíbenějších míst Švýcarska – International AirPort Zürich. Všichni víme, co to znamená. Píše se 01.01.2018, pro mne den jako každý jiný. Ten dnešní ale o to významnější, protože v 10:35 letím vstříc svým snům – letím na druhou stranu zeměkoule. Šest týdnů prázdnin na severním ostrově Nového Zélandu – jen já, příroda a kamera.
Po dvanácti hodinách letu na mne čeká malá zastávka v Singapuru a ikdyž mám vše zajištěno, v hotelu o mně neví. Kreditní karta vše vyřeší a jako vždy – já a hotely k sobě nepatříme. Ze Singapur pak dalších 12 hodin letu do Auckland.Najednou se ocitám v budoucnosti, jsem 12 hodin před vámi. Čekají na mne celní psi a přísná karanténní opatření této země, která vyřeším jednoduchým trikem: nevezu žádné jídlo a vybavení na tůry jsem očistila a desinfikovala už doma. Už jen rychle přebírám pojízdný domeček a dobrodružství Nový Zéland 2018 může začít. A hned na prvním kruhovém objezdu patálie: Na Zélandě se jezdí vlevo a já sice v autě sedím vlevo, ale na špatné straně silnice. Pár zvednutých prostředníčků, pochopím to, tak nějak se člověk rychle učí. Opouštím Auckland a vydávám se s foťákem do reality všedního dne směrem město Orewa.Co začíná hezkým slunným dnem se další dva dny mění v deštný uragán. Stromy a větve na silnicích, rozbouřené moře, některá místa musí být i evakuována. Přesto vyrážím na fotolovy, promoklá až na kost si užívám teplý déšť na Te Arai Point, kde potkávám rodinu Ptáčkovou. Na Mangawhai Heads fotím surfaře.A také rychlá návštěva Lighthouse na Tutukaka pláži. Doléhá na mně i realita všedního dne: je třeba natankovat a musím parkovat u pobřežní promenády přímo u benzínky, protože další může být zatraceně daleko. Je pátek a v noci napadnou mé auto místní mladí, agresivní, opilí vandalové. Nepřipadá mi to zrovna jako nejlepší start a další den se vydávám na další fotolovy.A ještě večer stíhám přepravní loď mezi zátokami a jakoby by mi Nový Zéland červánkovým nebem chtěl říct: to nebyla moje opravdová tvář.Příští den doplňuji sílu a výbavu ve městě Kerikeri a přede mnou se otevírá nádherná až panenská krajina. Čeká na mne další dobrodružství. Ale o tom zas příště.