Tma a hluboká noc, je sobota a moje hubaté, cynické Já mne už táhne z postýlky – pohni, škola čeká! Už vstávám, ale hned na začátek jedna podstatná věc: Dnes nejdeme do školy, nýbrž jedeme se školou na exkurzi. Protože když máme opravdu vyučování, musím tahat z postele já mé slavné cynické Já a určitě to není rychle. Spíš naopak!
Moje hubaté, cynické Já mne ale vůbec neposlouchá a už se těší na dnešní den. Chápu to, protože dnes se opět podíváme za oponu naší práce – navštívíme Gotthardský silniční tunel – pro mne zcela jasně fenomén švýcarských silnic. Ještě honem koupit kafko na benzince a naše dobrodružství může začít!
Leží přede mnou dlouhá cesta, cílem je stanice v Göschenen. Na silnicích je živo, silničáři solí, zima pomalu přichází, spousta lidí Švýcarskem pouze projíždí. Čím víc se blížím ke svému cíli, tím víc se objevují mne tak známé rysy krajiny a vzpomínky. Jestli jsem už jela kamionem Gotthardským tunelem? Moje cynické Já jen uraženě: Copak je to za otázka?
Gotthardským tunelem jsem poprvé pádila s mým milovaným Dragonem a přivezla jsem lidem do Tessina jídlo.
Příští cesta nás zavedla do Airolo, kam jsme čtyři kamiony vezli svodidla.
Můj současný šéf také jezdí Gotthardským tunelem, i když trochu jinak – prostě se nechá vozit vlakem. Uleví tak silnicím, celému provozu a nám šoférům též.
Jedu dál a kamion odbočující z dálnice mne vytrhne z mých myšlenek – projíždíme kolem Erstfeld, kde se kamiony kontrolují. Cesta přes tunel Gotthard začíná dlouho předtím – začíná organizací, dispečinkem, bezpečností provozu a vozidla, nákladem. Na velkém parkovišti je vše monitorováno policií. Nesvítilo přední světlo, ale šikovné ruce mužského světa mi opět pomohly.
Po 200 kilometrech cesty a dobrých 2.5 hodinách jízdy plné vzpomínek přijíždím do Göschenen. Pan Podzim vytahuje všechny své zbraně – prší a fouká silný vítr. Ale dobrá nálada a fajn pocit, že nemusím sedět v sobotu ve škole, nechává vše bokem.
Jedna třída těšící se na téma Silniční tunel Gotthard. Pyšných 16 942 metrů spojuje Göschenen v kantonu Uri s Airolo v kantonu Tessin. Je to čtvrtý nejdelší tunel světa a nejdelší tunel Alp. Jeho výstavba trvala deset let a otevření se konalo 5. září 1980 a rozděluje dva kantony Uri a Tessin a dva jazyky – německy a italsky.
Čeká nás přátelské přivítání skupinou požárníků Schadenwehr Gotthard, která byla založena v roce 2008. Naše školení může začít – osazenstvo se představí a začínáme! Hned na úvod nejdůležitější věc v silničním provozu – jak reagovat, když se stane nehoda? Jak mohu pomoci? Zkoušíme, dostáváme pokyny od požárníků Beat a Richu, vyměňujeme si názory, necháme si spoustu věcí vysvětlit.
Chvilka na přestávku, vše tak rychle ubíhá. Drobná výměna názorů, smích a jedeme zase dál – tentokrát se budeme zabývat speciálními transporty. Naše práce se skládá ze spousty zákonů a předpisů, kterými se řídíme nejen my, ale i běžný silniční provoz. Smíte projet Gotthardem s malou vlečkou naloženou širším člunem nebo potřebujete speciální povolení? Jak transportovat náklad o 200 tunách tunelem? Kancelář o jedenácti lidech má spoustu práce – 120 -150 žádostí denně je třeba vyřídit. Jako transportní firmy jsme na jejich pokyny a nařízení velmi vázáni, protože zůstat někde trčet? To nechce nikdo.
Déšť v kantonu Uri nechce přestat, dopoledne je za námi, jedeme na oběd. V Andermatt ve Sportcentrum je o nás dobře postaráno a my vzpomínáme na dnešní ranní lekce.
U kafíčka vládne i nadále dobrá nálada a technické výrazy naší práce. Naše docentka Maria, která rovněž organizuje dnešní školení je také řidička – dálkových autobusových linek. Projela celou Evropu a absolvovala spousty školení s řidiči. Právě pro ně jsou taková školení důležitá – jak dostanu lidi v tunelu do bezpečí?
Odpoledne na nás čeká prohlídka objektů, těším se. V krátké reportáži se dovídáme zajímavosti o tunelu. Když začínala v roce 1970 jeho stavba, byl tehdy nejdelším tunelem světa a pracovalo zde na 700 lidí. Tunel je pod neustálým dohledem, 7 dní v týdnu, 24 hodin denně 365 dní v roce. Je “zkrášlen” 85 kamerami, 14 000 zářivkami a měřičem teploty před tunelem, neboť teplota v tunelu je o 20 C vyšší než venku a technické problémy by mohli mít fatální následky.
