Nový Zéland 9. část Castle Point

Po mých dlouhých výletech po severním ostrově Nového Zélandu po delší době opět zavítám do civilizace. Pokračuji do turisticky znamého Napier, kde hned nalézám Napier National Aquarium. Toho ráda využiji a obdivuji krásu světa, který dodnes skrývá spoustu tajemství. Ale zkuste říct přeze sklo vodním potvůrkám, zastavte na chvilku a usmějte se do kamery, prosím!!!! Moje chytré cynické já frfle: To se dost dobře nedá, to sklo je moc tlusté. Takže si potvůrky dělají, co chtějí a já se snažím o vše možné. Ještě Latte Macchiatto a je čas vyrazit dál.Pokračuji na Porangahau Beach, k místu s kopcem s nejdelším názvem na světě. Já si ho jen vyfotím, abych si mohla po večerech co číst. Na Porangahau Beach smíte trávit volně noc u krásné pláže s čistými toaletami, já se tentokrát rozhoduji pro místní kemp. I zde je absurdnost zákona k nepřehlédnutí: Jak může přežít kemp na konci světa, když je zde povoleno volně kempovat? V kempu jsem úplně sama, za 15 NZ $ se sprchou, záchodem a kuchyní naprostý luxus. Chci platit stodolavkou: Prosím Vás, máte drobné? Kasa zeje prázdnotou. Takovou cenu má sto dolarů. Nic si za ně nekoupíte a není to poprvé, co se mi to stane. Využívám situace a dobře si v klidu oddechnu. Ještě procházka po pláži a když už se paníček koupe, tak musíte čtyřnohým sportovcům posloužit halt vy. Ráno v klidu posnídám, vyrážím dál a jelikož patřím k lidem, kteří na cestách sem a tam mají loudavou, dnes opravdu nespěchám. Realita všedního dne udeří se vší brutalitou. Jen devět aut přede mnou se stane obrovská nehoda, i přes dvě silné varovné linie jedno auto ve stresu předjíždí. Z toho černého auta transportují čtyři ambulance těžce zraněné. Cesta uzavřena, policie, ambulance, požárníci. Osobní auta smí jet objížďkou, kamiony stojí. Využívám situace a kamion hned za mnou vida!! Žena!!! Neodolám a už jdu požvatlat. Šoferka se jmenuje Mel, jezdí pouze po severním ostrově a právě veze krmení pro krávy. Její kamion je o mnoho metrů delší než ty naše ve Švýcarsku. Dny i noci tráví na cestách, jako někdy já. Využiji objížďky a v odpoledních hodinách navštívím přírodní park Pukaha Mount Bruce. V tichosti hlubokého lesa si prohlížím krásnou výstavu věnovanou ochraně přírody, zvířatům a nejen jim, krásné červené stromy a také Kiwi House, kde jsem spatřila Kiwi albín. Jelikož Kiwi žijí v noci, změnili jejich cyklus z novinářů den a tak ve tmě spatříte tyto nelétavé, přísně chráněné ptáky. Můj den končí na Castle Point. Krásná pláž s majákem. Jeho světlo zazářilo poprvé 12.01.1913 lodím na cestách z Panamy do Wellington a je jedním z nejmladších majáků. Je 23 metrů vysoký a 52 m.n.m. Jeho světlo zazáří třikrát každých 30 sekund a lze ho vidět na 48 kilometrů. Je zcela automatizován a řízen počítačem Maritime NZ Staff Wellington. Kemp za 25 NZ $ s dobrým internetem a veškerým vybavením s výhledem přímo na Castle Point a krásnou pláží není co řešit. Blíží se úplněk, noc je téměř jako den. Nabírám síly na poslední etapu východního pobřeží severního ostrova Nového Zélandu. Ale o tom zas příště.