Po mých dlouhých výletech po severním ostrově Nového Zélandu po delší době opět zavítám do civilizace. Pokračuji do turisticky znamého Napier, kde hned nalézám Napier National Aquarium. Toho ráda využiji a obdivuji krásu světa, který dodnes skrývá spoustu tajemství. Ale zkuste říct přeze sklo vodním potvůrkám, zastavte na chvilku a usmějte se do kamery, prosím!!!! Moje chytré cynické já frfle: To se dost dobře nedá, to sklo je moc tlusté. Takže si potvůrky dělají, co chtějí a já se snažím o vše možné. Ještě Latte Macchiatto a je čas vyrazit dál.
Pokračuji na Porangahau Beach, k místu s kopcem s nejdelším názvem na světě. Já si ho jen vyfotím, abych si mohla po večerech co číst.
Na Porangahau Beach smíte trávit volně noc u krásné pláže s čistými toaletami, já se tentokrát rozhoduji pro místní kemp. I zde je absurdnost zákona k nepřehlédnutí: Jak může přežít kemp na konci světa, když je zde povoleno volně kempovat? V kempu jsem úplně sama, za 15 NZ $ se sprchou, záchodem a kuchyní naprostý luxus. Chci platit stodolavkou: Prosím Vás, máte drobné? Kasa zeje prázdnotou. Takovou cenu má sto dolarů. Nic si za ně nekoupíte a není to poprvé, co se mi to stane. Využívám situace a dobře si v klidu oddechnu. Ještě procházka po pláži a když už se paníček koupe, tak musíte čtyřnohým sportovcům posloužit halt vy.
Ráno v klidu posnídám, vyrážím dál a jelikož patřím k lidem, kteří na cestách sem a tam mají loudavou, dnes opravdu nespěchám. Realita všedního dne udeří se vší brutalitou. Jen devět aut přede mnou se stane obrovská nehoda, i přes dvě silné varovné linie jedno auto ve stresu předjíždí. Z toho černého auta transportují čtyři ambulance těžce zraněné. Cesta uzavřena, policie, ambulance, požárníci. Osobní auta smí jet objížďkou, kamiony stojí. Využívám situace a kamion hned za mnou vida!! Žena!!! Neodolám a už jdu požvatlat. Šoferka se jmenuje Mel, jezdí pouze po severním ostrově a právě veze krmení pro krávy. Její kamion je o mnoho metrů delší než ty naše ve Švýcarsku. Dny i noci tráví na cestách, jako někdy já.
Využiji objížďky a v odpoledních hodinách navštívím přírodní park Pukaha Mount Bruce. V tichosti hlubokého lesa si prohlížím krásnou výstavu věnovanou ochraně přírody, zvířatům a nejen jim, krásné červené stromy a také Kiwi House, kde jsem spatřila Kiwi albín. Jelikož Kiwi žijí v noci, změnili jejich cyklus z novinářů den a tak ve tmě spatříte tyto nelétavé, přísně chráněné ptáky.
Můj den končí na Castle Point. Krásná pláž s majákem. Jeho světlo zazářilo poprvé 12.01.1913 lodím na cestách z Panamy do Wellington a je jedním z nejmladších majáků. Je 23 metrů vysoký a 52 m.n.m. Jeho světlo zazáří třikrát každých 30 sekund a lze ho vidět na 48 kilometrů. Je zcela automatizován a řízen počítačem Maritime NZ Staff Wellington.
Kemp za 25 NZ $ s dobrým internetem a veškerým vybavením s výhledem přímo na Castle Point a krásnou pláží není co řešit. Blíží se úplněk, noc je téměř jako den. Nabírám síly na poslední etapu východního pobřeží severního ostrova Nového Zélandu. Ale o tom zas příště.
