Spojené Arabské Emiráty
Jak jsem slíbila, tak jsem se rozhodla, že navštívím Arabské Emiráty ještě jednou. Můj šéf mi dal výpověď a jak se říká ve švýcarském dialektu: “Posílám Vás do pouště”. Šéf má pořád pravdu, i když né pokaždé, a tak jsem letěla směrem Abú Dhabí a na dva týdny pronajala auto. Dle mého pravidla na letišti buď doleva nebo doprava vyjíždím napravo vstříct novým dobrodružstvím. Je duben a v Emirátech jsou 3 hodiny napřed. Jedu jen tak za nosem. Pořídím si vhodný oblek pro ženy abaya a něco k jídlu.
První večer strávím čas na pláži, kde je spousta domácích a užívám si tu úžasnou večerní atmosféru Abu Dhabí. Emiráty jsou zemí superlativů a plášť noci jim propůjčuje ještě víc magie.
Hned ráno vyjíždím k první atrakci. Dnes chci navštívit 3. největší mešitou na světě – Shaikh Zayed Grand Mosque. Tato mohutná stavba byla navržena zakladatelem Spojených Arabských Emirátů Šejkem Zayed Bin Sultan al Nahyan. Může být navštěvovaná jako jedna z mála v zemi lidmi bez muslimského vyznání. Musí se dodržovat ale pravidlo oblékání. Ženy musí být zahaleny a šaty mohou být vypůjčeny. Vchody jsou odděleny pro muže a ženy a mešita je hlídána arabskou armádu. Protože už vhodné oblečení mám, odevzdám pouze pas.
Je teplo a přichází spousta návštěvníků. V pravidelných intervalech zazní zpěv a ponouká k modlitbě. Já obdivuji překrásnou ruční práci. Vše je nádherně vyčištěno a nesmíte se procházet po nádvoří.
Indka usedá na lavičku a její děti se rozběhnou po nádvoří. Jsou plný elánu a ten je tak nakažlivý, že i dozorci je nechají si hrát a usmívají se. Mešita má i své rekordy: Křišťálový lustr o 9.5 tunách a deseti metrech průměru mluví za sebe a do mešity se vejde 41 000 lidí.
Večer se nenápadně blíží a je velmi brzo tma. Architektura je tak nádherná, že si chci mešitu vyfotit i večer. Nebudu zklamaná, vodní hladina zrcadlí věrnou kopii tohoto díla. Blíží se zavírací doba, vyzvednu svůj pas a loučím se.
Přistanou na pláži, kde přespím. Je teplá noc a já chci příští den navštívit ostrov Sir Bany Island. K tomu potřebujete rezervaci a já jsem měla štěstí. Vítá mě nádherné, slunné ráno, které slibuje krásný den. Užívám si ranní procházku po pláži a fotím.
Dobrodružství Sir Bany Island začíná. Člunem se dostáváme na ostrov. Už brzy bude poledne a k výletu patří i oběd v místním hotelu. Jím společně s Číňanem a vrabčákama, kteří jsou všude na světě a jedna velká rodina. Tak mám pořád dojem, že jsem doma v každém koutu tohoto světa.
Po obědě nás přivítá ranger Ali a s ním strávíme celé odpoledne. Já, Číňan a velmi milá indická rodina, vrabčáci zostali v hotelu.
Ostrov je od roku 1971 přírodní rezervací a po dlouhá léta nebyl veřejnosti přístupný. To se ale změnilo v roce 2008. Dnes zde žijí ohrožené druhy živočichů a jsou vylepšovány metody jejich zachování. Pozorujeme žirafy, geparda a stádo arabských Oryx antilop, které jsou ikonou Arábie. Do toho všeho se právě narodil mladý život.
