Je brzo ráno, chladno a prší. Život v Praze už nabírá na obrátkách, je to nejaktivnější město, jaké jsem kdy navštívila. Dnes ale hukot velkoměsta zanechám za sebou, protože se budu věnovat charitativní záležitosti. Ze sociálních medií už delší dobu znám Útulek Srdcem pro kočky v 50 kilometrů vzdálené obci Vrbičany. Posilněna kultovní snídaní v podobě chlebíčků se vydávám za dalším dobrodružstvím.
Vážím si velice práce, kterou v Útulku vykonávají pro toulavé, opuštěné, zraněné kočičky. Finanční podpora je jasná, samozřejmě ještě něco výborného na zub v podobě čokolády za Švýcarska a vynikajících obložených chlebíčků z Prahy.
Není čas marnit čas, po příjezdu zapadám hned do kolotoče všedního dne. Paní veterinářka – Veronika, je už rovněž přítomna, paní uklízečky už se také otáčí, pračka pere jedna radost.
Právě přišla paní Markéta z depozita, které rovněž spadá pod útulek na kontrolu s kočičkou s problémy štítné žlázy a zánětem a paní doktorka se hned ujímá práce – kontrola, předepsat nějaké léky, pohlazení a úsměv.
Pro některé kočičky je útulek poslední stanicí na jejich životní cestě, jsou rozděleny v různých pokojích dle nemocí a snášenlivosti mezi sebou. Do takového a ve kterém se právě nacházím zapadá taky kočičí banda Kilda Bilda pamprsáček, Albertík, Pavlíček, Briketka. Naprosto příhodná jména a každý má svůj charakter.
Na řadu přichází kontrola kočiček v kotci – do útulku se dostal velmi, ale opravdu velmi plachý kocourek Venoušek – kvůli špatným zubům dostává průplach, trpí velkým náporem parazitů, konečník měl zalepený tasemnicemi. Pak se opět vrátí do klece, kde se nyní rehabilituje.
Jak je známo, u koček je někdy velmi složité říct s přesností jejich věk, veterináři pracují odhadem. Jedna věc je ale jasná, v pokročilém stáří se o sebe kočky už málo starají, na řadě je Albertík, budou mu stříhat nehty. Manikúra není nic speciálního, ovšem Albertík až zas tak nadšeně nevypadá.
Před krátkém byla přijata kočička s velkou ranou na bříšku, je velmi mazlivá, její jméno je Roxanka.
Do programu útulku patří také prevence kastrace, odchyt v okolí a zabraňování jejich nadměrnému rozmnožování.
Kočička Popelka se rovněž připravuje na kastraci, teď jí čeká ale střevní kontrola. Je to velice milá, také krásná a roztomilá, hodná kočička, která po vyléčení bude nabídnuta k adopci.
Bílý kocourek Velenek má kožní zánět a kaudální stomatitidu neboli zánět v tlamičce, který je velmi bolestivý a kočky přestávají žrát. V útulku už dávno byl, je očipovaný a po kastraci se po sedmi letech opět objevil v útulku.
Paní doktorka Veronika má spoustu práce a má se co ohánět, zvířátka si sama o pomoc neumí říct, u těchto zvířat už diagnóza stanovena byla, musí být stále pravidelně ošetřována. Na řadě je Topinka – bude se provádět měření hustoty moci kvůli funkci ledvin.
Skupiny nemocných kočiček dostávají pravidelně podpůrné prostředky na játra, močové cesty-i kočičky mají svoje neduhy.
Kocourek Papoušek – je FeLV pozitivní – neboli kočičí leukémie, trpí i na štítnou žlázu. Paní doktorka Veronika má vystudovanou mimo jiné i specializaci na endokrinologii, je také specialistkou na pražské veterině, mezitím probíhá odběr krve a kontrola na aparátech.
Mezi běžné každodenní práce v útulku také patří například kontrolování výkalů, ošetřování, podávání léků a vyřizování telefonů a emailů, dezinfekce veterinárního stolu a pračku je třeba znovu uklidit.
