Petice na Záchranu Hřebčína Napajedla

Dnešní reportáž je hluboce srdcová a sahá až do 18. století. V roce 1886 byl založen Aristidem Baltazzi Hřebčín v Napajedlech. Prvním plemeníkem byl legendární hřebec Kisbér. Z Hřebčína Napajedla se stal národní pojem, jeho odchovanci sklízeli obrovské úspěchy. Patřím k těm šťastlivcům, kteří zde strávili dětství a později zde směli pracovat. I když v hodně mladých letech, ale za to mi tento čas zůstal nezapomenutelně hluboko v srdci. Byl to také můj poslední český zaměstnavatel, pak jsem odjela na autostop do Švýcarska, ale to je už jiný film.Dnes se vydávám s kamerou i bez směrem Napajedla. Hřebčín ve své mnohaleté historii zažil už spoustu složitých období. V současnosti, resp. od února letošního roku Hřebčín ukončil svou působnost, majitel z ekonomických důvodů zrušil chov. Zároveň už ale dlouhá léta chce prosadit myšlenku vybudováním bytových jednotek na pastvinách Hřebčína. Přijíždím do lokality Moravské, letních stájí pro kobyly s hříbaty. Zde se pásly koně přes celé léto, stáje se nachází v blízkosti řeky Moravy a v roce 1997 postihla celou Jižní Moravu stoletá voda a koně jsme museli evakuovat. Na pastvinách se tehdy ve vodě čvachtali kapři.Ve vedlejším objektu Pěnné o kousek dál se odchovávali roční hříbata a připravovali se na svou budoucí kariéru. Za mé éry zde ještě dokonce trénovali koně v majetku Hřebčína Napajedla, kteří soutěžili o přední místa na dostihových oválech po celé České republice. Celý komplex mimo hlavní budovy Hřebčína doplňují stáje Kamenec, kde se rovněž pásly klisny s hříbaty. Teď vše stojí opuštěné a tiché. Vydávám se směrem město Napajedla, k hlavní budově Hřebčína. Stojím před branou, je zavřená. Jen pár kytiček v květináčích připomíná nezapomenutelnou atmosféru ještě nedávné doby. Je ticho. Rozhodnu se projít se městem, ale osud to chce jinak. Po cestě potkám bývalého zaměstnance, pana Josefa Zlatníka. Jojo, prvně mne nepoznal, ale stačí se představit a vše je ok. Pozve mne k sobě domů, jeho žena mne pohostí čajem, je mi obrovskou ctí, protože bydlí přímo v Hřebčíně. U stolu zavzpomínáme na staré dobré časy. Pan Zlatník se stal tváří stránky časopisu Koně a lidé, za svou dlouhou kariéru tří dekád přivedl na svět přes tisíc hříbat. Tady v Napajedlích se stal už legendou. A úplně nejlepší: Na té fotce vzadu, jen ten kousek hlavy, to je moje mamka. Až se musím smát.

V dobré náladě se vydáme bez kamery ke hřbitovu hřebců, kultovnímu místu, kde odpočívají  plemeníci, kteří zde připouštěli a proslavili tuzemský chov. Ale předtím otevírám dveře boxů, kde plemeníci stáli. Okamžitě ucítím tu starou, tak známou vůni lakovaného dřeva, to se prostě zapomenout nedá. Na hřbitově se skláníme nad pomníčky jmen, mě tak důvěrně známých, jména těch nejstarších sahají až do 40. let minulého století. Pamětní desky se jmény rozvíří živou diskusi mezi mnou a panem Zlatníkem.

V tom nejlepším ale zazvoní telefon-kamera u brány nás viděla a paní účetní pana majitele žádá pana Zlatníka o okamžité ukončení návštěvy. Moje cynické Já tomu zase nerozumí, vždyť sem chodí zrovna srát slepice, se z nás přece neposerou. Nevadí, nejsme vítáni. S panem Zlatníkem si uděláme svůj výlet-navštívíme hřbitov a bývalé kolegy, kteří už nejsou mezi námi. A náš báječný výlet oslavíme ještě přípitkem na terase místní restaurace.