Pláže ostrova jsou místem na kladení vajíček různých druhů želv. Asi 13 000 zvířat žije převážně uprostřed ostrova. Ten nabízí mj. spoustu outdoorových aktivit, hotely a klade velký důraz na systém a zachování přírody. Mě se líbí různorodost krajiny a spousta pestrých barev. Napínavé odpoledne v přírodě je za námi a člun mne odváží vstříc dalším dobrodružstvím.
Den se chýlí ke konci a já si chci užít západ slunce v poušti. Často zastavím někde bokem, zuji si boty a pozoruju přírodu. Je to pořád ten samý západ slunce, ale příroda a různé odstíny barev jsou jiné než v Evropě. Sluníčko zapadá za horizont, den je u konce a přichází noc.
Můj příští cíl je Moreeb Hill. Čeká mne dlouhá cesta, ale moje auto je výkonné. Síť silnic v Arábii je velmi dobře vystavěná. Protože je Moreeb Hill daleko v Liwa oázách, bude postupem času ubývat aut. A čím víc jedu dál, tím víc je to zajímavější. Slunce pálí, klimatizace v autě jede na plné obrátky a za poslední hodiny jsem možná potkala šest aut. A najednou se přede mnou ocitá stádo velbloudů. Moje cynické já se směje: Zkuste se procházet po dálnici v České Republice s vašima velbloudama! Napomínám své cynické já – my přece žádné velbloudy doma nemáme!
Po cestě ještě několikrát zastavím, protože příroda a osamocenost mě fascinuje. Sem a tam se objeví farma uprostřed písku, ještě cestou potkám další stádo. A konečně se dostávám do Moreeb Hill. Jeden muž tady pracuje s bagrem, jinak tu nikdo není. Moreeb Hill slouží k oslavám jako např. jízdě s auty v dunách a nebo dostihy velbloudů. Moreeb Dune je se svými 120 m nejvyšší písečná duna v okolí. Je obrovské horko a studený vzduch v mém autě mě láká na další cestu.
Jedu dál, pozoruji krajinu. Protože mě to neustále udivuje, co vše dokáže příroda vyčarovat a jak moc se dokáže život přizpůsobit. Vyhledám si místo, kde přespím a těším se, co zas přinese další den.
Probouzím se do okouzlujícího rána. Ranní opar a barvy slibují nádherný den. Vyzouvám si boty, vytáhnu si sukně své abáje a vystoupím na nízkou písečnou dunu. Co se za ní skrývá? Malá farma. Moje cynické já je nadšené, já také a moje zvědavost mne popostrkuje kupředu.
Hospodář na mě přátelsky mává. Mluví špatně anglicky, přesto smím jeho hospodářství fotit a rozhlédnout se.
Dva další hospodaří mu pomáhají na farmě. Kozy a velbloudi jsou ještě zde než se vydají na výběhy. I když výběhy v poušti se to nazývat nedá. Malý výlet do života v jiných podmínkách a ještě přátelské mávání a jedu dál.
Užívám si Emiráty, jezdím spontánně dál a jednoduše si užívám všední den. Často mi lidé přátelsky mávají nebo aby se zeptali, jestli jsem nezůstala trčet s autem v písku. Všechno je v pořádku a těším se velkému zájmu o mou osobu.
Poušť má spoustu tváří a odstínů. Písečné duny u zkamenělých fosilií Jebel Mileiha jsou turisticky oblíbené a často navštěvované.
Na hranici se Sultanátem Omán shledávám obrovské stádo velbloudů. Dělají to, co dělají neustále: Hledají něco k mlsání. Žvýkají, takže asi něco našli.
Na chvíli opustím krajinu a čeká na mě Dubaj – světově známé město superlativů a město v poušti. Přichází pestrobarevné nákupní střediska a Malls. Něco takového musíte jednou navštívit a i když se nacházím v obrovském davu, mohu celkem dobře vypnout a užívat si svoje klidné momenty v kavárně Starbucks.
Čas nám ubíhá všem na tomto světě stejně. Ale tady se mi zdá, že to rychleji ani jít nemůže. Spousta pestrých barev, moderní svět, nabídka, poptávka, luxus.