S tím pracováním to je taková věc – někteří mají neuvěřitelnou touhu mít vše pod kontrolou a všude se motat tam, kde je člověk vlastně ani nepotřebuje. Ale budiž, jsem tu na návštěvě, tak radši nic neříkám.
Je krátce před polednem a čas na něco na zub, ne ten kočičí, nýbrž ten náš. Výborně se na to hodí ty chlebíčky z Prahy, paní doktorce i Michalovi chutnalo, to je fajn, protože jedeme dál.
Po druhé hodině odpolední přijde paní, která se nahlásila předem, už dlouhá léta se stará o divoké kočky na vesnici v blízkosti kravína, teď má kočička opuchlou tlapičku a kulhá.
Kočička se jmenuje Kateřina od kravína a je to velmi aristokratická kočka.
Paní Veronika se stará o vstupní kontrolu – měření teploty a rentgen. Po prvním snímku nelze rozeznat vážné zranění, ani zlomeninu, ohmatání zranění také vyvrací.
Je tedy čas na rentgen. Michal vše připraví, za ty roky, co pomáhá, zná každý postup. Tentokrát nesmím zůstat v místnosti, ale můj objektiv mi umožní tuto proceduru zpovzdáli zdokumentovat. Rentgen neobjevil žádné vážné zranění.
Ránu tedy musí Verča oholit. Kočička Kateřinka ale pláče bolestí. Paní doktorka má tézu takzvané tupé verze, například kopnutím zvířetem nebo průvan přibouchl dveře a kočičce tam zůstala trčet noha. Kateřinka dostane malou narkózu, odebereme krev, provedeme sonografii kosti – nebyl nalezen žádný hnis, ani rána. S největší pravděpodobností se opravdu jedná o ránu do kostice a následnou bolest. Kočička dostane předpis – musí zůstat zavřená v místnosti a klidu, na hematom dostává antibiotika proti bolesti, je to ještě mladá kočička, ta to prima zmákne.
Na řadě je opět Venoušek, dále už fotky nemám, bylo mi sděleno, když už jsem tu, mám přidat i ruku k dílu. Tak jsem držela Venouška za zadní nožky. Čeká ho odběr z močového měchýře, Venoušek má spoustu červů a parazitů, na plicích má jejich náznak, má cukr v moči, způsobený stresem, protože na cukrovku netrpí. Má rovněž oteklá střeva.
Další staroušek přichází – babička Corinka má už vysoký věk a tak rychle provedeme sondu, jestli je voda kolem srdce a plic, všechno vypadá ale v pořádku.
Je pozdní odpoledne a Michal vedle všeho ošetřování stihl ještě prima navařit. Společně usedneme a vyměníme si názory kolem života zde v útulku. Tady se neustále něco děje, vše je podřízeno životu a pomoci těmto zvířátkům.
Ne všichni se mezi sebou dobře snesou, proto jsou rozděleni do skupin a dle nemocí do různých pokojů, některá zvířata chtějí klid, ztratili důvěru v člověka a stěží je zahlédnete.
Kristýna a Michal zde za dlouhá léta vybudovali azyl a přístaviště pro kočky, které už ve venkovních prostorech žít nemohou, nelze je adoptovat. Vrbičany jsou malá obec, útulek si na sebe vydělává sbírkami a je odkázán na dárcovství. Také se zde pravidelně o víkendech koná roztomilý bazárek, organizovaný sympatickými ženami, jehož výtěžek putuje rovněž do útulku. Hojně ho podporují i vesničané, bazárek je spojen i s prohlídkou útulku, jak se dovídám, kočičky vnitřní prostory nikdy neopustí, tím jsou naprosto vyloučena jakákoliv zranění a nástrahy spojené s pobytem venku.
Útulek samozřejmě podléhá striktním pravidlům, např. veškeré použité lékařské instrumenty a s ním spojený odpad, jsou tříděny a náležitě recyklovány.
Žijí zde kočky s pestrými osudy, ne vždy ovšem lemovány štěstím. Jsou zde například takzvaní pampersáčci, kočky s nekontrolovatelným vylučováním a kterým je třeba při vylučování pomoci stlačením nebo jen stačí vyměnit plenku.