Výlet by mohl být u konce. Ale ne pro mne. Hubaté cynické Já mi tiše šeptá, že si to beztak uděláme po svojem. Tak si to uděláme po svojem. Například nechám uletět dronu někde nad Hřebčínem a vzniká nádherná série obrázků z ptačí perspektivy.

Tím ale můj výlet kolem Hřebčína není u konce. Hned ve čtvrtek, ve Státní svátek vyrážím pomáhat s peticí na Záchranu Hřebčína v Napajedlech do lázeňského města Luhačovice. Iniciátorem petice je pan právník Mgr. Ing. Aleš Martínek, který rovněž spustil Facebookovou skupinu Hřebčín Napajedla-Iniciativa za záchranu Hřebčína Napajedla a chovu koní. Tu jsem už podepsala ve Švýcarsku a odeslala před letem na Tenerifu v květnu. Při krásném, slunném odpoledni se nám ve dvou podaří nasbírat dobrých 300 podpisů. Na můj první den v petičním stánku jsem pyšná a těším se na další. Další pokus přichází o víkendu. Jdeme na koncert skupiny Rybičky 48 v Uherském Brodě spojenou s místní poutí. I zde, za chladnějšího počasí a tmy nasbíráme pár stovek podpisů a dostaneme se do zákulisí skupiny. Ve velmi sympatickém a přátelském duchu nám kluci podepíšou a já mám prostě radost. Mohu spokojená odjet do Švýcarska s tím, že jsem něco vykonala pro dobro Hřebčína Napajedla.Hned ale víkend na to mířím k autobusu pravidelné linky Bern-Praha a v brzkých ranních hodinách se ocitám v Praze, odkud pojedu dál vlakem do Pardubic. Chystá se 133. ročník Velké pardubické, dvoudenní svátek dostihových nadšenců.Je to velmi prestižní den, móda a prestiž čiší ze všech stran. Sekundy a metry rozhodují o vítězství a porážce. Za ty dva dny jsem potkala obrovskou spoustu zajímavých, příjemných, známých a sympatických lidí se kterými jsem prohodila pár slov. Nejvíc se mi líbila paní, která přinesla už i podepsané petice a pán, který si dokonce přinesl i vlastní propisku, že už ví, oč jde a kde to má podepsat. Takový zájem bere za srdce a dodá motivaci pokračovat dál, úplně mi vykouzlil úsměv na tváři. Jelikož jsem v Hřebčíně pracovala, zvládám otázky a odpovědi a těší mne široký zájem veřejnosti. Objevilo se i pár českých celebrit a celkem nám víkend v Pardubicích vynesl na 4500 podpisů. Celý meeting se nesl ve znamení vítězství odchovanců Hřebčína Napajedla. To jsem už byla zase ve Švýcarsku a život nabral normální obrátky. Rozhodla jsem se, že majiteli Hřebčína poblahopřeji, koneckonců si to zasloužil. A jak dál? Petice oslavila již spoustu úspěchů-získala si v různých zařízeních, u soukromníků a veterinářů své místo, kde se dá podepsat.petice má i svou vlastní stránku https://www.zachranahrebcinanapajedla.czsvé video https://youtu.be/6W-ZVVdAqBk?si=RV_F3dOi0_Ne1G0ca také diskusi v rozhlasovém vysílání https://www.radiouniversum.cz/drazan-martinek-1d-chovy-anglickeho-plnokrevnika-si-chrani-rada-statu-jen-u-nas-balancuje-jeho-osud-na-hrane/
a reprezentativní koníčky na prodej.

Největší úspěch ale oslavila na veřejném zasedání Města Napajedla, kde nedošlo ke změně územního plánu a zároveň byl podán na Ministerstvu kultury návrh ochrany Hřebčína Napajedla jako kulturní památky. Jednání běží. A já hluboko v sobě věřím, že vše dobře dopadne…Staňte se součástí naší cesty podpisem za Záchranu Hřebčína Napajedla. Pokračování příště.