A oproti tomu ten moment, kdy se všechno zastaví a ten dojem, jak malí jsme v nekonečnosti tohoto universa.
Nákupní středisko The Dubai Mall patří k spektakulárnějším na světě. Kolem 1200 obchodů se nachází na 4 etážích. Dalších asi 200 restaurací, kaváren a Food Courts obsluhují své hosty. V Dubaji Aquarium můžete pozorovat žraloky, rejnoky a různé druhy ryb.
Po shlédnutí toho všeho vyrážím dál. Jedna věc musí být jasná – v Emirátech jezdit auto není žádný problém. Ale v Dubaji s autem je to velmi komplikované. Označování jsou psaná arabsky a anglicky. Než to ale přečtěte už jste zase zapomněli jméno a hlavně vám to přijde všechno trošku chaotické. Ale jedna věc nezklame ani v Emirátech – dlouhé kolony. A pokud špatně odbočíte, skončíte někde jinde než jste chtěli anebo to bude trvat věčnost než se zase vrátíte tam, kde chcete být.
A přesně to se stalo i mě. Chci ke starému trhu s kořením a orientálními libůstkami a ocitám se v zeleninovém a rybím jarmarku. O to veselejší jsou potom hodiny, které tam strávím. Přijímám tuto výzvu a pronikám do všedního dne. Spousta zákazníků, prodavačů, rybářů a já.
Se svým oblečením zapadám do společnosti a hned jsem oslovena rybáři. Ještě nikdy jsem neslyšela o rybách tolik jako dnes. Přesto se musím smát – když muži chtějí udělat dobrý dojem se svýma rybama na děvče, které nejí žádné ryby.
Trh je oddělen stěnou a hned za ní se nachází zeleninový a ovocný jarmark. Čerstvé zboží a pestrý výběr lákají. Brzy bude oběd, je zde spousta lidí, kteří chtějí ještě něco obstarat k vaření. Ženy, které nakupují ve velkém si pronajmou za pár peněz muže s kolečky. Ti potom jezdí za nakupujícími ženami a přivezou jejich nákupy do auta.
Opouštím Dubaj a navštěvuji Hajar pohoří a město Al Ain. To se nachází v pouštní oáze na hranici sultanátu Omán. Al Ain patří k nejúrodnějším oblastem Emirátů a je jedno z nejstarších trvale obydlených sídlišť tohoto světa. Kdysi byla životně důležitou oázou na velbloudí cestě mezi Emiráty a Ománem. Navštěvuji zoologickou zahradu a užívám si posledních dnů prázdnin.
V tomto komplexu se také nachází národní muzeum. Hlavním tématem je kultura a dějiny země. Život beduínů, hospodářů v oázách, rybářů a lovců perel. Muzeum je velmi moderně a stylově zařízeno. A pomalu se blíží mé prázdniny ke svému konci.
Jedu zpět do Abú Dhabí a chci si ještě užít slunce na pláži a západy slunce. Dva nádherné týdny jsou brzy za mnou a já jsem toho směla tolik vidět a tolik zažít. Hlavou mi jdou ještě jednou obrázky, které mi zůstanou tak hluboko v srdci.
Nezapomenutelné západy slunce.
Ty rána na pláži.
Důvod, proč musíte zastavit.
Důvod k zastavení zcela zblízka.
Samotář stranou stáda.
Protože jsem byla hodně na cestách, vždy jsem si jenom odpočinula v autě. Pochopitelně na místech, kde to nebylo zakázáno.
Jídlo na tak krátké chvíle ponechávám restauracím. To se v Emirátech dá lehce zařídit, je tam velký výběr různých pochoutek z celého světa.
Moje cynické já a já jsme zase něco viděli a něco jsme vám napsali. Emiráty trošku jinak a příště ještě jednou ale tentokrát na letišti doleva! Je hezké, že nás čtete a zase příště nashledanou!
