473 0

Budíček zvoní, krásné ránko, ptáčci cvrdlikají, začíná svítat. Letím z postele, čeká mne nádherný den. Dnes půjdeme pomáhat hoře plné pohádek. Každoročně s přáteli z lyžařského klubu sečeme pýr. Je to letitá tradice, která sahá do vzniku našeho klubu Enzian, přes 40 let.

 

 

Vydávám se do hory plné pohádek. Vzpomínáte na jaro? Byl tu sníh, dnes je všechno jinak. Pozdravím nového hospodáře na chatě Salzmatte. Salzmatte pod taktovkou Švýcarské armády slouží o zimních víkendech našemu lyžařskému klubu Enzian a celé léto hospodáři, který se zde pod zášťitou chovatelského alpského spolku Schmitten, stará o mladé jalovičky na letních výbězích.

 

 

Honem vyběhnu na Hohmattli, pozdravit svět. Nádherný výhled po okolí a na svah Kaiseregg, kde v zimě lyžujeme. Mé slavné cynické Já mi stahuje gatě a tak vystrkuju svou božskou prdel na všechny světové strany, aby mi idioti mohli políbit prdel. A že jich poslední dobou je!!! Natahuju gatě, krátká, ale účinná terapie končí, ještě nadechnout čerstvý vzduch a sbíhám dolů, kde se již shromážďují členové klubu. A jsou zde také mladí lidé, kteří jako první spatřili svítání na hoře Kaiseregg. Posílení kafem vyrážíme do terénu.

 

 

Na svahu Kaiseregg sečeme pýr, žvatláme, smějeme se. Exotičtí turisté zastavují a vyzvídají, slušně vysvětlujeme důvody naší práce. Ono pracovat v dnešní době s kosou budí opravdu muzejní dojem. Procházejí mladí lidé, ženy turistky, starší páry, projíždí státní muži na kolech, moje božská ženskost má radost – sportovní hřebci nevymřeli.

 

 

Po pár hodinách práce přichází Housi s proviantem, aby nás zachránil. Ať žije špekáček!!! Osvěžující přestávka, nabíráme síly, čeká nás horní část svahu.

 

 

Po dalších pár hodinách je naše práce vykonána. Čas doplnit síly. Náš Kuchymančaft Housi & Bruno připravují oběd, spokojenost vládne, dobrá nálada. Moje slavné cynické Já se ptá: Jeden vaří a druhý mu to jí?

 

 

Co by byl den bez karet a dobré štamprle. Zatímco my si užíváme v kuchyni, hned vedle je maštal s jalůvkami, které odpočívají. Mladý hospodář Stefan, který tento rok začíná, se bude starat o 127 jaloviček, ale teď s námi užívá oběda. Jistě si to zaslouží a já si myslím, že i pohostinnost z naší strany patří k dobrým vztahům.

 

 

Den se chílí ke konci a s prima náladou mířím do civilizace a moc dobře vím, co mě čeká. Moje slavné cynické Já mi nedá pokoj a doma otevírá časopis a píchá prstíčkem na jedno místo: Krásný, statný, úžasný, neokroužkovaný, nezadaný, šarmantní, bohatý, inteligentní, citlivý, hrdinný, romantický muž do nedohody se na mne usmívá a už slyším otázku:

 

 

A TEN BYL KDE??? Začíná palba otázek mého slavného cynického Já: A takoví chodí po horách? Že jsme je tam neviděli…Ale viděli, nechtěli jsme je nebo oni nás nebo se tam motala přítelkyně. A pomáhat nechodí? Tak asi jsou to mamámci někde na nákupu s maminkou. Nebo kancelářské prdýlky, nadělali by si puchýřky. Palba otázek, ještě večer v postýlce se těm otázkám budu usmívat, láskyplně objímám své slavné cynické Já a s úsměvem na rtech mu vysvětluji, že je to jen časopis. S dobrým pocitem, že jsme společně pomohli hoře plné pohádek usínám a těším se na léto. Ale o tom zas příště. 

Dnešní otázka zní: 

Už jste někdy pomohli přírodě? Úklidem, sečením, sbíráním odpadu? Děláte úžasnou věc. 

Dnešní den a nejenom ten dnešní je věnován všem lidem dobrého srdce, kteří ve svém volném čase pomáhají přírodě. Příroda to potřebuje a my lidé, obyvatelé této planety, jí máme pomáhat. 

…VŽDYŤ VY DĚLÁTE SVĚT HEZČÍM UŽ JEN TÍM, ŽE JSTE…

 

Sdílet příspěvek

Jaro v hoře plné pohádek

« Předchozí příběh

…Když světem zazvoní zvon…

Další příběh »

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..