89 0

Tento blog je nápad mého cynického Já a výtěžek z mých fotografií je věnován zvířátkům a přírodě, nastal opět čas napsat něco ze zákulisí mé práce. Mou první výstavu už znáte z mé krátké reportáže https://bit.ly/3yqyEaQ. Život jde dál a mé studium v roce 2018-2020 vyžadovalo spoustu pozornosti a tak jsem musela v najednou spoustu věcí podřídit. Přesto jsem našla mezeru a s přátelským svolením paní Madlen u nás z kavárny v obci Schmitten jsem opět vystavila své obrazy.

 

 

Mužský svět a jeho zručnost je vítána. To jsou přesně ty maličkosti, které mi dávají zabrat: přesná míra zdi, háčky na zavěšení se musí napasovat, toto a tamto.

 

 

Celé úsilí se ale vyplatilo a výstava propůjčuje kavárně závan dálky a různých kultur, které jsem během své cesty směla poznat. Obrazy pochází ze Sicílie, Madeiry, Fuerteventura, Lanzarote, Emirátů https://bit.ly/2Sdcs0U a Schwarzsee tady u nás.

 

 

Do místní kavárny často ráda zavítám a hosté ocenili mou práci. Spousta mne pochválila a vyzvídala, odkud obrazy pochází a jak jsou krásné a výstižné.

 

 

To samozřejmě potěší a moje cynické Já o to víc. Za výstavu jsem dostala nějaké spropitné a to jsem, jak bylo v plánu, mohla investovat.

 

 

Hned v září 2019 jsem navštívila domov a z mých výletů a reportáží již znáte hrad Buchlov http://bit.ly/2rWRqtn a zámek Buchlovice http://bit.ly/2YfKFit. K zámku patří také záchranná stanice. Zde jsem adoptovala ostříže lesního na jeden rok. Stanice mi zaslala fotografie tohoto zraněného dravce.

 

Moje cynické Já už se mně zase ptá, kde si pořídíme zvířátko. Horké, nezapomenutelné léto 2018 jsme věnovali ježkům https://bit.ly/3dL5Jqc. Od té doby přispívám na tuto záchrannou stanici malým příspěvkem. Ale moje cynické Já, ten malý aktivista, mi nedá pokoj: Co ještě všechno můžeme udělat, abychom pomohli přírodě?

 

 

Přišlo jaro, ale Perinbabka se nechtěla tak lehce vzdát. Výkyvy nálad počasí nám připravili nejedno malé překvapení. Moje cynické Já si myslí, že bychom mohli trochu dopřát ptáčkům ve vesnici. Ok, zorganizovali jsme budku a zobání.

 

 

Stalo se to, co se stát muselo – silný vítr odvál budku. Ale základy zůstali. Nechala jsem to tak a přikoupila jsem ještě jednu. Připevněnou na zábradlí, jsem si připadala jako opravdový investor do nemovitostí. A nezůstalo jen u vrabčáků – ještě jiní zástupci ptačího světa přilétají na návštěvu, plachá a rychlá sýkorka a červenáček. Moje cynické Já a já také jsme v sedmém nebi.

 

 

S vrabčáka ma se dá zažít spoustu srandy – a přitom je fotografovat je téměř nemožné. Přesto se o to pokouším – přes okno v kuchyni sem a tam, neboť jsou velmi rychlí a pohybliví.

 

 

Moje veranda se přeměňuje na letiště. Jako malé letadýlka přistávají a zase odlétají. Nikdy se tak ptám, jestli krmím celý okres. Moje cynické já si ale myslí: My jsme ale velká rodina! A proč ne?

 

 

Přímo nad hlavou a vlastně u dveří ložnice si postavil vrabčí páreček hnízdečko. Moje cynické Já se dme pýchou – už kandidujeme na chovatele roku! Existuje to vůbec? Ne, ale my přesto kandidujeme!

 

 

Ještě jedno vyznamenání vás čeká s vrabčáky – posraná veranda. Moje cynické Já už přichází s obchodním plánem, jak budeme ve velkém v internetu prodávat vrabčí hnojivo. Jako vážně, na internetu se dá spousta prodat.

 

 

Kromě chovu vrabčáků chodím samozřejmě do práce. Jednou v noci jsem se vracela do firmy, byla jsem v naší pobočce v Basileji. Najednou letí přes dálnici sova, slyším slabý naráz. Poté jsem se vrátila ještě autem, ale sovu jsem nikde nenašla. Někdy se takové kolize stávají. A tak jsem opět tento rok adoptovala ptáka – tentokrát v záchranné stanici Wildstation Landshut Utzenstorf u Bernu.

 

 

Moje hubaté cynické Já nedá ale pokoj a protože má rádo veverky, adoptovali jsme ještě i ty. A kdoví třeba o tom bude brzy reportáž. A ještě něco – moje cynické Já tiše šeptá: To vše odpočítáme z daní. Tak to určitě.

 

 

A nejen tak můžete pomoci. Sama vlastním několik oděvů značky Nikin, která za každý produkt vysadí jeden strom. Jejich móda je jednoduchá a vypadá dobře, příjemně se nosí. Odjakživa žiji velmi přísně bez jakýchkoliv léků, moderní technika dnes usnadní spoustu věcí. Veganské výrobky jsou příjemnou záměnou.

 

 

Z mé reportáže z Arabských Emirátů už znáte pouliční kočky https://bit.ly/3ilAXFj.Těm jsem nakoupila aspoň krmení, domů jsem si je vzít nemohla. Na mých cestách světem jsem viděla a zažila spoustu věcí. Moje cynické Já má velkou radost, že pomáháme přírodě. Možná jste se našli v mých činech a slovech a pomáháte také tak. Ještě na nás čeká spousta práce, ty kouzelná budoucnosti!

 

…VŽDYŤ VY DĚLÁTE SVĚT HEZČÍM UŽ JEN TÍM, ŽE JSTE…

 

Sdílet příspěvek

1. srpen, Bodlinky a Švýcarsko…

« Předchozí příběh

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..