Mým velkým favoritem a kamarádem hned od začátku se stal Pavlíček s krásnýma očima a srstí černou jako uhel. Pavlíček nemůže chodit na zadní nožičky, tak je prostě tahá za sebou. To nic nemění na jeho kráse a čertovskému kukučku.
Zdravotní kontroly pokračují a na řadě je další staroušek – Mimozemšťánek, kočička Simonka – má lymfy v břiše, leukémii, čeká ho česání a vážení. V útulku žije asi tři roky. Je třeba o něj pečovat například chytrou houbou – na posílení jeho imunity.
Mafiánek tu bydlí asi rok, trpí na nemoc FIV, neboli virová imunodeficience, což je vlastně obdoba lidského AIDS. V domácím prostředí mohou dokonce žít kočky dlouhá léta bez příznaků, snadno ale podlehnou infekcím a dlouho se z nich dostávají. Za poslední měsíce Mafiánkovi klesá váha, do útulku přišel s pokousanou hlavou a shnilými zoubky, jeho věk se odhaduje na deset let. Začíná ztrácet barvu – černá se mění v hnědou, to je znamení, že životní cesta se pomalu blíží ke konci.
Teď ještě honem kontrola Agátky Srdíčkové – ta už tady žije dobrých patnáct let. Má porušené centrum mozkové rovnováhy, tudíž trpí záchvaty, je naprosto narušena její motorika pohybu, kterou ale stále bravurně zvládá pomocí silného ocasu.
Nastal čas krmení a podávání léků pacientům. Znáte to, někdy se prostě musí podvádět na schovat léky do jídla.
Někteří pacienti musí kvůli zranění dostávat jen tekutou stravu.
Je už večer, jakoby ten den ani neměl konce. Paní doktorka odjíždí, končí jí šichta, tento týden ještě přijde. Zítra přijde jiná veterinářka. Je čas rozloučit se s tímto světem, který jsem objevila díky sociálním médiím a jehož návštěvu jsem směla konečně uskutečnit a mohla i finančně podpořit. Rozloučím se s Kristýnou a Michalem a s dalším pozváním na bazárek v nastávajícím roce zvedám kotvy.
A přesně tak, jak to v Útulku Srdcem pro kočky ve Vrbičanech chodí a jak paní doktorka Veronika řekla, změna barvy srsti je tichým znamením blížícího se konce. Kocourek Mafiánek odešel do kočičího nebe za duhový most 03.01.2025.
A jako vždy na stránkách Útulku stojí napsáno: Rádi bychom se vrátili k podstatě útulkového poslání a tou je postarat se s největší láskou a úctou o kočičky, které přijímáme do srdíčkového útulku. Když už však není možné jít dál, rozpoznat situaci, zůstat až do konce bytí a neprodlužovat trápení.
Nepopsatelně krásné a jasné světlo prostoupilo místnost, Andílci v podobě malinkých hvězdiček dodali světlu na nebeském třpytu a z dáli se blížil Archanděl Azrael, který jedinečné světlo naplnil třpytem zlatavým. Milovaný Mafiánku, pojď a podej nám tlapičku, aby ses cítil milován a v bezpečí na své poslední pozemské pouti. Pojď a podej nám tlapičku, milovaný kocourku, doprovodíme tě k branám duhového mostu, abys byl do poslední chvíle s námi. A tam u nebeské brány jako první nádherného a milovaného Mafiánka přivítali útulkoví kamarádi. Až jednou budete pozorovat nádhernou zimní noční oblohu posetou hvězdami, určitě mezi nimi rozpoznáte spoustu srdíčkových kamarádů a právě dnes bude nejjasnější hvězda svítit jedné překrásné kočičí dušičce jménem Mafiánek Srdíčkový… A jednou se, naši milovaní, opět celá rodina sejdeme a tam nahoře na nebi budeme svítit všichni společně na cestu ostatním. Spinkej a odpočívej v pokoji a klidu, nádherný kocourku. Milujeme tě a nikdy na tebe nezapomeneme, už navždy zůstaneš hluboko v našich srdcích a duších.
S nejhlubší úctou a láskou tvá velká srdíčková rodina.