Jaro je v plném proudu a sluníčko láká k procházce. Sbalím malý ruksak, moje hubaté, cynické Já a rozhodnu se pro výlet našimi sousedními vesnicemi. Rychlý pohled z okna – příroda má plné ruce práce. Ještě honem nakrmit mou ptačí rodinku a už mohu vyrazit!
Moje cynické Já se moc těší – to bude dnes krásný výlet! Jen čapnu kameru už mi mávají kytičky: Podívej se sem, podívej! Tu přírodní nádheru nelze přehlédnout! Vždy obdivuji hluboko v srdci, jak ty jemné kytičky odolávají nočním mrazíkům. Nebe je plné mraků, ale to se může ještě změnit. Příroda už na mne čeká, cítím se poctěna. V naší vesnici se usadila lasička – nejmenší šelmička na světě.
Moje cynické Já už mává – Dobrý den! Je to vlastně zázrak, vidět lasičku tak zblízka. Využívám situace, mám jen pár sekund, protože ta malá šelmička šmejdí kudy tudy – jednou se objeví tu a pak zas tam. Ranní rosa a její průhledné perličky obohacují celkový obraz. Ještě kontrola doprava doleva a v dialektu zvaný Hermelínek zmizne. Říká se, že pokud má stále bílý kožíšek, vrátí se zima.
Procházka mne vede pohodlně kopcem dolů a já se ocitám v průmyslové zóně obce Schmitten, která je také částí mé práce. Ale i ta chce dnes svůj klid, a tak stoupám lesíkem do centra obce Schmitten, kde si v kavárně Madlen’s dopřeji malou snídani. Ve Švýcarsku jsou restaurace stále zavřeny, kafe bude pod širým nebem.
Po krátkém žvatlání s ostatními hosty se vydávám ke kapličce. Dveře jsou otevřeny, na krátkou chvíli se posadím, zapálím svíčku pro lidi z mého života, kteří odešli tam, odkud není návratu. Sedím tu sama, poslouchám to ticho.
Moje cynické Já se mne tiše ptá: Jak každá svíčka jinak hoří! Ano, tak jak byli životy těch lidských duší, tak hoří svíčky – jednou poklidně, jindy ve větru plápolajíc, poté pyšně nebo úplně pokorně?
Jdu dál kopcem dolů a skrz les, kde se posadím na lavičku. Výhled je nádherný, ptáčci cvrdlikají, den se probouzí. Musím se usmívat, tolikrát jsem tudy jela autem, teď tudy putuji.
Putuji dál naší obcí a obdivuji ty kytičky v zahrádkách. Přicházím domů a jsem šťastná. Dlouhá procházka a deset kilometrů v nohách mám za sebou. Mohla jsem relaxovat v přírodě a na čerstvém vzduchu. Tak krásné může jaro být!
Jen pár dní po mé procházce se proroctví vyplní. U nás na 600 m.n.m. prší a sněží. V horách napadne ještě tolik sněhu, že bude lyžařská sezóna prodloužena o další dva týdny. I takové dokáže být jaro!
Ale měsíc březen se ukáže i tak ze své nejkrásnější stránky. Sluníčko mne zase láká ven, popadnu svou kameru a vydávám se na procházku po krásách okolí. Tentokrát se vydám na druhou stranu naší obce. První kolaři a běžci už sportují, výhled je úžasný. Na dálnici A 12 jede spousta aut, svět musí být neustále v pohybu.
Květiny jsou v plném rozkvětu a stromy se přidávají.
Cesta mne vede lesem. Ten se pomalu probouzí, potřebuje svůj čas. Zato hospodář má plné ruce práce, aby mohl na podzim sklidit to, co zasel na jaře. Malá procházka obcí a výlet je u konce. Ještě honem nakrmit mou vrabčí rodinku, už brzo budou mimátka a rodinka se rozroste.
Nastal čas Velikonoc, náš šéf nám připravil roztomilé překvapení – malou oslavu a hledání vajec ( transport je mužskou doménou ) a jako poděkování za naši práci dostáváme čokoládového zajíčka.
A Velikonoce dorazily i k nám do vesnice Elswil, všude je krásná dekorace. Jaro už je tu a my bychom si ho měli opravdu užít plnými doušky. Přeji všem lidem, kteří právě slaví své narozeniny, vše nejlepší. Všem ostatním posílám motivaci, projít se po okolí. Nemusíte jezdit daleko do světa poznávat krásu. Jde to jednoduše i doma! Tak brzy nashledanou!