Ještě jednou napodobujeme nehodu. S pomocí Bernharda a Petera se učíme, jak zachraňovat lidi z auta, jak ho vynést z vozidla? Ne vždy je taková záchrana jednoduchá, ale my se smějeme a máme radost.
Učíme se další situaci – kolize a zraněný motorkář. Teď pomáhám já – jak opatrně stáhnout helmu, aniž bych motorkáře zranila? K tomu přichází další instrukce – vlastní ochrana při nehodě, lékárnička v autě, které číslo zavolat, aby přijela pomoc?
Teď už na nás ale čeká prohlídka objektu. Kancelář a neustálý dohled jsem už zmínila. Moderní technika má dnes již své stálé místo a ušetří spoustu práce.
Jak to ale vypadá, když není třeba zachraňovat? Podmínky a ustanovení jsou pro požárníky z povolání velmi přísná. V době, kdy nevyjíždí zachraňovat, vykonávají chlapi drobné ruční zakázky pro armádu. Takovou práci, kterou mohou nechat ležet, když spustí alarm. Prohlížíme si prostory k oddechu – jak Marcel říká, mají to štěstí, že mají oddělené pokoje. K jejich povinnostem patří také sport, neboť požárníci jsou každoročně podrobeni testu kondice. Jedno, jestli práce nebo odpočinek – jestliže zazvoní alarm, musí být za dvě minuty nachystáni.
Naše prohlídka pokračuje – prohlížíme si vzdušné ventilátory. Starají se odvod emisí z tunelu. Ještě malé muzeum – to bylo kdysi světlo kamionu. Po požáru z něho moc nezůstalo.
Procházíme štolou a ocitáme se v ochranném krytu a přímo v tunelu Gotthard. Dnes je klidný provoz, sem a tam projede auto. Dopravní špička nastává o prázdninách a prodloužených víkendech, kdy chtějí lidé za sluncem do kantonu Tessin. V krytu nás Marcel ujišťuje, že se nacházíme v naprostém bezpečí, vše je monitorováno, přes reproduktor mohou být podávány další pokyny.
Marcel nám objasňuje další ochranné regulace v tunelu – kam můžete strčit hlavu, když už nestihnete utéct před kouřem. Napjatě posloucháme, protože tunely nesmíte podcenit.
Po prohlídce se nás ujímá Bernhard. Co by byli požárníci bez jejich hraček? Pyšně nám Bernhard představuje jejich jezdítka. Moje malé, cynické Já je nadšené – kolik stojí takové letadélko? Dobrý milion franků. Vybavení je prostě geniální – na požár, vnitřní výbava, hadice, elektronika. Při zásahu pracují požárníci ve skupině o 4 lidech, přijíždí z obou stran tunelu. Během jízdy si nasazují masky, jde o čas. Jak nám Bernhard ukazuje, jsou hadice velmi težké a musí se namontovat a rozvinout.
Obdivujeme jezdítko, krásné vozidlo. Moje cynické Já tiše žvatlá: Tady je to ještě líp nachystané než v regálech Bauhauzu! To je pravda, vše má své místo, v případě nouze se jde na jisto.
Marcel nám předvede některé nehody u kterých asistoval. Požárníci musí být na místě nehody během deseti minut. Často se jedná jen o porouchaná vozidla – a ty budou odtaženy. Nejhorší událost se stala dne 24.10.2001, když do sebe narazili dva kamiony, rozpoutal se obrovský požár a v tunelu zemřelo jedenáct osob.
Ještě praktická ukázka a demo – hasící vozidlo při práci. Hotový vodopád, tak se bojuje proti ohni v tunelu.
Naše školení je u konce. Poslední fotografie než se vydám domů. Patronka všech požárníků – Svatá Barbora.
Nádech tmy pokryje kanton Uri. Je čas se rozloučit. Další nezapomenutelný den mého povolání je za námi.
Večer v postýlce se mne moje slavné cynické Já ptá: To byl dneska krásný den, že? To byl a teď už víme, že jsme cestou Gotthardským tunelem chráněni. Moje cynické Já už spí a mne se vybavují ty nezapomenutelné detaily.
Šatna jako z velkofilmu…
Příslušenství, které čeká na svou další práci…
Jména požárníků…
A těch 16 942 metrů bez kolize, které jsem směla jet..
Dnešní den a nejenom ten dnešní je věnován Andělům strážným z tunelu Gotthard – těm lidem, kteří se starají o naši bezpečnost v silničním provozu, abychom jistě dojeli do svého cíle…
…VŽDYŤ VY DĚLÁTE SVĚT HEZČÍM UŽ JEN TÍM, ŽE JSTE…
